Zelená karta

Keď inteligentná romantická komédia, tak od inteligentného režiséra. Ústredná dvojica je dokonalá, Andie McDowell je krajšia a sladšia ako Julia Roberts. Netypický záver, v prípade P. Weira sa žiadnych klišé netreba obávať. Ono to funguje aj po rokoch, čo je veľmi príjemné prekvapenie. Zbytočne som sa tomuto filmu v televízii roky vyhýbal, funguje po tridsiatke na človeka rovnako ako keď má 15, vlastne funguje oveľa lepšie. (01.02.2007)

Andie McDowell sice je k sežrání a antipatií k velkému Francouzovi taky netrpím, ale pro mě je Zelená Karta jen další z řady romantických komedií. I když ten skleník (nebo zahrada?) by se mi líbil...kdybych se o něj nemusel starat:) Ale zas na druhou stranu vím o někom, komu by se líbil taky a kdo by se o něj staral, a s kým bych v jednom bytě klidně i bydlel;) Jednou to přijde a bude to ještě větší komedie než Zelená Karta:) (31.10.2006)

No i když možná ne zase tak neočekávaně dobré, protože se stačí podívat na názory pode mnou a máte docela jasno. Tohle není typická americká a romantická komedie, protože ty jsou z 90 % docela trapné a pitomé. Tohle je naopak fajn příjemný film, na který se vám kouká tak nějak s lehkostí a příjemně. Děj je náhodou docela zajímavý a ústřední dvojice sympatická. Konec taky nebyl úplně typický. Jen z části. Co mi ale vadilo bylo, že na začátku se objevila hudba ze Vzpomínek na Afriku. Tuhle hudbu miluju a v tu dobu mi to připadalo trochu jako "vykrádání" jiného filmu. Ale celkově to byl fajn film, takže odpouštím. (18.06.2013)

Ale tak jó, dá se to. Krásný byt se skleníkem. Ze všech podob G. Depardieu mám nejméně ráda to klišé o neotesaném obrovi s laskavým vřelým srdcem, jeho vizáž k tomu svádí, já vím. Beru to v komedii (Drž hubu!, Obelix), ale tady už mě to neba. Je tam moc té "američtiny", což na jednu stranu chápu, je to o Francouzovi, co chce - pro mě naprosto nepochopitelně - žít v USA. Na druhou stranu, kdyby to bylo čistě francouzské, mělo by to asi větší šťávu a byla by to určitě větší legrace. Ovšem klavírní vystoupení pana skladatele bylo perfektní! (17.05.2010)

Špičkový film, zdařilé ztvárnění mimořádně šťastně vybrané látky, herecký koncert dvou osobností. I tak lze zachytit kouzlo nezapomenutelného díla, které ovšem v žádném případě nespočívá v základní, byť aktrativní imigrační zápletce. Multikulturní konfrontace a nevšední pohled do americké levě liberální skutečnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a francouzství, zastoupeného opravdu nekonvenčním mužem nejen způsobů, ale i životní cesty, je již pravdě blíže. Aby však úplnost v KARTĚ zachycené skutečnosti byla dokonalá, zbývá k tomu dodat milostný příběh plný něžného humorného nadhledu. Oba protagonisté září, a ačkoliv vše končí opravdu nehappyendovým happy endem, dojem jiskřivého vzrušení, nepomíjejícího úsměvu, který čas od času přechází do bujarého řehotu, aby se vzápětí ztlumil do ne snadného zamyšlení či hlubokého, vážného pohledu, zůstává. Zdánlivě kýčový námět, prohnaný hned trojnásobnou koprodukcí, svou nespornou mimořádnou kvalitou opravdu překonává i ta nejsmělejší očekávání a naděje. (31.03.2012)