Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Běžná selhání sledují jeden den v životě tří žen. Hlavní hrdinky se neznají, ale jejich cesty se v kritických momentech setkají, aby si nezištně pomohly ve chvíli, kdy jejich město postihne tajemná katastrofická událost a výbuchy. Hana je čerstvá vdova, která odmítá truchlit, a navíc právě dnes dostala výpověď. Když se porouchá její čtyřnohý společník, robotický pes Arlo po jejím zesnulém muži, vydá se do obchodního centra nechat ho opravit. Na své cestě potká mladou dívku. Je to Tereza, která utekla z nepovedené oslavy vlastních narozenin a před svou příliš pečující mámou. Ta by za každou cenu chtěla, aby Tereza byla šťastná a perfektní. Což ona prostě není. Obchodní centrum zasáhne silný výbuch, Tereza se dá na útěk a při cestě ven najde na požárním schodišti opuštěného chlapce. Je to David, syn Silvy. Silva pochybuje, jestli je dobrá matka, jestli celý její život dává smysl a v návalu paniky zanechá Davida v dětském koutku. Tajemné exploze začnou sílit, zoufalá Silva musí najít svého syna, rebelující Tereza se smířit se svými rodiči a Hana přijmout svůj zármutek. (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (87)

Fryštok 

všechny recenze uživatele

Chladný a strnulý film o třech ženách (konkr. dvě ženy a jedna holka), které protínají své osudy v oHrOmNé BuDoUcNoStI. ________ Hlavní důvod, proč film nefunguje je, že všichni lidi se chovaj, jak kdyby z nich byly vysáté duše. Herecký výkon robotického psa je naopak uvěřitelnější než výkon skutečných herců. Tento pes také funguje jako hlavní znak toho, že se dění filmu nachází v budoucnosti. Další futuristické vymoženosti film neobsahuje a místo nich využívá standardní předměty, věci či nástroje, které známe z našeho světa. Asi tvůrcům došel budget na další vymoženosti budoucnosti... _________ V současném světě je tolik problémů, o kterých by se daly natáčet filmy. Tento snímek se naopak chce vzdálit od reality co nejvíc to jde - kvůli tomu je film odtržen od standardní lidské zkušenosti. Iluze reálnosti fikčního světa filmu není vytvořena, poněvadž svou snahu poskytnout uvěřitelný příběh nedokáže film naplnit, a to ho činní zbytečným. Mísení soukromých problémů žen s postupně startující hromadnou katastrofou pro mě opravdu nemá žádnou vypovídací hodnotu.  ________  Ale hlavně, že autorka protlačila svůj feministický námět, na kterém ale není feministického vůbec nic. Kdyby film chtěl posílit postavení žen, tak by např. místo policistů během začátku chaosu byly policistky. Tím by ženy ztělesněly své dominantní a autoritativní postavení v rámci filmu. Proč to ale byli muži? K čemu? Muži jsou k ničemu, neměli by tam být, stejně jako tam nebyl otec ztraceného kluka. Nebyl tam a nikomu to nevadí. Stejný postup měl být aplikován na policisty a hasiče. /s _________ Hodně lidí zde píše, že se jedná o katastrofický film, ale co už nepíšou je to, že je jím pouze z jedné třetiny stopáže filmu, zbytek je obyčejné sterilní drama. _________ Jediným důvodem, proč jsem film chtěl zhlédnout, bylo obsazení Martiny Babišové. Ta zde měla pidi-midi-mikro-roli, ve které Haně jen během sekundy řekne, že stanice metra jsou uzavřené (v titulcích je uvedena jako "Koordinátorka dopravy"). Ani jí není vidět do tváře během toho, co to říká. Otřesné. Naprosté zklamání. Nejlepší herečku dají do tak nevýrazné role. Pfffff, ostuda. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Autenticky ženský protipól vůči "Melancholii" Larse von Triera se na rozdíl od zmíněného díla neutápí v depresích a cynismu. Naopak hledá naději v nám důvěrně známém futuristickém světě, kde hrdinky znovunalézají prostor na své opravdové city a pouta, navzdory obklopení odosobněnou architekturou a v kontrastu s uměle institucionálními snahami o sdílení emocí (od pomocných skupin po narozeninové oslavy). ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Byl jsem hodně zvědavý, když jsem zjistil, že po 4 letech od Důvěrného nepřítele došlo v česko-slovenském filmovém rybníčku na další pokus v oblasti mysteriózní sci-fi, což je kombinace žánrů, na jakou lze v současné domácí tvorbě narazit opravdu jen svátečně. Tentokrát za tím stojí režisérka rumunského původu, která svůj předchozí snímek realizovala v Maďarsku, takže o to víc stoupla naděje v cosi nevšedního a snad i zdařilého. V rámci očekávání jsem relativně spokojen. Nápad odvyprávět nejdřív tři nedokončené příběhy, které se později v okamžik existenciální situace propojí a pokračují dál, se mi líbil. O kousek horší to bylo se samostatnými příběhy, z nichž ten první o Haně mě hodně vtáhl a připadal silný od začátku, druhý o Tereze mě chytl alespoň kdesi v polovině, ale třetí o Silvii se mi začal zdát plně zajímavý a napínavý až poté, co se všechny tři příběhy spojily. Jakoby scenáristka nebo režisérka nedokázaly všechna ze tří dramat rozehrát od prvního okamžiku stejně údernou měrou a chvílemi jsem se neubránil dojmu průměrného dramatu. Okamžiky (a také celkové poselství), ke kterým Běžná selhání ve své vrcholné části dospěla, však dělají z filmu poměrně kvalitní záležitost se silnými momenty a chvíli jsem si připadal (myšleno v dobrém) jako u takové skromnější a optimističtější variaci na von Trierovu Melancholii. :) Vůbec nemám problém udělit lepší 3 hvězdičky, přestože má tento počin i své slabiny a zatím v mých očích nepřekročil stín zpestřujícího filmu na jedno zhlédnutí. [65%] ()

leila22 

všechny recenze uživatele

Sledujeme jeden deň v živote troch žien z rôznych generácií, ktorých príbehy sa v istom momente pretnú. Rumunsko-maďarská režisérka Cristina Grosan pracuje s témou straty a smútku, inakosti a sebaspoznávania, ako aj s pochybnosťami o rodičovstve a svojom mieste v odmietavej spoločnosti, zatiaľ čo vonku to začína vyzerať na koniec sveta. Pastelovo-neónová farebnosť, futuristická architektúra a akási odľudštenosť sálajúca z okolia, dodáva na tej správnej atmosfére. Potešilo. [Febiofest, 2023] ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Záhadná exploze v centru města protne osudy tří žen. Hana (Taťjana Medvecká) má těsně před důchodem, je čerstvá vdova, nerada chodí na skupinová terapeutická sezení, doma má robotického psa a čerstvě dostala padáka z práce. Tereza (Nora Klimešová) má doma březí kočku, má rodiče, co razí úzkostlivou péči a se svými nastrčenými kamarádkami slaví své třináctiny. Silva (Beáta Kaňoková) má lesbický vztah, pochybnosti, zda je dobrou mámou a svého malého syna v návalu paniky zanechá v dětském centru. V tuzemsku (existencionální) sci-fi neumíme. A když se k tomu přidá experimentální ráz, je běžný divák velmi znejistěn, co mu vlastně takový druh filmu dá. Rumunská režisérka Cristina Grosan se prezentuje ne úplně špatně, jenže nedisponuje vypravěčskou hutností, která by vzbudila o ženské hrdinky a jejich různorodé osudy nějaký zvýšený zájem. Triková složka je k zasmání. Nějaká valící se mračna nad městem dnes opravdu nevyvolají hrůzu ani u těch nejlabilnějších jedinců. Střídavě se natáčelo v Praze a Plzni, což nepředstavuje z hlediska atraktivity lokací něco extra. Navíc je v rozlehlém městě zřejmě jen jedno nákupní středisko, takže všichni lidé chodí nakupovat právě tam. Takže naše hrdinky se musí vzájemně setkat, i kdyby nechtěly. Pocitově mně film přišel delší než je. Najde se pár scén, které jsou poměrně kameramansky dobře zvládnuté. Takže detailně vidíme, jak kočka přivádí své mladé na svět, a svoji symboliku má oheň, jelikož vzplanou fábory i umělý pták. A rozhodně špatné nejsou herecké výkony protagonistek. Většina filmu je ale naprosto nezajímavě podaná. Žádný vzruch, napětí a nedostaví se ani žádná výrazná emocionální křivka. Když si budu chtít dát sci-fi, tak sáhnu do úplně jiného políčka, kde nebudu pátrat většinu filmu, co to mělo být za výplod. 4/10 ()

Galerie (24)

Zajímavosti (4)

  • Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 10 milionů korun. (SONY_)
  • Film zaznamenal pomerne veľký úspech ešte pred oficiálnym uvedením do českých/slovenských kín. Na festivale v Benátkach zaňho režisérka Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini (Cena za najlepšiu réžiu medzi tvorcami pod 40 rokov). Porota svoj výber zdôvodnila nasledovne: „Za sviežosť projektu s ambicióznymi vyhliadkami, za schopnosť autorky presadiť sa ako harmonická koordinátorka diela a za to, že sa na natáčaní filmu podieľali mladí ľudia, najmä kameraman a scenáristka. Zapojenie ženských postáv a ich vzájomná podpora pri drobných – ale mimoriadne veľkých – neúspechoch každodennosti umocňujú pocit sesterstva, ktorý rastie od záberu k záberu.“ (Arsenal83)
  • Film sa natáčal v Prahe a Plzni. (Arsenal83)

Reklama

Reklama