Jablka
Mila
Niepamięć
Jablká
Apples
Apples
Režie:
Christos NikouKamera:
Bartosz ŚwiniarskiHudba:
Alexander VoulgarisHrají:
Aris Servetalis, Sofia Georgovassili, Anna Kalaitzidou, Kostas Laskos, Babis Makridis, Alexandra Aidini, Kimon Fioretos, Angelos Andriopoulos, Aulona LupaObsahy(1)
Svět zasáhla záhadná pandemie. Lidé bez důvodu ztrácejí paměť. Nezbývá, než si pod bedlivým dohledem lékařů a psychologů znovu budovat novou identitu. Amnézie postihne i Arise, muže ve středním věku. Apatický muž začíná podstupovat absurdní terapii, která mu má otevřít novou životní perspektivu. Debutující Christos Nikou svým stylem patří k řecké divné vlně, ale do známé receptury přidává osvěžující prvky něžného melodramatu a hořké komedie o touze zapomenout. Jabka jsou groteskní portrét doby, která vnucuje lidem pochybné recepty na štěstí. (Artcam Films)
(více)Recenze (39)
Jedno z nejsilnějších dramat letošních Varů, jež exceluje naprostou originalitou a dystopickou atmosférou obohacenou o kvalitní herecké obsazení. Naprosto miluju ten fakt, že i kdybych nevěděla, ze které země tento snímek pochází, jednoznačně bych tipovala Řecko, protože ten feel ve mně stoprocentně evokoval styl Yorgose Lanthimose a jeho citlivý absurdní humor. Výborné téměř po všech stránkách. Opravdu krásná sonda do hloubi duše jednotlivce a hledání identity u příležitosti truchlení nad ztrátou blízkého. Tohle bylo vskutku nádherné a důstojné rozloučení s letošním varským festivalem a dalo to i velký prostor pro přemýšlení. KVIFF 2021 ()
Tak tahle pandemie, ktera ma za nasledek nenavratnou ztatu pameti mi sedla ve vsech smerech. Ja uz bych se vubec nedivil, kdyby to byla jednou budoucnost. Bavilo me to, at uz hlavni hrdina, tempo a atmosfera filmu, tak predevsim svym nametem. ()
Ak si dobre spomínam (v tejto dobe zabúdania už ani to nie je isté), môj prvý grécky film v živote - a hneď také milé prekvapenie - zvláštny, strohý a festivalový protipól a zároveň doplnok k hollywoodskemu REMINISCENCE, ktorý som videl tesne predtým. Tam šlo o útek pred realitou prostredníctvom strácania sa v do večnosti natiahnutej spomienke, JABKA sú o úteku pred realitou v zabudnutí. Či chcenom alebo nechcenom, to je ponechané na diváckej voľbe. Lebo tento film o chlapíkovi, čo proste ľúbi jablká, umožňuje krásne dvojité čítanie (zvlášť ak vám trochu unikne úvodná scéna). Je tu naozaj prítomná pandémia amnézie alebo ide len o metaforu pre ľudí, ktorí chcú zabudnúť, lebo nedokážu čeliť bolesti, prázdnote, svetu... sebe samým ? Liečia potom tí doktori skutočnú chorobu alebo po krôčikoch učia postihnutých znovu žiť, prípadne hľadajú v priehrští zážitkov, čo tvoria náplň bežného života, ten správny kľúč k prebudeniu do vedomej existencie ? Alebo sú len prirodzenou autoritou, čo ochotne zaplní vákuum prázdnej existencie ? Film pritom nepátra príliš po príčine tejto prázdnoty (respektíve zdroji epidémie) (ako v klasickom žánrovom filme), tá je rozšírenou akceptovanou skutočnosťou a on iba sleduje a skúma následky. Ale či aj potenciálne riešenie, je už opäť na voľbe diváka. V príbehu hlavnej postavy sa síce ponúka odpoveď, veľmi zmysluplná - ale čo všetci tí ostatní postihnutí ľudia ? Každý / mnohí má / majú svoj dostatočný dôvod, prečo byť slabý... Metaforické vyjadrenie spoločnosti je tu ale pritom významovo omnoho bohatšie, viacvrstvové - nielen v už spomenutom zmysle "rob, čo ti hovoria druhí, lebo nevieš / nechceš / nevládzeš žiť svoj život autenticky so všetkým, čo so sebou prináša," ale aj ako obraz súčasného anonymizovaného sveta, či veľkomesta. Že sa k mnohým postihnutým neprihlási žiadna rodina ani priatelia indikuje celospoločenskú sociálnu krízu, v ktorej je stále viac ľudí vykorenených a/ alebo žijú ako singles vo veľkých mestách bez akýchkoľvek bližších, hlbších vzťahov. Inak povedané - zo sociálneho hľadiska ľudia stratení tak ako tak, aj bez vírusu amnézie. Že mnohí nemajú pri sebe doklady zas naznačuje ľahkovážnosť alebo aj to, že CHCÚ zabudnúť na svoju identitu, na to, kým sú a na svoje problémy, ktoré nezvládajú alebo nie je možné vyriešiť - možno aj preto, že vyrastajú zo samotnej povahy súčasnej spoločnosti. Pointa vyrozprávaného príbehu z neho síce napokon urobí jednoznačnejšie vyznenie, ale hlavný kontext tvorí aj tak práve takáto podstatná symbolická výpoveď o našej dobe. ()
„Jablká? Už ich nikto nekupuje. Odkedy si ľudia myslia, že vracajú spomienky.“ Chvíľa, si pominuteľná. Čo Ty vieš o mojom živote? Čo ja viem o Tvojom? Muž na začiatku kupuje kvety. Potom odhaľujeme, že si nepamätá kto je, kde býva, kým je. Okolo neho sú tisíce podobných. Nebolo by príjemné nevedieť o všetkých smútkoch a nešťastiach, čo sa nám v živote stali? A začať niekde uprostred ničoho? Nádej a beznádej. Zabudnutie a spomienky. Trápne úlohy Centra pre návrat do života. Pre mňa neobyčajne dojímavý a ľudský príbeh. Nakoniec tie kvety niekomu patria. ()
[KVIFF 2021] Trochu paralely na dnešní dobu, trochu odtažitost, trochu bizár, trochu nuda. To Řecko je svými filmy přeci jen trochu někde jinde, ale alespoň mají nějaký styl nebo směr, který skoro musí i z trucu nenávidět, aby už nebyli všichni trapní tam dole. Po zamyšlení nazpátek, tak vlastně v celku silný příběh pojatý i zajímavým stylem, ale někdy strašně nejednoznačně a zbytečně umělecky, tak spíše, aby to zapůsobilo na privilegovanou skupinu kritiků nebo cinefilů, kteří jsou schopni vidět v hovně životní osudy mouchy. Ve výsledku v celku výslovný film, který šlo pochopit s přehledem. Předtím to nebylo moc čitelné. Teď je to jeden z nejjasnějších filmů letošního festivalu. ()
Námět je skvělý, jak již zde ale psali ostatní, samotnou pandemií se film v podstatě vůbec nezabývá. To mi ale vůbec nevadilo. Film se zabývá spíš psychologickou stránkou hlavní postavy a na konci to do sebe všechno pěkně zapadne. Podnětů o kterých můžeme přemýšlet je v tomto filmu mnoho. Jediné mínus je velmi pomalé až uspávací tempo. Jo a je dost pravděpodobné, že v průběhu sledování dostanete chuť na jablko. ()
JABLKA (tedy správně česky). Absurdita s rysy černého humoru ve stylu chladně odcizených filmů řecké nové vlny (50%). Hodnocení světové kritiky je přehnané: viz recenze: https://www.imdb.com/title/tt10110614/criticreviews?ref_=tt_ov_rt ()
Ak bol film mienený tak, ako vraví popisok, tak to bolo zaujímavé a dobre spracované. Zaujímavé, nezvyčajné a divné to bolo aj tak, avšak tempo niekedy viazlo a občas to bolo aj únavné. 7,1/10. ()
Nemyslím si že Nikou o svém tématu říká tolik, kolik si myslí že říká. Je tu plno naťuknutých motivů a neotřelých symbolů, žádný ale nedostane šanci začít s divákem silněji rezonovat. ()
Krásně absurdní odpočinkový film. ()
Tento film rozhodne nie je pre široké publikum.Pochmurnost,odsudzenie,kríza identity,smutok,samota,smrt.To sú temý ktorým sa film venuje.Je to velmi umelecký film ktorý používa vizuálne rozprávanie ako hlavnú formu na doručenie posolstva.Kvalitný film,ktorý si vyžaduje velkú dávku trpezlivosti.Idem si dať jablko. ()
Toto je taký trochu mindfuck snímok, ktorý vás privedie do pandemického sveta, kde odrazu ľudia strácajú pamäť, pričom samotný film sa zameriava na konkrétneho človeka so snahou ho liečiť. Ten liečebný proces je pomerne divný a pritiahnutý za vlasy, čo bolo zrejme zámerom režiséra, čiže poňať to viac artovo. Tu mi to paradoxne až tak nevadilo, ale hlavným plusom snímku je nádherná melancholická hudba, ktorá sa miestami niesla celým snímkom. 60 % ()
Zajímavý námět, ani zpracování není špatné. Ale vzhledem k tempu je hůře uchopitelné. Divák se musí hodně zamýšlet, aby mu spatřené scény vůbec něco řekly. Pokud tak neučiní, jedná se jen o sled obrázků bez hlubšího významu. Podíval jsem se rád, ale nepřineslo mi to ten výsledek, který jsem očekával. ()
Jestli vám vadí zvuk při křupání jablek, tak na tento film nechoďte! :-)) Jinak - mně se snímek líbil (řeckou divnou vlnu mám ráda) - a tenhle je svým dějem chvilkama až uspávací, ale nechrňte úplně, ať vám neukniknou ty super mimózní momenty a absurdní scény! Líbil se mi zvuk a Aris - kterého amnézie také postihla (spojler: nepostihla?) - tož ten to měl v hlavě dobře srovnané:-). Hodnotím 4 * ()
Film, který není třeba vidět víckrát, protože když už znáte pointu, tak to ztrácí smysl. Ale nakonec to není nic proti ničemu a nic, co by filmu nějak ubíralo na kvalitách. Ba naopak, tohle je ve svý podstatě jednoduchej bizarní příběh, který svou absurditou pobaví i trochu uklimbá, ale nezanechá pocit promarněnýho času. ()
V rámci 55. KVIFF to byl jeden z těch lepších snímků. Přestože popis filmu zní zajímavě a hluboce, samotná hloubka myšlenky mohla být více propracovaná. Vypravěčsky to navíc trochu kolísá a přemýšlivý divák může hledat a najít něco víc, než film skutečně nabízí. Krátkometrážní formát by filmu seděl mnohem víc, ale na debutní dílo je to velmi povedené. ()
minimalistický, krásny film - čo je to byť normálny ? v dnešnom svete, kde aj vzťahy sa stali NORMAMI a city sa prechovávajú ako klišé ... ()
Divnofilm ze stáje moderní řecké vlny, který naznačuje, kam až člověka dokáže dohnat osobní bolest a netouha se s ní vyrovnat. Christos Nikou jde na seznam jmen, které je třeba nadále sledovat. ()