Rocco a jeho bratři

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Možná jde o mistrovské dílo italského neorealismu, pro mne však bohužel taky dosti pomalé, neskutečně dlouhé a italsky uřvané dílo. Viscontiho Rocco zkrátka nebyl mým šálkem čaje pro osvěžení, spíš inspirací pro usnutí u televize. A tak můžu hodnotit jen první polovinu filmu. Sorry, Rocco a Tví bratři... (28.11.2009)

Moc jsem se těšil na tento snímek, ale nakonec musím konstatovat určité zklamání. Ano, motivace jednání postav (snad až s výjimkou Nadi) je krásně vykreslená, ale celkový dojem mi pokazilo tempo vyprávění, které působilo příliš rozvláčně. A finále sklouzlo do nehorázného patosu. Promiňte signor Visconti, ale natočil jste lepší filmy. (12.06.2012)

Brilantne rozvedené charaktery hlavných postáv a reálne zhodnotenie spoločenského vývoja celej rodiny v spojitosti s ich konaním. Ale to je asi tak všetko. Na mňa to bolo až moc otravné, iritujúce a s neskutočne naťahovanými scénami, ktoré sa miestami tiahli ako sopeľ z nosa. Otravnosť vyplývala hlavne z konania Rocca (Alain Delon), ktorý mi teda poriadne liezol na nervy, až sa mi žiadalo ho prefackať. Človek si často ani neuvedomuje, aké škody dokáže napáchať prehnaná dobrota, svätuškárstvo a nekonečné nekritické odpúšťanie. Nie darmo sa hovorí, že ten kto sa nečinne prizerá na zlo a nič proti nemu nepodnikne, pácha ešte väčšie zlo. Tu sa mi žiada dodať iba jednu vec. Narozdiel od distribútorského obsahu si nemyslím, že Ciro celú pointu filmu vystihol až úplne na konci. Pekne sa vyjadril už o čosi skôr - Naša rodina má zdravé korene, ktoré sú potrebné na to, aby vyrástlo zdravé ovocie. Pokiaľ sa ale medzi nimi vyskytne hnilý kus tak ho treba odstrániť. Podobne ako keď naša mama preosieva šošovicu... Pekná myšlienka, pekná pointa a sakra pravdivá. Rocco to nepochopil. 60/100 (06.09.2016)

Vrcholný zážitek letošní LFŠ. Vzhledem ke stopáži a k jistým nejasným očekáváním stran mého prvního Viscontiho (pozdě, já vím...) jsem očekával pomalou inteleguání záležitost, kterou se bude nutné trochu prokousávat. Ale dostal jsem napínavý, jímavý a zároveň hloubavý film od první minuty. A bože - to snímání. Viscontiho dvorní kameraman Guiseppe Rotunno natočil Rocca tak, že by se dalo každé políčko filmu zarámovat a věšet na zeď. Namontování Dostojevského a Bible (jak o tom trefně ve svém komentáři hovoří Vypravěč) na příběh ze současné Itálie z filmu sice trochu čouhá, ale funguje to. Visconti ve svém vrcholném snímku hledá a obnažuje kořeny lidského zla, ale zároveň měří každé postavě i podíl na něm. Na svém divákovi pak nechává, jak rozřeší úvahu, zda je horší pasivní přístup Victora, Simoneho hrubiánská touha po přepychu, Roccovo (aka Aljošovo) věčné ustupování nebo celoživotní slabost prostitutky Nadi. (02.08.2016)

(1001) "...and he acts like there's a curse on him." Tak tomu říkám spektakulární příběh o bratřích. Rocco mě dojímal celou dobu, ale kdo by byl býval řekl, že i nakonec ten Simone mi sevře srdíčko. Jak byl zlomený a rozesmátý jako děcko v té hospodě. Měla jsem velký požitek z jejich sledování, ale ještě větší z osnování mých vlastních plánů pro jejich charaktery - hodnotím to tedy tak, že pro mne film trošku zestárl a už není stoprocentní. (04.02.2015)