Ztracený víkend

Nejzajímavější na ZTRACENÉM VÍKENDU je jeho stylizace [film je “realistický”, co se týče jeho tematické otevřenosti, nikoliv stylu] někde na pomezí filmu noir a německého expresionismu. Nicméně, pokud bych měl vybrat nejlepší film klasického Hollywoodu na téma závislosti, volil bych spíš sinatrovku THE MAN WITH THE GOLDEN ARM. Preminger byl jednak lepší režisér a navíc do svých postav vkládal víc víry v jejich dobré vlastnosti, čímž získávaly na plasticitě – to ve srovnání s Wilderovým “osvědčeným” mixem cynismu, špatných vlastností a sebevražedných tendencí. (25.05.2006)

Na svou dobu opravdu velmi kvalitní, otevřený a realistický film korunovaný skvělým výkonem Raye Millanda, kterému tu trosku zničenou alkoholem zkrátka nelze nevěřit. Na druhou stranu tento typ příběhů není úplně mým šálkem čaje, nebo spíše v kontextu tohoto filmu mou sklenkou whisky, a proto nejdu s hodnocením úplně na nejvyšší příčku. (13.06.2012)

Wilder koncipuje svoj film ani nie ako príbeh, ale skôr ako pocitovú štúdiu chlapíka, ktorý sa čoraz ďalej vnára do osídiel alkoholu. Pracuje tak veľmi precízne s divákovými emóciami, aby sa vžil do jeho kože. Jeho film sa tak nakoniec ukáže ako nepríjemné delírium. Dnes už možno pôsobí trochu naivne, keďže sme boli svedkami na filmovom plátne mnohých absťákov z tvrdých drog, ale vo svojej dobe musela byť napríklad scéna s netopierom a myšou určite hrozivejšia, ako všetko dovtedy videné zo štúdia Universal. Záver je zrejme prejavom strachu štúdia pred finančnou katastrofou v kinách. Ale na druhej strane, ak by film v tom momente neskončil, bohvie ako by sa príbeh odohrával ďalej....jedno odmietnutie štamprla predsa nič neznamená.... (14.05.2013)

Geniální snímek o alkoholismu a jeho destruktivních účincích na lidskou osobnost. Scény se žadoněním o panáka či abstinenční přeludy, ale také flashbacky k událostem v životě hlavního hrdiny, jež se podepsaly na jeho závislosti a současné situaci, jsou perfektní a napětí během několika posledních minut je tak husté, že by se dalo krájet. Pro mě osobně po všech stránkách vynikající psychologický exkurz do duše notorika. (17.11.2014)

Mladý, pohledný a jistě i nadějný spisovatel se ocitá ve spárech alkoholové závislosti. Jeho přítelkyně i bratr se všemožně snaží mu od této zhoubné neřesti pomoci. Spolu s bratrem mají vyrazit na ozdravný víkendový pobyt. Na ten nakonec odjíždí bratr sám a stejně tak o samotě zůstává se svým zákeřným přítelem, alkoholismem, i náš pisálek. Celý víkend má na to, urovnat si vše v hlavě, bohužel opilost k řešení vůbec nepomáhá. Mladík postupně utratí všechny peníze, skončí na záchytce a kdyby nebylo jeho milované přítelkyně, bůhví, jak by dopadl jeho celý život. Na svou dobu velmi otevřený pohled na zmařený život člověka stiženého alkoholismem. Dokonce výrobci alkoholu chtěli podplatit autory, aby film vůbec nespatřil světlo světa. Film je oceňován nejen na poli diváckém, ale i akademickém, získal 4 ocenění, mezi nimi i to nejvyšší - film roku. A po právu. Ray Millard v hlavní roli svou roli pojal velmi zodpovědně a diváka až mrazí při jeho opileckých výstupech. Jeho oddaná přítelkyně a láska, která se snaží bojovat za lepší zítřky, je naprosto okouzlující a já osobně jsem jí držela všechny pěsti, aby svého milého přivedla konečně k rozumu. Alkohol je jedna z velkých metel lidstva a je jen dobře, že i v takto rané filmařské době se našli tací, kteří se odhodlali a podle knižní předlohy zpracovali film. (20.08.2012)