Byl by to hřích

Bude zde v menšině, ale mně se to vůbec nelíbilo, a to podobné seriály miluji, především tvorbu od Ryana Murphyho. Nějak mi zde nesedly postavy, kromě Shauna Dooleyho, kterého znám z dalšího skvělého britského seriálu (Misfits), zbytek se mi prostě nedostal pod kůži, čímž jsem automaticky nemohl tak silně prožívat události v seriálu, které byly opravdu silné. Postavy mi přišly takové plytké, nerozvážné. Respektuji ale názory ostatních a jsem rád, že podobných seriálů v poslední době přibývá. (26.11.2022)

Tématika homosexuality a AIDS ve svěží, občas odlehčené podobě, která rozesměje občas až bláznivými scénami, případně dialogy, ale zároveň dojme při scénách úmrtí na nemoc AIDS. Seriál je velice dobře natočen a hlavně zahrán, jen se přiznám, že mám docela problém při sledování souložících chlapců. A tady toho je docela dost. (11.09.2021)

Před několika lety rezonovaly v televizi a kinech Stejná srdce, Pride a Nikdy neotírej slzy bez rukavic, které se podobně jako Byl by to hřích zabývaly stále aktuální tematikou HIV/AIDS v jejích počátcích. Daviesova minisérie nepřináší v tomto směru tedy nic extra nového, co bychom již předtím někde neviděli. Přesto se Daviesovi podařilo naservírovat uvěřitelný a poutavý příběh několika mladých lidí, jimž se do cesty postavila tehdy naprosto neznámá a nemilosrdná nemoc. První dvě epizody na mě působily maličko rozpačitým dojmem, nicméně poté už jel děj na plné obrátky na vlně emocí a více či méně silných scén, jež byly sem tam okořeněné špetkou humoru. S postavou Ritchieho jsem měl místy velký problém sympatizovat, ale aspoň nepůsobil tak ploše. Nejvíce mě však oslovila Lydia West v roli Jill, jež byla pro mě osobně hereckým tahounem v celé sérii. Nesmím též opomenout zmínit menší, ale i tak působivé role Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Oceňuji, jakým způsobem Davies zobrazil počátky a první roky šíření viru HIV, a zároveň jak vykreslil různorodé pohledy jednotlivých postav, ale i institucí na tuto problematiku. I přes viditelný úsměvný nádech zanechala po sobě takřka každá epizoda v závěru hořkosladký dojem, jenž směřoval až k opravdu silnému (byť na city hrajícímu - ale co už!) finále. (13.02.2021)

Cekal jsem dalsi tuctovku o souziti mladych, ale autori dovedou velmi dobre vypravet. Rozpocet na vykresleni vizualniho doboveho retra nestacil, je to ale vykresleno zdarilou vztahovou koncerzaci. Presto je retro stylove vcetne dobove discohudby. Postupne jak se novy virus siri se komedie zacne premenovat na melodrama s tezovitymi dialogy. Vubec tu neni receno, ze za virus AIDS si muze komunita gayu sama.Jak rika vinikaci rodinny psycholog Jeronym Klimes zeny nas muze brzdi v sexualnim silenstvi. Gayove maji penis doslova utrhly ze retezu a mnozi maji za zivot tisic sexualnich partneru,coz bylo pekne ukazano v prvnim dile na gay party. Je to zdarila vypoved o AIDS, tak podibna soucasne pandemii covidu-19. Emocne bohate s velkym casovym rozpetim a prehrsle postav.Dej odsypa velmi rychle,takze se postavy nestaci prokreslit psychologicky s vyjimkou Ritchiho, kde je vudet jeho temna oovaha. (24.02.2021)

Strašně vyprázdněné postavy, které jsou jen prostými nositeli určitých znaků a osobnostních rysů. Až na Ritchieho neprojdou žádným vývojem a je velmi těžké aby diváka dokázaly něčím oslovit. Například chudák Colin má jen umřít, aby ukázal, že k nákaze HIV není třeba být promiskuitní extrovertní osobnost. Nejhorší to mají postavy ženské, které jsou v tak silně gay seriálu zastoupeny minimálně a jejich role se dají rozdělit na pečovatelky a hysterky. Jinak jsou ty téměř čtyři hodiny samozřejmě úplně přepálené a děj seriálu by se dokázal vtěsnat do průměrně dlouhého filmu. Spousta prvků a témat je jen načrtlých, jen aby kolem nich seriál rychle projel v jasně daných kolejích a radši se v nich moc nešťoural. V tomhle u mě zatím na plné čáře vyhrává procedurální 120 BPM, na který jsem s radostí vzpomínal i díky skladbě Smalltown Boy na konci prvního dílu. Na konec jsem ale rád, že vznikl seriál, který se tématu AIDS věnuje. Jen škoda, že se Daviesovi nedaří na diváka uvrhnout ani desetinu té nepředstavitelné bezmocnosti, kterou museli v té době lidé prožívat. Pořád je to moc učesané a uspěchané, takové dnešní... Celkovým vyzněním se to podobá třeba staršímu švédskému seriálu Torka aldrig tårar utan handskar. (04.02.2021)