poster

Ukradené polibky

  • Francie

    Baisers volés

  • anglický

    Stolen Kisses

  • Slovensko

    Ukradnuté bozky

Drama / Romantický / Komedie

Francie, 1968, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ****

    V porovnání s předchozími 2 snímky volné doinelovské série mi v tomto případě přišlo, že už došlo k určitému kvalitativnímu úpadku, byť pociťovanému čistě subjektivně (nesedl mi odklon od černobílého formátu ani více humoru oproti předchozím 2 smutným snímkům). Přesto mi Antoinovy osudy stále přišly zajímavé a film jsem zhlédl s velkým zájmem, natočený je velmi zdařile a srozumitelně, jak mi přijde u Truffauta obvyklé. Mimochodem líbily se mi zde obě herecké představitelky postav, s nimiž si Antoine začne - Delphine Seyrig i Claude Jade jsou zde velmi dobré, a zarazilo mě, že obě zemřely ve věku 58 let, jaká to zvláštní souhra okolností.(5.9.2018)

  • anais
    *****

    Další díl série o Antoinu Doinelovi je milým snímkem o lásce a hledání vlastního uplatnění ve společnosti. Není tak dojemný jako Nikdo mě nemá rád, skýtá však mnohem víc humorných situací. Postava Doinela se za ten čas, který uběhl od prvního dílu (dá-li se o prvním dílu hovořit) značně změnila. Není to už člověk tápající ve světě, který mu podráží nohy. Je to člověk, který si na svou situaci zvykl, který se své trampoty rozhodl řešit s lehkou hlavou, bez zbytečných zklamání. To se odráží i do celkového vyznění snímku. Je to film, který vám zlepší náladu.(10.11.2004)

  • Anderton
    ****

    Vďaka tomuto filmu a Strieľajte na pianistu som sa zoznámil kedysi s tvorbou Truffauta. Dávali ich niekedy pred ôsmimi rokmi na stv 2 v rámci filmového klubu. Stal som sa vďaka nim jeho miernym fanúšikom, očakávajúcim, ako budú na mňa pôsobiť jeho ďalšie diela. Niekedy ma potešil, inokedy sklamal. Odvtedy som tento film v tv nezaregistroval, tak ak ho niekedy znova pustia, napíšem viac aj k jeho deju, z ktorého si pamätám iba jeho hlavnú kostru a myšlienku.(19.7.2012)

  • eye candy
    ***

    On je to v celku příjemný snímek s pár úsměvnými momenty, jednou skvělou scénou u zrcadla a několika zajímavými režisérskými nápady (záběr ve kterém kamera rekonstruuje pohyb milenců). Problém, který mám s Ukradenými polibky je, že mi prostředí a postavy přišly strašně vzdálené, nezajímavé, uzavřené v jakémsi vakuu své doby a potrhlého myšlení. To že každý někoho pronásleduje a všichni jsou provázaní tímto druhem pohybu je docela zajímavé, jen jejich důvody k takovémuto jednání mi nepřišly dvakrát věrohodné a promyšlené. No a závěrem, to nejbolestivější. Antoine Doinel. Velmi těžce stravitelný hlavní hrdina, počínaje vzhledem konče chováním. Pokuď zde ovšem nemá představovat nesympatického otravného vola.(24.1.2012)

  • liborek_
    *****

    Po filmech Nikdo mě nemá rád a Láska ve dvaceti letech jsou Ukradené polibky dalším filmem s Truffautovým (a víceméně i Léaudovým) alter ego Antoinem Doinelem. Lehce improvizovaný snímeček o nevyrovnaném hrdinovi, který stále hledá své místo na světě, vyniká krásnou nenucenou atmosférou, spontánností a jemným Truffautovským humorem. Ačkoli se Truffaut bránil politicky laděným filmům, úvodní scéna s Doinelovým vyhazovem z armády tento přístup nabourává a v Doinelově úsměvu lze vyčíst jakýsi odstup od oficiálních míst a buržoazních manýr. Tento film je ale hlavně o smolaři, který střídá zaměstnání jak Paroubek své názory, získává cenné životní zkušenosti a zaplétá se do nových lásek. Existuje jistá podobnost s Nicholsovým Absolventem. Stejně jako měl čerstvý absolvent Benjamin Braddock (Dustin Hoffman) "svou" paní Robinsonovou, zde Antoine Doinel (Jean-Pierre Léaud) má svoji paní Tabardovou, je nejistý a s vdanou paničkou padá do milostné aférky. Ukradené polibky jsou krásný film s nádhernou atmosférou Paříže konce 60.let a výborným hereckým výkonem J.-P. Léauda. Film má řadu výborných scén, např. Antoinova snídaně s jeho milou, při které si láskyplná slovíčka vzájemně píšou na papírky. Obsahuje také několik výjimečných symbolických detailů (které většinou vzešly z improvizace), jako např. scéna s homosexuálním klientem detektivní kanceláře, který pátrá po svém příteli a jehož orientace je pěkně charakterizována jeho gestikulací - levá ruka v černé rukavici si hraje s obnaženou pravou... Zkrátka krásný film od mého oblíbeného Francoise Truffauta.... EDIT (25.3.2011): S každým dalším zhlédnutím mě baví víc a víc . Zřejmá (přiznaná i nepřiznaná) inspirace vlastním životem (ačkoli kombinovaná s čistou fabulací více než u Nikdo mě nemá rád) posouvá film do kategorie, pro kterou jsem ještě nenašel pojmenování - snad něco ve smyslu "Modelování života filmem..." :-)(7.7.2006)

  • - Film byl nominován na Oscara a na Zlatý globus, získal cenu francouzských a amerických kritiků a cenu Louise Delluca. (Matty)

  • - Film je věnován filmovému historikovi a restaurátorovi Henrimu Langloisovi a jeho pařížské filmotéce. (vendysek)

  • - François Truffaut tvrdil, že Ukradené polibky natočil především proto, aby vydělal na svůj chystaný snímek La Sirène du Mississipi, konkrétně na odkoupení práv k jeho knižní předloze Cornella Woolriche alias Williama Irishe. Toto literární zaujetí se tedy pochopitelně dostalo i do tohoto projektu, v jedné scéně si totiž hlavní hrdina čte právě tuto knihu. (vendysek)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace