Gepard

Vo svojej knižnici mám aj predlohu filmu od G.T. di Lampedusu. Samotný film som po mnohých rokoch videl opakovane. Moje pôvodné dojmy sa nezmenili. Aj keď trojhodinová dĺžka filmu mnohých odradzuje, je pre celkové vyznenie filmu primeraná. To nebol film iba o revolúcii, ktorý by si vyžadoval svižnejšie tempo a viac akčnosti, ale predovšetkým film o pomalom, evolučnom odumieraní jedného spoločenského usporiadania a jeho nahradení iným. Na koho strane sú sympatie tvorcov je nepochybné. Burt Lancaster podal skvelý výkon, v ktorom sa spojilo odchádzanie aristokracie s jeho odchádzaním z mladosti. A valčík s Claudiou Cardinale je viac, ako len epizódkou filmu. (21.05.2013)

Sledovať Viscontiho filmy je ako participovať na nejakej bohoslužbe. Tak ako nejaká omša ani ony nepostrádajú hĺbku, vážnosť, zmyslové bohatstvo, opulentnosť formy, teatrálnosť akcie, veľavravnosť odmlky a sumu emócií bublajúcu pod pokrievkou monotónnosti a znavujúcej dĺžky. V "Gepardovi" sa Visconti konečne oslobodzuje od neorealizmu a zároveň zvysoka kašle na Novú vlnu, aby v plnej paráde predviedol svoj delikátny, subjektívno-realistický štýl, veľkolepý i v komornejšom rámci. Visconti sa rozhodol položiť neviditeľné ťažisko na bálovú scénu, ktorú rozvinul do neuveriteľných 45 minút. Táto kapitola môže byť šialene nudná, pokiaľ nie sme fascinovaní jednotou času a priestoru a pokiaľ odmietneme akceptovať fakt, že ide o púhy vyjadrovací prostriedok. Celý ten aristokratický balast by sa mohol zdať zbytočný, otravný a nudný. Lenže to nie je len aristokratický balast. Samotný príbeh z obdobia druhého rokoka, ktorý sa zaoberá problémami istej spoločenskej vrstvy obdobia druhého rokoka by nebol k ničomu. V "Gepardovi" nie je len trvale platné poznanie, že "ak má ostať všetko po starom, je potrebná zmena", ale i kvantum rozmanitých, najmä estetických vibrácií, ktorých zásluhou je obsah povýšený na umeleckú formu. "Gepard" je pre mňa prototypom kultivovaného historického veľkofilmu, ku ktorému sa dostal najbližšie iba ak Martin Scorsese vo "Veku nevinnosti". Afektovane komerčná "Kleopatra" (božská Liz láskavo prepáči) z toho istého roku môže len slepo závidieť. (24.05.2005)

Je moje vina, že jsem od toho čekal něco ve stylu Andreje Rubleva, ale ten plakát, žánrový vzorec a délka tří hodin k tomu prostě vybízí. Bohužel se tak nestalo, místo toho jsem dostal celkem průměrný italský film, který na mě působil tak, že by ho bez problémů mohla někdy ve všední den v 9 večer odvysílat ČT1. S tím bych žádný problém, kdyby ten film z nějakého mě neznámého důvodu netrval celé tři hodiny. Ona by ani ta délka nebyla problém, ale bohužel je tu dost vaty, scén, které jsou mnohem delší, než by měly být a dialogů, které by se daly bez problémů vystřihnout aniž by to narušilo děj. Taky jsem doufal, že to bude poetické, ale ani to se zrovna nenaplnilo, kromě pár záběrů. Jo, ta kamera je pěkná, herci hrají dost dobře a vyprávění o rozpadu rodu šlechticů taky není zrovna špatné, ale ani tak mě to nedokázalo natolik zaujmout a finální dojem z toho mám takový - jak už jsem psal - průměrný. Možná, kdyby to nemělo tři hodiny, ale jenom hodinu padesát, maximálně, možná by mě to chytlo víc. Takhle se v té utahanosti rozmělnilo to, co mohlo na mě výrazněji zapůsobit. Jsem rád, že jsem to viděl, ale víc jak 3* si to prostě podle mě nezaslouží. 3* (24.01.2020)

Musím uznat, že atmosféra je skvělá, herecké výkony a přibližení doby také a zde neustále proklamované pomalé tempo má svoje kouzlo. 205 minut je ale opravdu moc a podle mě šel film udělat o hodně kratší. Asi to byl záměr, někomu se to může líbit, ale já se prostě často nudil a spousta míst podle mě bylo hluchých a zbytečných. Pro mě jeden ze slabších Viscontiho snímků. I když Angelika byla vážně okouzlující ;-) (19.06.2008)

Jedna společenská vrstva končí a nahrazuje ji jiná. Gepard je pokusem o zachycení pocitů zmaru, pomíjivosti, zbytečnosti... a docela se mu to daří. Problém je, koukat na to tři a půl hodiny. To je vážně neúnosné. Všichni tu říkají, jak Visconti maluje kamerou, ale to je prostě tak nějak to poslední, co od filmu žádám. Pro mě je důležitá zajímavost námětu, zpracování, dobrý scénář, nějaká výpovědní hodnota. Gepard se vleče dlouho, líně, pořád se tam nic neděje - příkladem budiž asi čtyřicetiminutová scéna z bálu, kde se neděje vážně nic jiného, než že tam dámy v krásných robách a pánové ve slušivých oblecích tančí. Nebaví mě na to koukat, ať si Luchino maluje jak chce. Od filmu vyžaduju, aby když klapka zakřičí "Akce!", tak aby tam nějaká akce proběhla.. (16.05.2008)