The Black Cat
Čierna mačka
The Black Cat
The Black Cat
Režie:
Edgar G. UlmerScénář:
Peter RuricKamera:
John J. MescallHudba:
Heinz RoemheldHrají:
Boris Karloff, Bela Lugosi, David Manners, Julie Bishop, Egon Brecher, Harry Cording, Lucille Lund, Henry Armetta, Albert Conti, John Carradine, King Baggot (více)Obsahy(1)
Film zachycuje Borise Karloffa, jakožto satanistu, žijícího ve futuristickém domě kdesi uprostřed osamělé krajiny. Nedaleko jeho domu vede silnice, kterou zrovna projíždí autobus, ve kterém sedí Bela Lugosi se svou známou. Autobus má nehodu a v pustině jim nezbývá, než se dostat k domu, který v dálce vidí. Po příchodu do domu se jim dostane vřelého Karloffova přijetí. Situace je však zkomplikována tím, že tato noc je ta pravá pro Luciferův rituál, při kterém je nutno obětovat ženu... (WolfIssen)
(více)Recenze (67)
Tenhle horůrek s oběma takřka výhradními předtaviteli titulních hororových rolí 30. let přece jen nedosahuje kvalit jiných děl, v nichž Karloff nebo Lugosi vystupují. Přesto je to zajímavá ukázka toho, jak se dělal horor kdysi, a že k vylekání diváka není zapotřebí žádné 4metrové monstrum krvelačného vzezření. Dnešní divák už je ale přece jen otrlejší a hororům tohoto typu se spíše jen pousměje. ()
Bela Lugosi v netradičně kladné roli. Film má nádhernou temnou atmosféru. Celý děj se odehrává v úžasném domě stylizovaném v duchu školy Bauhaus ("Masterpiece of construction built upon the masterpiece of destruction"). Z Poeovy povídky moc nezůstalo, kromě motivu strachu z černé kočky a vraždy manželky vlastně vůbec nic. Nejkrásnější je zvrhlá scéna Borise Karloffa procházejícího chodbou plnou mrtvých vystavených manželek. Trošku mě mrzí, že nebyla více rozpracována ta pasáž s Belovou dcerou, která se tam jen tak lehce mihne. No ale jinak velmi slušný horor, jeden z nejlepších, co ve třicátých letech vznikly ()
Úžasná hodina okouzlujícího souboje mezi Lugosim a Karloffem. Vinou scénáře je kupodivu démoničtější Karloff, jeho ironické úsměvy ve chvíli, kdy se David Manners pokouší dostat z jeho domu ven, aby postupně zjišťoval že nefunguje telefon ani auto, patří bezpochyby k vrcholům celého snímku. Jen škoda několika nedotažených linií - fóbie z koček, kterou trpěl dr. Werdegast, nebo "příběh" jeho dcery a Poelzigovy manželky Karen, nemluvě o slabším závěru. Ale momenty, kdy se Karloff a Lugosi střetávají, jsou špičkové. K tomu vystavené mrtvé ženy, post-válečné trauma a satanský kult, a máme tu bez přehánění jeden z nejlepších hororů třicátých let. Vynikající film, který by se s přehledem prosadil i dnes. ()
Mým problémem je, že jsem tak dva měsíce zpět viděl Glen, or Glenda - a momentálně se dost bojím, že už Lugosiho nebudu nikdy moct brát vážně. Vím, že bych neměl, ale i tenhle novomanželský horůrek skrze Woodovo travesti opus magnum (resp. Lugosiho výkon v tomto díle) vnímám jako parodii (bohužel k tomu napomáhá i nepřesvědčivý výkon B. Karloffa; a já se na jejich - tj. Lugosiho a Karloffa - střet tolik těšil) na filmy se satanistickou tématikou, zároveň však nepředpokládám, že by to byl tak úplně tvůrčí záměr. I když kdoví? Kde se ochomýtá černá kočka, tam si nemůžete být ničím jistí! 55 % ()
Jako horror už tenhle film poněkud kouzlo ztratil, ale stále tu zůstává skvělý design domu, ve kterém se příběh odehrává a především elektrizující duo Karloff-Lugosi v roli skrytých nepřátel. Jak už napsal caligari, inspirace německým expresionismem je více než zjevná a půvab snímku i po mnoha letech přetrval... ()
Galerie (42)
Zajímavosti (12)
- Režisér Edgar G. Ulmer se při psaní postavy zloducha Hjalmara Poelziga (Boris Karloff) inspiroval německým režisérem Fritzem Langem. (liquido26)
- Nejúspěšnější film roku 1934 společnosti Universal. (liquido26)
- Jedním z nekonvenčních prvků tohoto snímku byl soundtrack. Na počátku třicátých let byla hudba obvyklá většinou pouze při úvodních a závěrečných titulcích, ale zde je hudební pozadí slyšet skrze celý film. (liquido26)
Reklama