Evropa

Během filmu jsem si říkal - je možné, aby někdo vůbec natočil něco působivějšího? Výtvarná stránka je dokonalá. I příběhová je dost dobrá, motiv zrádné femme fatale je sice ohraný už od dob filmu noir, ale přesto jsem ho nečekal a docela mi vyrazil dech. Nebudu to protahovat, Evropa je maximálně působivý portrét snad nejpodivnějšího a nejzvrácenějšího z kontinentů. A já si pěti hvězdičkami už dlouho nebyl tak jistý. (09.06.2008)

Vrchol Evropské trilogie a Trierova „předdogmatického filmu“. Základní zápletka je shodná s Kafkovým Nezvěstným – mladík přijíždí „na zkušenou“ do země, o jejichž pravidlech a současné situaci toho mnoho neví, a jediná osoba, kterou v ní zná, je strýc, jenž ho do ní na počátku uvede. Brzy se však jejich cesty (fakticky) rozdělí a mladík proniká do pohnuté historie německého národa na vlastní pěst. Jako cizí (idealistický) element však v moři intrik a naprostého relativismu, neschopného určit rozdíl mezi dobrem a zlem, nedokáže obstát. Ač Trier nebazíruje na historicky přesných faktech, POCITY a NÁLADU země, jež v předchozím půlstoletí prošla tolika proměnami a otřesy, vystihl dokonale. Zároveň jde i o Trierův vizuální vrchol; spoléhá na úžasnou, typicky „evropsky“ svobodomyslnou kameru, nestřihové přechody mezi scénámi, přední projekci a temné ladění, z kterého vystupují barevné předměty klíčové pro tu kterou situaci. Těžce nadčasový a trierovsky svůdný film. (27.07.2006)

Místo explicitního pohledu na válku jako takovou zvolil Lars von Trier spíše společensko-psychologický film, ve kterém velmi dobře vystihl bezvýchodnost poválečné situace v Německu. I když je hlavní příběh bezesporu napínavý a v některých momentech dokonce strhující, je zároveň zajímavé sledovat, jak válku a její důsledky (především v oblasti mezilidských vztahů) hodnotí vedlejší postavy. Určitě nejde o nejlepší Larsovo dílo, ale kvůli výborné práci s obrazem, několika silnějším momentům a pohlcujícímu účinku ve vypravěčských vsuvkách má své nesmazatelné místo v Trierově filmografii. (16.01.2011)

Abych se přiznal, tak jsem od filmu s takovou pověstí čekal cosi víc. Přesto zklamaný určitě nejsem. Moc pěkná a hluboká výpověď o člověku typu Švýcarsko, který byl naprosto šíleně semletý okolní mašinérií a obrovským nátlakem snad ze všech existujících stran. Domnívám se, že Trier skvěle vystihl atmosféru poválečného Německa, ale těžko cokoli s jistotou tvrdit, když jsem v té době neplaval ani ve vejcích. Nejvíce z celého filmu se mi líbily pasáže, když hypnotizér se sexy hlasem promlouval k divákům. Líbilo se mi i střídání černobílého formátu s barevným, ačkoli jsem v něm nezaznamenal žádnou logiku. Uvítám, když mě v poště někdo obohatí vysvětlením. Celkově tedy moc podařený snímek s pěkným poselstvím, ale jaksi jsem neměl pocit, že bych snad sledoval něco mimořádného. (16.09.2018)

Cynismus Larse von Triera v plném rozkvětu je tentokrát zaobalený do poválečně depresivní vyprávěnky. Příběhu o zpočátku lehce naivním člověku, který se octne uprostřed mašinérie drah, zmítaném nejen připitomělou byrokracií, ale i láskou, dodává syrová černobílost a občasný barevný flák, punc kafkovsky zabarvené absurdity. Opět jsou tu typické znaky nedogmatické tvorby páně režiséra a scénáristy v jednom ... vypravěč, který je postaven do role téměř meditativně hypnotické, hudba je velmi atmosférická a výběr herců skvostný. Prostě a jednoduše - na tak napínavou a vyhrocenou jízdu vlakem dlouho nezapomenete. 90%. (03.02.2008)