Ukradené polibky

Doinelovská série u mě zatím (po dvou viděných částech) boduje z Truffauta o poznání míň než to ostatní, ale pokaždé z jiného důvodu. Tenhle kousek mi připadá jako takový kříženec Černého Petra s Absolventem, navzdory letopočtu vzniku odpolitizovaný až do bezzubosti a po francouzsku odlehčený až k nehmotnosti. Potěšilo, ale neutkvělo. (18.03.2016)

• Aj absolvovanie vojenskej služby by sa Antoineovi Doinelovi jednoznačne (za)počítalo do dôchodku, ale nakoľko bol ešte veľmi mladým, tak zatiaľ nad týmito všetkými súvislosťami doposiaľ poriadne nerozmýšľal, a tak sa radšej nechal, povedzme, úmyselne prepustiť z armády, a to možno iba kvôli tomu, aby mohol byť so svojou veľkou láskou Christinou Darbonovou?  A síce nebol žiadnym povaľačom, ktorému by sa nechcelo pracovať, no počas sledovania tohto filmu, som si mimochodom stihol všimnúť, že vystriedal niekoľko zamestnaní, čiže by sa najskôr mohlo zdať, že je buď len prelietavým vtákom, ktorý skrátka nikde dlho nevydržal, alebo si proste svoje povolania nevykonával podľa zamestnávateľových predstáv, a či dokonca jestvuje i tretia a pravdepodobnejšia možnosť, že predchádzajúce, obidve varianty, mali toho predsa viac spoločného, než by divák na prvý pohľad mohol vôbec pripustiť. V podstate, nebyť tej jeho priamej "vrtkavosti", tak by celá a nasledujúca línia vzťahov i udalostí, bola sotva takto strašne zaujímavou, ako zrovna v inakšom prípade, keďže jedna vec bola naviazaná na tú druhú, vďaka čomu som sa postupne presúval celým týmto špecifickým dianím, a to až rovno na samý koniec, kedy som bol vskutku dosť spokojným, čo mi nakoniec táto svižná "truffautovka" ponúkla. • Zrejme za to vďačím najmä samotnému obsadeniu, kedy hereckého predstaviteľa Jeana-Pierrea Léauda, je zakaždým naprosto fascinujúce sledovať, pretože mu prislúcha nálepka režisérovho „alter-ega”, tým pádom sa do filmu zamiešala i určitá autenticita, ktorá mi imponuje. Aj ostatní herci/herečky vo vedľajších úlohách, tomuto protagonistovi zväčša zručne sekundovali, tj toto kvarteto: André Falcon a Michael Lonsdale, a zase na opačnej strane Claude Jadeová a Delphine Seyrigová, čo bolo rovnako pozoruhodným zistením. • Samozrejme, že by si dané postavy bez kvalitného scenára ani neškrtli, k čomu sa tiež pridalo i spoľahlivé, režijné vedenie, kde som mal presne taký dojem, že tu nenachádzam príliš veľa prebytočných scén, čo ma čoraz viac utvrdzovalo iba v tom, že som bol súčasťou čohosi hodne vynaliezavého, na čo by sa rozhodne nemalo zabúdať.  (28.11.2022)

Neskutečně pozitivní snímek, který trpí poměrně slabší první polovinou. Ta sama o sobě postrádá dramatičtější i humornější náboj a spíše jen sekunduje, připravuje půdu chcete-li, geniálnímu druhému dějství. To je mixem romantiky, komedie i dramatu a i když nemám rád fráze jako jsou – film, který pohladil po duši – tak mě v tomto případě nic lepšího nenapadá. Kdo by nechtěl být soukromým detektivem a prožít románek s dinosaurovou ženou na pozadí teatrálního případu. A navíc ten geniální vtípek s testem uchazečů o práci. Takhle umí balit boty kdekdo.....Film, který je věnovaný francouzskému filmovému archivu dokáže zaujmout prakticky stejně, jako cokoliv jiného od jednoho extrémně nadaného režiséra. (26.03.2005)

Pentalogie nejen tápání a nacházení, ale také důsledků nenapravitelných vad a chyb ve výchově v rozrušeném rodinném prostředí, které hlavního hrdinu osudově poznamenává do dalších dílů této volně pojaté řady zrání a dospívání. Z pobytu v polepšovně si mladý Doinel odnáší sklon k únikovým řešením a despekt k oficiálním společenským prostředím a občanským závazkům. Vojna to jen dotvrzuje: jeho další kroky po propuštění z armády znamenají jen pokračování v již nastoupené cestě. Kolísání mezi ženskými náručemi, neschopnost vytvořit stabilnější vztah pokračují v neustávající řadě náznaků sociální infantility. Lepý Leaudův zjev, jakoby nerozhodná gesta stále tak trochu dětského, jinošského mladíka jsou kamufláží; trhliny v osobnosti však zakrýt nedokáže. A Truffaut je ani zakrývat nechce. Jakoby šlo i o něj. A ještě jedna tehdy začínající herecká osobnost mě v tomto filmu fascinuje: dnes již také zesnulá Claude Jadová. Její osobitý půvab jakoby byl ženským kontrapunktem Leaudova tápání životem. Tápání i nacházení jsou v tomto případě nadčasová. Alespoň pro mne. (20.10.2007)

Třetí díl volné pentalogie o Doinelovi. Jeho osudy tentokrát sledujeme ve věku čtyřiadvaceti let od propuštění z armády. V Ukradených polibcích je mi nejméně sympatický, jelikož se chová jako floutek, ale pro jeho vývoj v dalších dílech je toto podstatná epizoda. Jinak klasické "truffautovské" motivy zde jsou opět skvěle zpracovány a z celého snímku doslova čiší pozitivní nálada, jelikož ať se hlavnímu hrdinovi stane cokoli, tak se hned vrhá do nových milostných i pracovních eskapád. Rozhodně nadstandartně kvalitní snímek, který je ale spíše zajímavý v celkovém kontextu této pentalogie, než-li jako samostatný snímek. (24.01.2007)