Cizinec

Skoda, ze tento film objavil aj admin tej hnusnej odpornej smradlavej zumpy zvanej filmova teoria, a uz tu komentuje. To smie, ako, s tym nemam problem. Problem mam s miestnym evidentne sexualne dezorientovanym Radkom, ktory je navyse fundom dalsieho sexualneho devianta menom Dyvyne. lebo dotycna osoba sa tvari, ze je neviemaky znalec a vidim to komentovat fakt kvalitne veci. A pozeram, doprdele, LiVentura sa zase prekonal, uz nepise komentare ... moc divne, pracudesne alebo "Nejak me to nevzalo" alebo hoci aj "Nepochopeno, pomerne jsem se ani nebavil" - no a teraz dokonca vyplodil suvisle suvetia, ktore nielen na seba logicky nadvazuju, ale ono cely komentar nasho slavneho LiVenturu dava dokonca aj uceleny zmysel! Kazdopadne jeden z tych lepsich Vischontiho filmov - natocil aj mnou doteraz nepochopeny Soumrak Bohu, ktory miestne vystudovane filmove teoretiky - elitari brutalne nadhodnocuju a este natocil aj Smrt v Benatkach. Fajny film na tema neschopnosti komunikacie a zbytocnej lahostajnosti voci svetu a voci okoliu. To Voci svetu som myslel tak, ze konkretne aky maju vztah ludia k povedzme vlade - a ono, ruku na prirodzenie, pardon, na srdce - to mi zase uletelo - je hodne nebezpecne ked vlada statu nevladne, bo ludia by si mohli vsimnut, ze vlady nie je treba. To som zase odbocil do politiky, a tu predsa komentujem film, takze s5 k filmu. Vyborna prva polka, vyborny Mastroianni aj s Ancou Karinou. Druha polka - a hlavne ta sudna pravnicka cast ma bavila uz podstane menej. Mna pravo nebavi, nejsem pravnik a vlastne pravu rozumiet ani nechcem. Jeden z najlepsich filmov Viscontiho, takze preto 88 % (31.07.2018)

Tohle se mi hodnotí těžko. Asi bych si měl zkusit přečíst knihu, protože film toho dost rozehraje, ale nedokáže vše pořádně rozvinout, i když to vypadá, jako by z něj byly vystřiženy scény, kde to rozvinutější bylo. Vlastně jediné, co mě tady naprosto pohltilo a připadalo skutečně propracované a hluboce filozofické, byla závěrečná půl hodina u soudu s verdiktem a vším, co následovalo po něm. Tam bych Cizinci snad i pět hvězd dal, nakolik jsem s předkládanými názory ne vždy souhlasil, ale podat je to umí ze všech stran a přitom se to na žádnou jednoznačně nepřiklání. Jenže zbytek filmu je zase přesně ukázkou toho, co mi na Viscontiho stylu nesedí. Vadilo mi to u Geparda, vadí mi to i tady - prostě mě nedokáže oslovit. Tady to aspoň zachránil závěr, ale u Geparda jsem si tím musel projít místy úmornými třemi hodinami. Já chápu, o co se snaží a na čem se snaží své filmy postavit, ale prostě mě to míjí, přijde mi to moc chladné, moc roztahané a taky lehce zahleděné do sebe. A přitom se takový styl ani k jednomu z těch námětů moc nehodí. Ale tady to u mě na čtvrtou hvězdu ještě vyjde, právě kvůli té poslední půl hodině, která se mi snad ničím z hlavy jen tak nevymaže. A na rozdíl od některých se mi Mastroianni do hlavní role hodil, dokázal ji zahrát skvěle. Tak jako tak mi ale potrvá, než zase od Viscontiho něco zkusím... Slabé 4* (23.06.2023)

Ovšem všechno, co napsal Davered je pravda pravdoucí... Proto ta jedna dolů... (29.03.2006)

Možná příliš doslovný, ale existenciální momenty, kdy se postava rozplývá v nicotě tmy, byly působivé. (25.08.2016)

25. Zlatý Glóbus za rok 1967 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie (08.01.2009)

Milý Luchino, mohl bys si přečíst prosím svého národního básníka Danta, protože v jednom listě rozebírá, kolika způsoby se dá číst jeho Božská komedie. Rozhodně tedy nemůžeš převést filosofický román doslova do filmu scénu po scéně - bez jediné stopy přesahu. No nic, viděl jsem tu katastrofu jednou - to úplně stačí. Dvě hvězdičky za Marcella - on tu prostě je a to stačí. (17.09.2008)

Presná adaptácia obsahu, ale nie zmyslu slávnej Camusovej predlohy. Hoci Mastroianni sa snaží, réžijne je to iba ilustrácia deja. Neviem, ako inak by sa dal CUDZINEC sfilmovať, ale práve preto som očakával, že mi to ukáže Visconti, ten velikán svetového filmu. Neukázal.. - takto by to natočil ktokoľvek bez vízie. (09.04.2020)

Cizinec je kniha kterou jsem četl asi desetkrát a proto mě dost překvapilo, že zúžený výklad bohatosti myšlenek (které na plátno prostě nešlo dostat všechny a Visconti se o to ani nepokoušel) mě vůbec nezklamal, ale spíše naopak. Visconti s Mastroiannim si vybrali jen jednoho "Cizince", jednoho "Mersaulta", kterého však ztvárnili tak neprůstřelně a tak neuvěřitelně dokonalou formou že vytvořili film ohromně silný, citový a promyšlený. I když je Viscontiho výkladem příběh navenek dost zjednodušený, tak strohá kamera a Mastroianniho vynikající herectví (stejně jako velké většiny okrajových postaviček) do filmu skoro až podprahově dostalo všechno to co jsem viděl v originále. 95% (08.01.2010)

Určitě to nebylo špatný. Jen to ve mně utrhlo celou lavinu myšlenkových pochodů ohledně působení filmu jako takového na diváka. Vyjdete z kina, krátce jej zhodnotíte, "mně se to docela líbilo", "mně moc ne, usnul jsem, kniha byla lepší", "já mám rád toho herce takže jsem si to užil bavilo mě ho sledovat" a co dál? Co vám nakonec zbyde, kromě tak zvaného kulturního zážitku? Film proběhl. Kniha se mi líbila víc. Kniha dokázala změnit něčí svět, film ne. Proč si naivně pořád myslim, že se v nějakém filmu najdu a oněmí mě? Nehledám nenalezitelné? (11.11.2013)

Jestli toto je pouho pouhé drama, o tom se dá skutečně jen polemizovat. Ale definivní odpověď na otázku po nějaké vyhraněnosti, mantinelech žánru snad ani nehledejme. Snad ani podle takovýchto kritérií v tomhle případě nehodnoťme. Jedná se zde totiž o zcela výjimečný film. Existencionalismus je zajisté pevně definovaný literární směr. Ovšem na druhou stranu existují i v literárním světě daleko větší a obsáhlejší pojmové množiny, které tento směr naprosto nevědomě pohlcují. Jedna z těchto veličin je nepochybně samotný romantismus. Visconti zde jako geniální alchymista rozpoznal správný čas k jistému propojení těchto pojmů. Na jedné straně příběh a na druhé straně přímo pudová Mastroianniho touha po hledání rajských zahrad zde na zemi. Jeho naturalistická lítost prochází celým tímto dílem. V závěru se hlavní představitel naprosto logicky strachuje o svou budoucí existenci, o zachování svého bytí. Bojí se naprosté prázdnoty, byť o ni na oko před knězem uvažuje a odmítá boha jako jistý vyšší princip. Na straně druhé popisuje nejrůznější vjemy, které vnímá do poslední chvilky každým kouskem své mysli a těla s blížícím se koncem o to intenzivněji. Slyší dokonce samotnou marnotratnost zpěvu sirén. Závěrem rozumím patrnou podobnost s Májem Karla Hynka Máchy. Toto je ten pravý a nefalšovaný romantismus obohacený o jistou špetku podle mne nutného existencionalismu. Do jaké míry je toto existencionalistické obohacení nutné, (přijatelné), je spíše otázkou pro ortodoxního literáta, niko-li pro mne samotného. Nadpozemské, geniální. (15.12.2011)

Film je celkom zaujímavý.... No moc ma neoslovil... Potešil ma Marcelino a B.Blier a mladučký B.Cremer.....65%. (02.02.2011)

Film který se naprosto bez debat vyrovná knižní předloze. A že se tak stává zřídka kdy. Bomba kousek :-) (10.09.2019)

Nihilismus není zločin. (11.08.2016)

Marcello Mastroianni se smířenou duší, na kterou nakonec doplatí. Přehlídkou svých jediných známých u soudu si mě film nejvíce získal. (04.05.2011)

V jednej vete by sa dalo posolstvo filmu aj knihy zhrnúť - na slnku treba nosiť pokrývku hlavy, aby sme sa vyhli úpalu. Nič moc. Ale to umenie, ktoré z toho Visconti a Mastroianni spravili! Úchvatné. jediný prímer kniha-film, ktorý mi napadá, je markéta Lazarová. Visconti je v mnohom podobný Vláčilovi. Trošku zložitejšie zhrnutie - vinní sú sudcovia a nie odsúdenci. (14.02.2023)

Knižní předlohu šlo rozhodně zfilmovat lépe.. (10.02.2014)

Strach a Mersault ve mně.. (04.02.2009)

"BYLO TO, JAKO BYCH ČTYŘIKRÁT KRÁTCE ZAKLEPAL NA BRÁNU NEŠTESTÍ." Lo Straniero je filmová adaptácia výborného rovnomenného románu Alberta Camusa a priam ukážková kritika pokrytectva ľudskej spoločnosti, ktorá človeka núti chovať sa "neprirodzene". Názvom „Cudzinec“ vlastne Camus chcel vyjadriť fakt, že bežný človek, prijímaný spoločnosťou nemôže byť vôbec autentický a neustále musí byť zväzovaný nielen konvenciami morálky v spoločnosti, ale v konvenciami tých najintímnejších ľudských vzťahov. U Camusa je vlastne "Cudzinec" autentický človek, za každých okolností pravdovravný, ľahostajný k mnohým veciam, odmietajúci (alebo skôr neschopný?) hrať hru, ktorú mu vnucuje okolitá spoločnosť, morálka a konvencie. Je to zároveň ukážka absurdity, alebo skôr nepochopiteľnosti mnohých vecí v živote. Práve preto sa v románe, ale aj vo filme vyskytujú zdanlivo zbytočné a nevýznamné postavičky ako upätá dáma rýchlo prežuvajúca jedlo, či úbohý starček, ktorému utiekol pes, napriek tomu, že spolu prežili celý život a už sa aj podobali jeden na druhého. Zatiaľ čo teda v prvej polovici sledujeme absolútne nepokryteckého hlavného hrdinu, jeho slová a činy, ktoré sú pre mnohých asi nepochopiteľné, v druhej sme už svedkami zmanipulovaného súdneho procesu na ktorom sa rieši netradičná osobnosť Mersaulta a nie jeho zločin. A práve preto musí Mersault zaplatiť tú najvyššiu cenu. Za to, že otvorene povedal svoje frajerke že si ju ochotne vezme, ale ju nemiluje, za to že neplakal na matkinom pohrebe, keďže vedel, že už spolu s matkou nemali žiadny vzťah a vlastne za to, že vždy robil, to čo skutočne len chcel... Camusov román som dočítal tesne pred zhliadnutím filmu a myslím, že ide o výbornú adaptáciu od režiséra Luchina Viscontiho a práve preto si nemyslím, že by hocijaký iný režisér tento román nedokázal natočiť lepšie. Rovnako musím oceniť skvelý herecký výkon slávneho herca Marcela Mastroianniho. (12.01.2020)

Je zvláštní, že režie jednoho z ústředních děl francouzské literatury dvacátého století, Camusova Cizince, se ujal Ital, byť Francie film koprodukovala. Pro mě jde ovšem spíše o slabšího Viscontiho. Mastroianni hraje svůj standard, nemohu se ale ubránit dojmu, že do role odcizeného hlavního hrdiny by mi více seděla nějaká neokoukaná tvář. Ono když na první dobrou levou zadní sbalíte Annu Karinu, tak to nepůsobí zrovna autenticky… Film má dobře našlápnuto, věrně navozuje místní i dobovou atmosféru (točilo se přímo v Alžírsku), nedaří se mu však přenést stěžejní motiv předlohy na plátno. Kontrast Meursaultovy přímočarosti a upřímnosti s většinově očekávanou přetvářkou a tolerovaným (ba vyžadovaným) pokrytectvím by si to přitom tolik zasloužil. Při soudním líčení filmu dochází dech a gradace se nedostavuje. Podobně jako je Meursault apatický vůči svému okolí, vyvolává snímek v divákovi absolutní lhostejnost vůči Meursaultovu osudu, což asi nebylo záměrem. Potěšil alespoň Bernard Blier ve vedlejší roli. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #3] (04.04.2021)