Soukromý život Sherlocka Holmese

I Sherlock Holmes byl jenom člověk. Arthur Conan Doyle musel rotovat v hrobě, když skrze perspektivu Billyho Wildera zjistil, jaký člověk. Skvělý detektiv, jeden z nejlepších, to bezpochyby, ale co třeba jeho zkušenosti se ženami? Jednou větou: „Kleptomanky, nymfomanky, pyromanky…“. Není divu, když většinu času tráví s kolegou Watsonem a služebnou Hudsonovou, která pokud měla nějaká nejlepší léta, má je už dávno za sebou („Paní Hudsonová, co abyste zašla do kuchyně a smyla si tam ten výraz nelibosti?“). Když u domovních dveří znenadání stojí pohledná dívka bez paměti, Holmes neváhá a chopí se příležitosti. Wilder však Holmesovy dedukační schopnosti neignoruje, vymyslel pro něj spletitý případ, v němž figuruje zmizelý belgický vědec, kanárci, trpaslíci a velká vodní příšera. Vše vyústí do pointy, ze které by měl radost Jules Verne. Po pravdě, na film s takovým názvem je samotnému vyšetřování věnováno až příliš prostoru a vážnosti. Čekal jsem, že Wilder z podobného nápadu dokáže vytěžit více než pár minut suše konverzačního humoru (taky jde o kompletně britský snímek). Soukromý život jako typická wilderovka začíná vnitřním monologem jedné z postav, jeho forma je ale malinko odlišná – protentokrát spoléhá na více kratších scén, což poměrně dlouhému a předvídatelnému filmu přidává na dynamice. Inu, mohlo být lépe, ale buďme rádi, že nebylo hůře. 70% (14.08.2007)

So Sherlockom nemám veľké skúsenosti, ale tento pohľad na detektíva, ktorý je ikonou svojho remesla sa mi zdal nie príliš vydarený. Aj keď snaha o nadľahčenie príbehu z tohto pohľadu je zrejmá (Holmes - narkoman fičiaci si na heroíne, vydávajúci sa za homosexuála a trápiaci sa so vzťahmi so ženami). Nič to, všetko to zachráni prípad, s ktorým si ani 'pán detektív' nevie rady, no s využitím anglického šarmu sa všetko vyrieši a mne to celkom príjemne uplynulo. 70%. (23.10.2007)

Zábavné, vtipné, originální, vkusné, stylové, ironické a melancholické zároveň. Podivuhodný pohled na osobu Sherlocka Holmese, zvlášť zajímavé pro toho, kdo s pozorností sleduje tenhle žánr od třicátých až do devadesátých let. Jaký byl vztah mezi Sherlockem a doktorem Watsonem? Že by homosexuální? I to příjde na chvíli v úvahu - možná by tomu tak však bylo lépe, protože ženské zasahují do Sherlockova život mnohem více, než si to sám připouští. Vybroušený, inteligentní scénář a brilantní režie - co více by si labužník mohl přát! (30.08.2005)

"Watson, I've never said 'elementary my dear Watson' in my life!" Když je Sherlock Holmes požádán, aby navštívil stárnoucí ruskou primabalerinu, samozřejmě očekává řešení nějakého pikantního případu z vyšších vrstev, nikoli nabídku stát se otcem jejího dítěte. Ne, superpotomek s geniální myslí po otci a fyzičkou po matce zplozen nebude, zato je touto zahanbující epizodou nastolena otázka, jak je to vlastně s citovým životem Sherlocka Holmese a zda v něm nějak figuruje doktor Watson... Tento film je Popelkou Wilderovy filmografie spíš kvůli komplikovaným okolnostem distribuce a několikerému přestříhání (více v mém článku) než z důvodů nekvality. Původní struktura scénáře kladla nejprve vedle sebe několik menších případů, které se později ukázaly být plné indicií k řešení toho hlavního ve Skotsku. Z původní verze (podle IMDB asi 200 minut) nejdřív zmizely dva případy o délce 15 a 30 minut, jeden flashback z Holmesových studijních let a postavy inspektora Lestradea a bankéře, hrané Edwardem Foxem a Johnem Williamsem. Kontinuitu vyprávění tento zásah pravděpodobně nenarušil, ale zkoumání tématu z titulu filmu už nepochybně ano. Ještě horší musel být zásah, který film okleštil později kvůli uvedení v televizi. Protože začátek filmu naznačuje možnost, že Holmes je homosexuál, citově fixovaný na Watsona a britská televize to v 70. letech odmítla akceptovat, film přišel přibližně o půl hodiny čistého času a tím už chtě nechtě musela utrpět zápletka v divadle, která je jen zdánlivě slepou uličkou a později se - jak jinak - ukáže, že souvisí s hlavním případem. To jsou pravděpodobné důvody, proč je film hodnocen tak rozporuplně - různí lidé viděli různé verze. Já osobně jsem bohužel viděl tu nejkratší (121 minut), ale i tak mám ten film rád. Wilderovi a I.A.L. Diamondovi se podařilo vytvořit vtipný, tajemný a při vší nadsázce uvěřitelný případ, který by možná obstál i ve vážném podání (tedy "vážném" asi jako Pes Baskervillský). Na pečlivém scénáři je znát, že autoři provedli důkladné rešerše látky a přestože nabízejí nevážnou alternativu nebo dokonce polemiku s kanonickým dílem A.C.Doylea, nemyslím, že by pravověrné fanoušky mohla otrávit. Pokud bude někdy věnována péče nalezení zmíněných dějových odřezků, které jsou ve většině považovány za ztracené, snad se někdy dočkáme filmu v původní podobě. 80% (09.08.2010)

Úvodní epizoda, v níž Sherlock raději předstírá homosexualitu, než aby v Benátkách vyměnil stradivárky za své sperma, nemá kromě přirovnání případu k Labutímu jezeru žádný odraz v následujícím dění. To se „Holmesianovi“ na režisérské židli podařilo ozbrojit břitkými dialogy, suchým humorem i lehce melancholickou náladou, kdy se ten, co není „horlivý ctitel ženského pokolení“, nejdřív stane vepřem hledajícím lanýže, aby pak jak puberťačka bláznivá čekal na deštníkovou morseovku. Jediné mínus spatřuji v tom, že zatímco Robert Stephens připomínající Alana Rickmana zapadl do role znamenitě, z Watsona učinili prostřednictvím Blakelyho rozjařeného troubu se sklony k afektu. To však nebrání tomu, aby autor seriálového Sherlocka Mark Gatiss viděl v téhle své přiznané inspiraci zoufale nevyřčenou zamilovanost Holmese do svého asistenta. Je fakt, že i Wilder jí tam chtěl, ale já ji nepostřehnul.. (22.08.2022)