Kabinet doktora Caligariho

Das Cabinet des Dr. Caligari je nádherně stylizované expresionistické dílko, které svými obrazy a hudebním doprovodem (viděl jsem verzi Projektu 100 s doprovodem skupiny DVA) dává přičichnout těm nejnáročnějším filmovým fanouškům ke koření základů psycho-thrilleru. Vždyť kde by byla taková persona jako Hitchcock, kdyby nebylo Caligariho.. (23.05.2008)

V době svého vzniku, kdy film bojoval ještě sám se sebou, hledal svou formu a vlastní možnosti, to byl zřejmě velice odvážný počit, který se pouštěl do výtvarných experimentů s nebývalou invencí a sebevědomím. Příběh sám o sobě je zajímavý, neotřelý a i konec nepředvídatelný. Přece jen je to však, zdá se mi, ještě více divadlo, než film. Také se to trochu vleče. (17.11.2009)

Tento film dokáže být i po těch mnoha letech od svého vzniku napínavý a zábavný. A naprosto jasně zdvihá prostředníček na všechny ušmudlané patlaly, kteří píší scénáře pro dnešní tovární velkovýrobu v Hollywoodu. Z filmu čiší obrovské nadšení a elán, se kterými ho tvůrci točili. A jejich entuziasmus se přenáší i na diváka. Ti lidé považovali film za umění, nikoliv za produkt, který se klidně může povalovat vedle ponožek vyrobených z PET lahví, neboť má srovnatelnou hodnotu, jelikož je stejně šuntové zboží jako ty asijské fusekle. (28.09.2011)

Temná metafora ve zdeformovaných kulisách města, kde se snoubí kubismus s expresionismem v jemném oparu dada. Film jsem viděl s hudbou Rainera Viertelboecka (1993). V řadě scén mi připomněla německou industriální skupinu Einstürzende Neubauten - klasické nástroje připomínají hudbu počátku minulého století, do toho prolínají nástroje elektronické a následně rozličné bicí a ruchy. Snímek s řadou významů, a tedy vykládaný různě, je dnes již klasickým dílem německého expresionismu. Doba po skončení války, rozvrácená německá ekonomika, neradostné vyhlídky, manipulace s jedincem....já si ale kromě toho vzpomněl na E.A.Poa (Metoda doktora Téra a profesora Péra). Kulisy, výprava, líčení herců, hudba a skvělý konec. Příběh sám dnes jistě objevný není a jeho zpracování bude asi současného diváka nudit. Za pozornost ale stojí některé detaily, které se staly zřejmě vzorem pro další filmy - stínohra (vraždění) a toporná chůze Cesara připomenou další klasiku - Upír Nosferatu... (09.04.2014)

Dílo, které zahájilo vlnou zvanou Německý expresionismus. Společně s později dodanou hudbou tvoří husí kůži nahánějící horor. Pokud se umíte na filmy takového ražení dívat, tak Kabinet doktora Kaligariho vás uchvátí. Geniální kulisy, které předčí všechny možné exteriéry společně s ranným filmovým herectvím, (založeným hlavně na kulení očí ), je mrazivá kombinace. Úžasná je například sekvence, kdy jde Caesar uloupit vyvolenou dívku. A o konci lze říct jen to, že tak rafinovanou pointu, jsem od filmového stařečka opravdu ale opravdu nečekal. (18.12.2006)