Tanec v temnotách

Jsem fanouškem Björk. Soundtrack tohoto filmu sice až na vyjímky patří k tomu nejslabšímu v její kariéře, ale film je úžasný. Nechápu protesty prot výkonu Björk. Já si zakládám na tom, že vše, a to i přeze své sympatie, se snažím soudit objektivně. A jsem přesvědčen, že i kdybych Björk nesnášel, její herecký výkon by mě uchvátil stejně. (16.11.2004)

Temný, nervydrásající a co hlavně neuvěřitelně depresivní film od začátku do konce, který Vám dokáže zkazit náladu okamžitě aniž byste vůbec tušili jak a proč a to celý film depresí žije právě díky Björk, hlavní představitelce a krom toho také tajuplné a mystické zpěvačce z dalekého ostrova Island. Ano, ta postava a celý film k ní naprosto sedl a proto se do něj tak vcítila a právě proto jsem se ke konci filmu skoro složil. Jediná záchrana prakticky tkví jen v hudbě a jejích muzikálních snech a když už se nemůžete připravit na nic jinýho tak alespoň zde mě příběh trochu dokázal uvolnil, což byla nakonec chyba a ke konci jsem za ní draze zaplatil. Jinak jsem byl mile překvapen, když se z Björk stala československá emigrantka a i když se s Ř a Ž opravdu snažila pro mě jako Čecha to přišlo chvílemi opravdu směšné, a co pak, když na scénu přišel Oldřich Nový. Ale což, snaha je znát i když ryze české jméno Selma si taky mohli nechat od cesty. Když si zde všímnu rozporuplného hodnocení ani se tomu nestačím divit, jelikož Björk jako zpěvačku bud milujete nebo nenávidíte díky akcentu, který má snad jen ona a tak neuvěřitelně zajímavě zní. Lars von Trier experimentoval, experimentoval podle mě na jedničku a i když se to někomu nelíbí, já jsem byl doslova nadšený, ale po druhý bych to asi už nezvládl. --- Ten právník za 14 dní přijede - Kathie, ale vždyt mě mají za týden oběsit. (01.06.2007)

Jde o dost netradiční muzikál, proto Tanec není úplně tím nejlehčím filmovým zážitkem. Björk se herecky snaží dost, Morse s Deneuve zklamat nemohli. Kouzlo snímku však samozřejmě spočívá v hudebních a tanečních číslech, která překvapí a zaskočí svým krásným rytmickým provedením a celkovým melancholickým prožitkem. Spojí-li se to se zajímavou, postupné ztrácení zraku evokující kamerou, kouzlo filmu je hotové. (24.09.2004)

(1001) 2008: Inu, mám dilema. Před sledováním tohoto filmu jsem už nějaké to rande s panem Trierem absolvovala a dosud jsem z každého byla, byť i takřka proti své vůli, naprosto odvařena. A jelikož jsem občasný skeptik, tak jsem si řekla, že přece není možné, aby na světě existoval takový génius, kterému sežeru úplně všechno (protože tohle by byl už druhý, jelikož jednoho takového už znám, ale to sem nepatří), no a abych se dostala ke své pointě, tak jsem si řekla, že se milému Larsovi podívám více na zoubek a nebudu ho šetřit, i kdyby trakače padaly. Tanec v temnotách začíná pomalu a pozvolna, až si člověk (já) říká, jak to může dospět k tomu závěru, o jakém už kdesi slyšel, že to k němu dospěje. Potom přestane nad takovými blbostmi přemýšlet, jak ho síla neobyčejně viděné obyčejné reality vtahuje do děje. Píseň "I've seen it all" zabije emocionálně zjitřenou a psychicky labilní dívku do sedačky a vyvolá v ní pocit naprosté identifikace se s hlavní hrdinkou. Náhlý zvrat v ději křičí z plátna: "Jsem nelogický, jsem násilně naroubovaný, jsem vyhnaný do extrému!" Chvíli si na to opět sledovatel zvyká, mozeček mu usilovně pracuje, hysterický konec opět nahlodá podvědomí... A teď přecházím zpět do první osoby. Zkrátka, i když film má rozhodně své mouchy a nezdá se mi dokonalý jako třeba Dogville, za přesné vykreslení vnitřního světa jednoho rezignovaného snílka opět uděluji nejvyšší hodnocení. -"You've never been to Niagara Falls?" -"I have seen water, its water, that's all..." 2017: Jak stárnu, tak moje výtky k filmu zůstávají, ale moje láska k němu se dál prohlubuje. Formální přístup kombinující pohyblivou dokumentární kameru v "normálním" životě a sestřih mnoha statických záběrů v muzikálových číslech tak geniálně nenápadně manipuluje divákův úhel pohledu, že už to samotné si vyslouží nehynoucí obdiv. Naprosto přesně přesní herci pracují tak, že se každá scéna zdá jako nejlépe zahraná scéna, co kdy byla nejlépe zahraná. V imaginárním světě bych neměla problém vytrhnout si srdce z hrudi a dát jednu polovinu Peteru Stormarovi a tu druhou polovinu věnovat Siobhan Fallon Hogan. -"What is there to see?" ♥♥♥ (24.11.2008)

Podle mne má film jedinou vadu, a tou je to, že chce být mermomocí muzikálem. Poetika syrového dramatu je zcela jiná než poetika muzikálová. A tak vždy, když mne příběh pohltí, ale vzápětí mne vytrhne z nálady, kterou předtím vytvořil, nepravděpodobnou taneční a pěveckou vložkou, která nic nikam neposune a jenom zdržuje, naštvu se. V průběhu minut se pak už hrozím, kdy to zase přijde - o možnosti jít pocitově s sebou se tak nedá mluvit. (25.07.2009)