Příliš dlouhé zásnuby

Rád počúvam príbehy o večnej nádeji, či už je to ten o pobyte v Shawshanku alebo akýkoľvek iný a na tuto romantickú vojnovú detektívku radosť pozerať, najmä ak nemáte nič proti naturalistickému vojnovému násiliu zaujímavo skĺbenému s príbehom lásky. Scenár vyzerá komplikovane, ale nebojte sa - režisér Jeunet nás pevne drží za ruku. S presným hereckým obsadením, vrátane podporných postavičiek a scénami surovými a krásnymi (zápalky). Škoda, že sa sem nezmestil Ron Perlman (zato Jodie Fosterová si užila). (25.09.2005)

Jeunetova vojnová love story sa vyznačuje vizuálnou onaniou (famózna výprava, bohato rozvrstvená kolorizácia od chladných, šedomodrozelených vojenských sekvencií až po sépiovo hnedo-hrejivé zábery z domova, ktoré vyzerajú ako rozpohybované staré fotografie), ktorá ale žiaľ úplne prebíja v podstate jednoduchý príbeh o nezlomnej vôli násjť stratenú lásku, zbytočne fragmentárne rozdrobený, komplikovaný a zahltený veľkým množstvom postáv. (10.02.2005)

Jean-Pierre Jeunet je svébytný a jedinečný a takovouhle formu prostě v žádném americkém filmu nenajdete. po vizuální stránce je dílo naprosto dokonalé, barevné filtry mě většinou spíš rozčilují, ale tedy to do filmu skvěle zapadá. Scény jsou chytré a promyšlené, skvělé je třeba zhasínání a rozvěcení, kde se audrey postupně svléká (i když teda ty prsa mohla taky ukázat:) ne že bych je tak nutně potřeboval vidět, ale příde mi trapný, když si je zakryje rukou, jenom aby to neviděl divák, v reálnym životě by to ta postava asi těžko udělala). Ale film je hrozně překombinovaný, někteří herci jsou si dost podobní a já se v těch jménech neustále ztrácel a vůbec jsem netušil o kom zrovna mluví a co už vlastně hlavní hrdinka vypátrala, ale ta forma je tak užasná, že mě z toho příjemně mrazilo a člověk pak rád odpustí nedokonalosti v ději. 90% (nešlo by opravdu, aby se ty filmy daly hodnotit deseti hvězdičkami!!!?) (13.08.2005)

Guillaume Laurant upravil román Sébastiena Japrisota do scénáře velmi citlivě. V režijním pojetí Jeana - Pierre Jeuneta jednoznačně poznáte rukopis autora Amélie z Montmarthu, ale byť v obou filmech hraje stejná herečka, rozhodně postavy nesplývají. Audrey Tautou svým hereckým uměním odzbrojí, a to i ve filmu, který je o válce. Válečný příběh je odvyprávěn nápaditě, mistrně; navíc závěr si může domyslet každý po svém... MMM... (27.12.2008)

Válka jako nemilosrdný klín vražený do lidských osudů bude vždycky vděčným tématem a způsoby, jak to podat, mohou být různé. Tady je v jednom zákopu detektivní rekonstrukce a ve druhém romantický sladkobol. Jeunet chytře zvolil území nikoho, protože jen tak mohl úspěšně zabojovat proti banalitě a kýči. Do emocí se nestřílí jako u Verdunu, spíš jsou nasazeny bajonety odlehčení, okouzlení a čisté prostoty. Věřit ovšem, že se za roztomilým kukučem Audrey Tautou skrývá nějaké komplexní herectví, to je stejně naivní jako vojín Baldrick, který slyšel povídat, že tam někde na frontě je kulka s vaším jménem a tak si to svoje vyryl na jednu, kterou chce mít pořád u sebe, protože je přesvědčen, že on po sobě nikdy střílet nebude. Kapitán Edmund Černá zmije by na to řekl: „Škoda.“ (26.08.2019)