Turbina

Ne vždy je všechno nové a moderní ku prospěchu lidstva. O tom se můžeme přesvědčit i my. Stačí se kolem sebe podívat nebo si přečíst noviny. Kupodivu mi byla nejsympatičtější postava toho blázna a podivína Artuše Fabiána. Eduard Kohout byl vynikající.Toho si budu z celého tohoto propletence pamatovat a pak možná Lídu Baarovou, která se tu octne na tehdejší dobu v několika odvážných scénách. No, ona i milostná scéna v observatoři má něco do sebe. (18.09.2020)

Na základě motivů stejnojmenného naturalistického románu Karla Matěje Čapka-Choda, poprvé vydaného v roce 1916, podal Otakar Vávra ve své Turbině obraz rozpadající se pražské měšťanské rodiny Ullikových v době, kdy nové výrobní a hospodářské poměry radikálně měnily dosavadní způsob života. Havárii nového stroje, první pražské turbíny, jíž se císařský rada Ullik (František Smolík) snažil zachránit mizející rodinný majetek, uvádí Vávra v paralelu se zmařením nadějné umělecké kariéry Ullikovy dcery Tyndy. Kdysi jedna z nejobdivovanějších pražských dam se v podání Lídy Baarové stává zosobněním dalšího směřování rodiny. Vávrův film překvapuje nejen velkorysou produkcí a na svou dobu (snímek vznikal v období nacistické okupace, tedy v nejtěžší fázi heydrichovské diktatury) monumentálními dekoracemi, dovedenými zvláště při finální scéně zkázy továrny rodiny Ulliků k milimetrové přesnosti, ale také skvělým hereckým obsazením (Smolík, Baarová, Glázrová, Plachta, Matulová, Höger, Vojta, Vejražka, mladičký Hrušínský). Velkého uznání zde dochází především Eduard Kohout, který Artuše Fabiána, duševně vyšinutého švagra titulního hrdiny, charakterizoval téměř jako postavu na pomezí reality a fantaskního snu. Oprávněná pozornost padá samozřejmě i na Lídu Baarovou, kontroverzemi stíhanou filmovou star, která po nedobrovolném útěku z nacistického Německa našla hledané útočiště v českých ateliérech, u českých tvůrců. Neklamný pocit umělecké sounáležitosti, vyjádřený jak Milošem Havlem, tak Otakarem Vávrou, ovšem nedokázal vzdorovat všemocným nařízením a zákazům, které nakonec dostihly pronásledovanou herečku i v Praze. I ona ale získala šanci rozloučit se ve velkém stylu a v roli, která zas a znova dokazuje nespravedlnost některých kritických soudů, vynášených na adresu jejího herectví. V rámci Vávrovy filmografie představuje Turbina jeden z jeho prvních výrazných úspěchů a zároveň je také dílem mimořádných scénáristických, hereckých i architektonických hodnot, nabývajících na významu právě dnes. (06.10.2008)

Velký mistr sociálních dramat Vávra opět na scéně. Film je podivnou směsicí divadelní tragédie, zamilovaného čajíčku a sociální sondy. Mnoho dialogů je natolik přitaženo za vlasy, až budí odpor či smích. Celý ten svět okolo rodiny Ulliků je vlastně velkou fraškou a nesmyslem, ale tak se tehdy točil a psal film. A Vávra do toho propasíroval tu svou proslulou "depku". Takže přes všechny výše popsané výtky jde film opět na dřeň věci, dělá to dobře a dle mého i působivě. Ať člověk chce nebo ne, musí po skončení filmu ještě o všem chvíli přemýšlet. A o tom to je, nebo ne? 85% (15.01.2012)

Technický pokrok jde kupředu mílovými kroky a rada Ullik (výborný František Smolík) vidí v turbině záchranu svého podniku, resp. rodinného majetku. Proti němu se staví jeho podivínský švagr (obdivuhodný Eduard Kohout), který bydlí ve věži, jejíž statika je narušována stavebními pracemi. A musím zmínit překrásný filmový pár Vlasta Matulová a Karel Höger, oba úžasní a ač to zavánělo červenou knihovnou, ta jejich příběhová linka, těm dvěma bych sedla na lep kdykoli a přála jim štěstí. Prolnutí romance, dramatu a závěrečné tragédie se v tomto případě povedlo a houstnoucí atmosféra byla dokonalá. (12.02.2019)

Předloha je námět spíš pro televizní seriál, takže celkem poklona Otakaru Vávrovi, že příběh dokázal osekat na necelých sto minut. František Smolík je v hlavní roli perfektní, Eduard Kohout mi zpočátku přišel poněkud teatrální, ale u jeho excentrické figury to mohl být záměr. Lída Baarová tu byla jen na okrasu více než obvykle. V kontextu okupační produkce určitě jeden z těch lepších kousků. (28.04.2015)