Kytice

Tohle že je filmová báseň? Ale jděte. Tohle je přestylizovaná, kýčovitá masturbace, která vůbec nectí Erbena, ani zásady kvalitního filmového vyprávění. Kdyby F. A. Brabec tuhle svojí ódu na vlastní kameramanské schopnosti neprezentoval jako těžké umění, byl bych k němu mírnější, neb ta formální stránka filmu přeci jen má cosi do sebe (navíc tradičně přičítám body za odvahu natočit něco jiného než komedii), ale tahle prostě nemůžu. Já si pod pojmem umění rozhodně nepředstavuji exhibicionistickou a nevkusnou pestrobarevnost a ani ze samotného podání jednotlivých balad nejsem nadšen. Polednice je pouze sled jakýchsi vzájemně nekompatibilních záběrů, Štedrý večer je nesmyslný blábol (kde se ztratila původní Erbenova pointa?) a Zlatý kolovrat je paskvil bez tvaru. Ještě tak Svatební košile má místy docela šmrnc (scéna s umrlcem) a Dceřina kletba má jako jediná Erbenova ducha. Povídám vám, milý F. A. Brabče, že ty tři hvězdy jste si u mě vylsoužil jen tak o fous a že toto nadhodnecení se chystám plnou měrou vykompenzovat, jeslti se vám podaří podobně zmršit i Máchův Máj... (01.11.2007)

Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný. (09.10.2004)

15% - Nejsem tak naivní, abych obdivoval takový kalkul. Hvězdičku má ode mě Brabec za kameru, ale jinak udělal všechno špatně. Není více co psát, kolega Marigold dokonale popsal i mé dojmy z filmu. Doporučuji už jen přečíst si Kytici ještě jednou, pustit si k tomu A. Dvořáka (symfonické básně, a kantáta Svatebné košile) a začít přemýšlet o hodnotách, jako je upřímnost, pokora, a úcta k našemu kulturnímu dědictví. (22.11.2005)

„Zemřela matka, do hrobu dána.“ Morbidita ožíva. Unikátny, trúfam si tvrdiť, že i na svetové pomery originálny projekt, režisér formou filmových „poviedok“ sfilmoval básne. V tomto prípade mrazivé Erbenove verše. Keď som to videl v r. 2000 v kine, bol som uchvátený, ale najbližšie som si Kyticu pozrel až v r. 2022 a myslel som, že už to nebude ono. Ale je. Vlastne je to možno dokonca ešte o chlp lepšie. Z výsledku je značným spôsobom cítiť prítomnosť manželov Jakubiskovcov a to nielen vo forme postupne sa zväčšujúceho (mimochodom, skvelý nápad) pochodu maškár, aj keď áno, práve z neho najviac cítiť Jurajovu lásku k podobne bizarným atmosférickým scénam. Snímka je sympaticky krátka, vďaka čomu odsýpa a nenudia ani slabšie poviedky. Tá s kráľom je šialene ponurá, až sa nechce veriť, že TOTO Erben skutočne napísal, ale predsa len to v porovnaní s prvými príbehmi nie je ono. Určite sa nedá povedať, že si tvorcovia nechali na koniec to najlepšie. Režisér Brabec mal náročnú prácu, keďže behom jediného filmu musel jednak vystriedať odlišné ročné obdobia (zima, leto), ale tiež natáčal na chodúľoch a pod vodou, nevraviac o „lietajúcich“ pasážach. Snímka je poburujúca, drsná a absolútne úchylná (sekanie rúk a nôh, vypichávanie očí, vražda bábätka, udusenie vlastného dieťaťa). Z pšeničných polí zaliatych obedňajším žeravým letným slnkom na vás dýchne prenikavá, vyčerpávajúca horúčava, jarné ovocné sady sú nádherne rozkvitnuté a jesenným lesom lietajú žlté, červené a hnedé lístie padajúce zo stromov. Herci sú skôr figuríny, než že by mali šancu podať strhujúci výkon, ale minimálne Bolek Polívka ako polednica (!) je nezabudnuteľný i na minimalistickom priestore. Skvelý je démonický Karel Roden, absolútne geniálny je (taktiež na minimalistickom priestore a dokonca v nemej úlohe) Jiří Schmitzer ako umrlec (majstrovsky hnusná scéna behom pár sekúnd prekonáva komplet celoživotnú tvorbu Georgea A. Romera a to hovorím ako jeho fanúšik), k tomu pôvabná Linda Rybová (Rybová! V príbehu o vodníkovi!!) a i na malom priestore dokáže plátno ovládnuť 78-ročná krásne utlmená Stella Zázvorková. Vadila mi nudnejšia poviedka s kráľom a na scénach s rybníkom príliš vidno, že sa herci snažia zadržiavať dych, nepôsobia prirodzene, určite to z ich strany chcelo viac trénovať (najuveriteľnejšie pôsobí bábätko). Vyzdvihnúť musím samozrejme omračujúcu vizuálnu stránku, napr. matka oblečená v expresívnom červenom kostýme stojaca zbedačene v otvorenom okne a na parapete sú položené desiatky červených jabĺk. Brabec je bývalý kameraman, kameru ovládal i v tomto filme a je to sakra poznať. Kino Považan NMnV 2000 (27.12.2004)

Cože? Tohle má být Erben? TEN Erben, muž řádu, muž přísných trestů za každou vinu? Erben, muž strohých a děsivých balad? No dovolte abych se zasmál. Toto je F.A. Brabec, člověk, který si myslím, že filmová báseň rovná se barevné orgii se známými herci, kteří často recitují Erbenovy texty tak mizerně, až se mi střeva uzlí. Tam, kde je Erben děsivý, je Brabec komický, tam, kde je Erben zásadový, je Brabec chaotický a poplatný publiku (čili plitký). Pokud poruším pravidla fikčního světa přelohy, měl bych je alespoň nahradit svými, ale Kytice, toť veselá anarchie přežvýkaných erbenovských syžetů. Krom Dceřiny kletby se jedná o kolekci kýčovitých říkanek, které tu připomínají červenou knihovnu (Vodník), tu porno (Zlatý kolovrat), tu naprosto nelogickou slátaninu (Štědrý večer), tu crazy komedii (Polednice !!!! ježišmarjá !!!!, Svatební košile - ten Roden, to má být parodie na Frankensteina???). Nezaštiťovat se to jménem jedné z nejvýznamnějších českých literárních památek 19. století, neschovávat se to do škatulky filmová báseň a vyzradit to na plnou hubu: jsem barevným filmem pro celou rodinu, který chce jen ukázat, že F.A. Brabec je Pan kameraman, bral bych to... Ale takhle? Adaptace literárního díla by se měla snažit zachovat jeho smysl, event. interpretovat ho po svém a dát mu smysl nový. Brabec neudělal ani jedno, ani druhé. Prostě spojil dohromady pestré obrázky s hudbou... Je to jako číst Erbena po slovech a nehledat mezi nimi žádný smysl. (10.02.2004)