Howlův kráčející hrad

Asi jsem od toho čekal až moc, ale drtivou většinu z těch 2 hodin mě to prostě nebavilo a příběh vůbec nezaujal, přišlo mi to takový bez emocí a nepřesvědčivý, abych se do toho dokázal vžít a užít si to, navíc nechápu proč hlavní hrdina musí vypadat jak transvestita, že kdyby mu dali ženskej hlas, tak by ho klidně mohli vydávat za opačný pohlaví a nikdo by se nemohl divit, to tomu taky moc nepřidá. (31.01.2011)

Neskutečně podmanivé. Mistři z Pixaru a pánové z Dreamworks prominou, ale na tohohle japonského šedivého "dědečka" prostě nemají... Nádherný, originalitou a fantazií přímo překypující příběh, který je plný zvratů, milých i nepříjemných postav, magie v tom nejlepším slova smyslu... tohle všechno a mnohem víc najdete v tomto pravděpodobně (a pokud je to pravda tak bohužel) posledním drahokamu pana Hayao Miyazakiho. Mohl bych se zde donekonečna rozplývat nad jeho nápady, dech beroucími scénami a animacemi, velebit nápad postavit do kontrastu svět kouzel, ďábelských válečných strojů a romantické kulisy středoevropské monarchie konce devatenáctého století. Ale dokud sami neuvidíte... Jediné s čím bych si dovolil nebýt plně spokojen je závěr, kde japonský pohádkář už tradičně nezapřel měkké srdce. To je však jen drobná skvrnka na jinak zářivém štítu Howlova kráčejícího zámku. 90% (26.08.2006)

Mijazakiho považuji za velkého výtvarníka a umělce, stále se v něm však hledám. Obdivuji jeho formu i způsob kresby, příběhy mi však obsahově často až tolik neříkají. Děj této pohádky je zasazen kamsi na hranici devatenáctého a dvacátého století. Někoho možná překvapí, že se nebem v této pohádce prohání stoje jak z románů Julese Verna či ulicemi jezdí první dýmající parní auta... Válka, kterou království vede zase připomíná první světovou... Postavy mají západní obličeje, nejde o Asiaty a proto je myslím pohádka evropskému diváku mnohem více stravitelnější. Animace jsou nádherné a detailní. Ale jak říkám, je tu pak obsah. Děj. A tomu jsem moc neholdoval. Všem těm kouzlům a čarodějům... Jakoby se do toho až evropského prostředí dostal nějaký japonský příběh. Ty jsou mnohdy se svými mytologiemi alespoň pro mne ne vždy koukatelné. A to byl i případ Zámku v oblacích. A tak dávám jen za tři kouzla. * * * (11.06.2018)

Viděno v původním znění s českými titulky (o verzi v anglickém ani českém dabingu vážně nestojím). ZÁMEK V OBLACÍCH je po mém soudu nepochybně slabší než o tři roky starší Cesta do fantazie, s kterou film spojuje mnoho podobností (hlavní hrdinkou obou filmů je malá, resp. větší holka, která přichází do cizího prostředí plného nevídaných divů a kouzel, ve kterém je nucena pracovat a vysvobodit někoho ze zakletí. To bych se skutečně i hádal, že jsou oba filmy takto podobné, jak jsem měl už možnost se přesvědčit, že když jsem se někomu o této podobnosti zmínil, dotyčný ji tam vůbec neviděl). Srovnání s CESTOU DO FANTAZIE je pro mě i hlavním důvodem, proč tomuto jinak výbornému animáku nakonec dát plné hodnocení nemůžu - když máte jednou nastavenou laťku takto vysoko, nelze z ní slevit. Nic to nemění na tom, že je to stále úplně úžasný film plný krásné hudby, jedinečné japonské imaginace a báječného humoru (malý psík čarodějnice i mluvící ohýnek u mě pravidelně vyvolávali vlny smíchu - ten ohýnek je navíc v japonštině tak úžasně namluven, že se musíte smát, i kdybyste nechtěli :) Při závěrečném záběru jsem byl téměř naměkko, jaká to byla krása. (17.05.2014)

Přechod od steampunkové pohádky do filozofického dobrodružství plného nejrůznějších metafor byl tak hladký, že jsem si ho vlastně ani nevšiml a bavil jsem se od začátku až do konce, ačkoliv jsem tedy zejména ve finále občas tápal, co se právě děje. Že je Mijazakiho fantazie obdivuhodná, jsem už určitě několikrát napsal, ale klidně to napíšu zase. Krásný film s krásnou hlavní myšlenkou. (14.10.2023)