Beze strachu

Naprostá bejkárna o chlapovi, kterýmu hráblo, a filmařích, kterým hráblo tuplem. Nebudu zkoumat, jak by pád letadla dopadl ve skutečnosti, ale Jeff Bridges se v tomhle filmu chová jako jantar a ostatní nejsou o moc lepší. Zaujme mladičký Benicio a Jan Vágner, jehož hlas visí někde mezi Vladimírem Rážem, Jiřím Štěpničkou a Jiřím Plachým. (06.03.2016)

Co to bylo? Katastrofický snímek? Z časti. Zfilmovaný psychoprůvodce posttraumatickou stresovou poruchou? To taky. Ale především nikoliv nezajímavé skoro až filozofické pojednání o tom, jak moc jsou naše životy ovládány strachem, a že ten, kdo se najednou bát přestane, je pro ostatní za devianta. On neví, co se sebou, svět neví, co s ním. K něčemu tak musí zákonitě dojít... Peter Weir opět dokazuje, že on prostě točí standardní cestou hodně nestandardní filmy. Takové, které obsahují ono neuchopitelné "cosi", co se Vás dokáže dotknout někde uvnitř. P.S.: z vynikajícího výkonu Jeffa Bridgese by si měly vzít příklad všechny ty ubrečené primadony, co si stěžují, že dostávají jen samé nevýrazné role, kde nemají co hrát. (19.06.2011)

Další z těch filmů, který rozhodně neměl mát dvě hodiny, protože se to vleče jak šnek na suché cestě. Sice tu teda jsou nějaké pokusy o atmosféru, ale ty se Weirovy z nějakého záhadného důvodu nepovedly, což je na režiséra, který natočil neskutečně atmosférické filmy jako Piknik na Hanging Rock a Poslední vlna, dost nemile překvapující. Námět to má zajímavý, ale fakt na ty dvě hodiny není. Taky jsem čekal nějaká větší zdělení, než jenom carpe diem a to, že se člověk nemusí bát smrti (což je tady jenom naznačeno bez nějakých hlubších rozborů). Taky jsem se vůbec nedozvěděl, kvůli čemu se Max přestal bát smrti, prostě to tady přijde úplnou náhodou, bez nějakého vysvětlení. Z celého filmu mě zaujalo jenom pár scén (nejsilnější byl ale závěr), kamera, herecké výkony, hudba a samotný nápad, ale jinak už nevím. Na Weira to bylo bůhvíproč i celkem takové... chladné. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to tak, a to je Weir jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. 3* (22.03.2020)

S Weirom je to ako na striedačke. Má priemerné filmy, no má i zopár výborných filmov. Bez strachu by som určite priradil k tým lepším. Ide o peknú psychologickú sondu do duše človeka, ktorý prežil ťažkú, hraničnú situáciu a ktorý sa teraz snaží so všetkým vyrovnať. No žiaľ, tá cesta za vykúpením môže byť ešte bolestnejšia ako samotná katastrofa. V tomto kontexte sa mi páčila myšlienka, keď dali dohromady tých dvoch - jedného, čo sa bál všetkého a druhého, čo sa nebál ničoho. Presne v duchu hesla - krajná situácia si vyžaduje krajné riešenia. Oba extrémy si tak mohli pomôcť, a nakoniec si aj pomohli, i keď nie tak ako všetci čakali. Koniec snímku už ale skĺzol do lacného sentimentálneho klišé a pátosu, čo celkový výborný dojem trocha naštrbilo. Celkovo však spokojnosť. 70/100 (21.12.2016)

Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje. (23.06.2004)