Gepard

Obrazově bohatá historická freska (kamera G.Rotunno) předvádí na pozadí revolučního sjednocování Itálie na přelomu 50.a 60.let 19.století společenské změny, během nichž se na místa „lvů a gepardů“ (aristokracie reprezentovaná rodinou knížete di Saliny) cpou „hyeny a šakalové“ (nastupující buržoazie v osobě starosty). Pečlivá režie, výborná hudba (N.Rota) a skvělé herecké výkony, zejména B.Lancaster jako důstojný di Salina posedlý myšlenkou úpadku a smrti, mladičký A.Delon coby jeho synovec Tancredi a nádherná C.Cardinale jako starostova dcera a Tancrediho snoubenka. Této tříhodinové Viscontiho klasiky není třeba se bát, z vizuální opulentnosti poslední třetiny (scéna plesu) zajisté čerpal M.Scorsese při realizaci Věku nevinnosti. (03.02.2008)

Luchino Visconti, ať je to opěvovaný režisér jak chce, mě zatím vůbec nepřesvědčil. Z jeho filmů jsem viděla tuším asi tři, ale žádný se mi nijak zvlášť nelíbil. Ani toto není výjimkou. Jeho filmy mi připadají děsně dlouhé, celkem nudné. Klidně si mě pranýřujte, vím, je to založeno taky na hudbě, obrazech, dialozích, ale přesto máte pocit, jako by se nic nedělo... Nic neplyne, jen se nervózně díváte, zda už se blíží konec. Protože dívat se pět minut na páry tančící valčík bez jakéhokoliv slova, rozhovoru, náznaku děje, to mě opravdu nudí a vůbec neoslovuje. Plus vidím v Claudii Cardinale, ta je bezesporu ozdobou tohoto filmu. Ale čím více se dívám na světovou klasiku, tím více kroutím hlavou a divím se, co na tom všichni vidí... (16.06.2013)

Prečo si ma nechceli získať? Nechajú nás nazrieť domov ale do duše iba málo. Tú odkrývajú až na konci v mene kniežaťa Fabrizia. Sprvu som myslela, že len perlí ale v závere strhával celé moje sympatie. Vďaka jeho myšlienkam pochádzajúcich z univerzu, nadpozemna. Vďaka dlhému pohľadu a pomaly padajúcej slze. Až bál mi odkryl časť významu filmu. A manželkin pohľad, Tancredi prelietavý v názoroch, ,,skackajúce opice". Akoby nám tvorcovia ukázali nehmatateľnú atmosféru života z pohľadu 3. nezúčastnenej osoby. Ach keby som sa dokázala naladiť na túto vlnu už skôr... (01.04.2013)

2/10 Po pulhodine jedina akcni scena garibaldovcu vuci royalistum, a pak az do konce kostymni salonni nuda s plejadou znamych tvari - no veru to bylo opravdove utrpeni. Jestlize je toto vrcholne dilo Viscontiho, ztraci pro me smysl zabyvat se tim ostatnim co vyprodukoval - hemeroidy se daji uhnat i prijemnejsim zpusobem. (21.10.2009)

Je moje vina, že jsem od toho čekal něco ve stylu Andreje Rubleva, ale ten plakát, žánrový vzorec a délka tří hodin k tomu prostě vybízí. Bohužel se tak nestalo, místo toho jsem dostal celkem průměrný italský film, který na mě působil tak, že by ho bez problémů mohla někdy ve všední den v 9 večer odvysílat ČT1. S tím bych žádný problém, kdyby ten film z nějakého mě neznámého důvodu netrval celé tři hodiny. Ona by ani ta délka nebyla problém, ale bohužel je tu dost vaty, scén, které jsou mnohem delší, než by měly být a dialogů, které by se daly bez problémů vystřihnout aniž by to narušilo děj. Taky jsem doufal, že to bude poetické, ale ani to se zrovna nenaplnilo, kromě pár záběrů. Jo, ta kamera je pěkná, herci hrají dost dobře a vyprávění o rozpadu rodu šlechticů taky není zrovna špatné, ale ani tak mě to nedokázalo natolik zaujmout a finální dojem z toho mám takový - jak už jsem psal - průměrný. Možná, kdyby to nemělo tři hodiny, ale jenom hodinu padesát, maximálně, možná by mě to chytlo víc. Takhle se v té utahanosti rozmělnilo to, co mohlo na mě výrazněji zapůsobit. Jsem rád, že jsem to viděl, ale víc jak 3* si to prostě podle mě nezaslouží. 3* (24.01.2020)