Kamenný most

Skvělý film dokonale zkažený tím, jak moc nám chtěl autor říct o sobě všechno, co bychom z filmu samého snad nepochopili. Ty čtyři dávám a chci to někdy vidět znovu, pod podmínkou, že z toho ten debilní voiceover někdo vymaže. A ty přiblblý kapitoly zrovna tak. Obrazově a kompozičně moc pěkné, návodné dialogy a deklamace se většinou dají akceptovat za předpokladu, že Matka = Země živitelka a hrob, Otec = tvůrčí Duch a démon. Vyhnání penězoměnců. Prezident Havel a Vincenc Venera. Hlína, tisíciletá Praha, kamenný most, skřet a skřeti. Prázdnota, protiklad, žena, milenka, syn, jeptišky a šamani. Synková Chytilová. Možná nejlepší Hanákova role, velký dík za Dvorskou. (19.10.2019)

,,Hřích, vina, zákon, nesmět, stydět, poslechnout, zpovídat, povědět, soudit, odsoudit, upálit, trest..." U filmů Tomáše Vorela mám pocit, jakoby existovala v českém filmu 90.let (vlastně již od konce 80.let) nějaká ta další "nová vlna". Kamenný most je netuctovou záležitostí, nabízející dokořán otevřené dveře do duše talentovaných umělců, již nejdříve zničila doba a teď je ničí deprese. Místy šokující, hodně pesimistické až nihilistické. Obávám se, že podruhé už asi nebudu mít chuť dívat se na tenhle film, zážitek byl ale velice silný. Hodně mě upoutalo artové zpracování plné magické atmosféry, s formálnou stránkou hrající se krásně nejen s kamerou, barevnými odstíny, ale i způsobem vyprávění příběhů pomocí krátkých kapitol představující různé útržky z osudu kolem hlavní postavy mladého filmového režiséra, jež získal v minulosti řadu cen za svou práci, ale souběžně s problémy v soukromém životě ztrácí jakoukoliv inspiraci a chuť dále pracovat. Ta jednou sice znovu přijde, ale jsou tu ještě další potíže čelící umělcům v nové době. V době, v níž nad kvalitou mnohdy vládne komerce. Zatraceně silný snímek. Zajímavý Tomáš Hanák v dramatické roli, důstojná filmová příležitost po letech pro Milenou Dvorskou a jako bonus na odlehčení Jana Synková v roli profesorky FAMU coby karikatura slavné provokativní Věry Chytilové. 80% (17.02.2018)

Originální verze (delší, jinak sestříhaná, bez nově přidaného vnitřního monologu hlavní postavy, bez nově předělaných triků a dalších úprav, které obsahuje předělaná nová autorská verze na DVD, o níž sice vím, ale neznám ji), viděná v prázdném sále MKP z původní, trochu zašlé 35 mm kopie, je přese všechnu únavu materiálu způsobenou časem vtahující, strhující, uhrančivá. Jako film i jako zpráva o životě, ze života v jednom čase v jedné společnosti, kterou já sama dobře pamatuji a jejíž důsledky dodnes zažívám. Depresivní to nemůže být pro nikoho, kdo nezavíral oči před realitou, vrstvami bytí a spojitostmi - a pro takové to naopak může být až euforicky sbližující a poeticky osvobodivé - protože tady poetika není poetizací a únikem, ale průvodkyní, která bolest a utrpení neumenšuje ani nedělá hezčími a snesitelnějšími, ale dovoluje krásu a magii vidět i a právě skrze ně, či dokonce díky nim, byť zároveň nutně i navzdory. ***** Na okraj: způsob natočení má jeden zajímavý efekt - čím déle film pokračuje, kapitolky v mozaice přibývají, tím je film přesvědčivější, působivější, vtahujícnější, magičtější a mocnější, a tím méně a méně z něj chcete vystoupit, a to i tehdy, pakliže jste třeba ještě v první třetině byli nepřesvědčení a chtěli odejít. *~ (01.07.2019)

Drama, drama, pře-drama-tizováno. Ale jinak na Jaroslava Duška docela dobrý scénář. V roce 1967 (?) jsem v Mladém světě viděl fotku, na které na Karlově mostě hraje Hutka s Kalandrou. Od té doby je mi (a též oni) sympatický, a když jsem v Praze (stále méně), tak se po něm rád projdu. A také jsem si vzpomněl na Kamenného hosta (Tirso de Molina) z Kamenného mosta - samozřejmě Tomáš Hanák není ani v nejmenším Don Juan. Ale tak to má být, film by měl pohled rozšiřovat a ne ho zúžovat. Zde byl však široký možná příliš, a snad proto se Duch nezjevil: "My žijeme v Praze to je tam kde se jednou zjeví Duch sám" (jak dost nejapně říká Egon Bondy v docela pěkné písni Hlavsy a Vozaryho). (09.07.2019)

Příklad Kamenného mostu je dalším mezníkem, kde se opět neshodnu s Alenou Prokopovou. Ona například ještě v roce 2014 bilancovala tuto hořkou komedii jako nediváckou čili nereprízovanou čili nám se to tehdy nelíbilo. Sorry, ale volby dramaturgů našich TV jsou tím posledním ukazatelem kvality. Jasné, Kamenného mostu se všichni většinou spíš bojí, protože nemají zájem se nořit do absolutní deprese a bilancovat si vlastní rozhodnutí v době doznívajícího prozření. Nicméně očekávat, že po Pražské 5 a Kouři nám Vorel nabídne komorní civilní melodrama s jemnými autobiografickými prvky v malebném prostředí Karlova mostu, to by bylo poněkud naivní. Geneze Vorlova a Duškova scénáře jen až na kost odhalila tu degenerující prudu poloviny 90. let, kterou na straně jedné geniálně portrétuje Milena Dvorská jako matka trpitelka, na straně druhé Jana Synková jako karika božské Věrrry Chytilové. Deziluze, krize, kapitalismus a ponor do hlubin kamenného mostu, to je, oč tu běží. Není to příjemné, ale samozřejmě nějaké to vhodně odhalené ňadro a potrestání archetypálního zla může potěšit ty chrabré kralevice v každém z nás. A samozřejmě DRA kopie je to nejlepší, co ten film mohlo potkat. (26.06.2015)