poster

Soukromý život Sherlocka Holmese

  • Velká Británie

    The Private Life of Sherlock Holmes

Komedie / Drama / Mysteriózní

Velká Británie, 1970, 125 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Zazie
    ****

    Podle názvu jsem čekala důkladnější pohled do soukromí obou protagonistů, koneckonců jejich letitý vztah je mi taky záhadou. Toho tam zas tolik nebylo, vlastně jen na začátku filmu, kdy Sherlock vtipně vyklouzne ze svodů ruské primabaleriny, zatímco dr. Watson se mezi baletkami cítí jako ryba ve vodě. Pak už přichází na řadu tradiční šerlokovské pátrání, na jehož počátku je - jak jinak - tajuplná neznámá, která zazvoní u domu v Baker Street. Objev střídá objev, dedukce dedukci a podíváme se i po malebných skotských hradech. Příjemná podívaná, která nenudí.(21.6.2007)

  • YURAyura
    ****

    7/10 Prijemna nostalgie za Surlockem, ktereho ale v tomto filmu s prehledem zastini osoba jeho romanopisce doktora Watsona. Prvni ukecana pulka je podstatne lepsi nez druha akcni polovina. Suchy humor a narazky moc potesily - pekna oddechovka s Christopherem Lee jako Holmesovym bratrem Maycroftem. Homosexualita, housle, drogy - co vic si prat ;]](25.1.2008)

  • Oskar
    ****

    "Watson, I've never said 'elementary my dear Watson' in my life!" Když je Sherlock Holmes požádán, aby navštívil stárnoucí ruskou primabalerinu, samozřejmě očekává řešení nějakého pikantního případu z vyšších vrstev, nikoli nabídku stát se otcem jejího dítěte. Ne, superpotomek s geniální myslí po otci a fyzičkou po matce zplozen nebude, zato je touto zahanbující epizodou nastolena otázka, jak je to vlastně s citovým životem Sherlocka Holmese a zda v něm nějak figuruje doktor Watson... Tento film je Popelkou Wilderovy filmografie spíš kvůli komplikovaným okolnostem distribuce a několikerému přestříhání (více v mém článku) než z důvodů nekvality. Původní struktura scénáře kladla nejprve vedle sebe několik menších případů, které se později ukázaly být plné indicií k řešení toho hlavního ve Skotsku. Z původní verze (podle IMDB asi 200 minut) nejdřív zmizely dva případy o délce 15 a 30 minut, jeden flashback z Holmesových studijních let a postavy inspektora Lestradea a bankéře, hrané Edwardem Foxem a Johnem Williamsem. Kontinuitu vyprávění tento zásah pravděpodobně nenarušil, ale zkoumání tématu z titulu filmu už nepochybně ano. Ještě horší musel být zásah, který film okleštil později kvůli uvedení v televizi. Protože začátek filmu naznačuje možnost, že Holmes je homosexuál, citově fixovaný na Watsona a britská televize to v 70. letech odmítla akceptovat, film přišel přibližně o půl hodiny čistého času a tím už chtě nechtě musela utrpět zápletka v divadle, která je jen zdánlivě slepou uličkou a později se - jak jinak - ukáže, že souvisí s hlavním případem. To jsou pravděpodobné důvody, proč je film hodnocen tak rozporuplně - různí lidé viděli různé verze. Já osobně jsem bohužel viděl tu nejkratší (121 minut), ale i tak mám ten film rád. Wilderovi a I.A.L. Diamondovi se podařilo vytvořit vtipný, tajemný a při vší nadsázce uvěřitelný případ, který by možná obstál i ve vážném podání (tedy "vážném" asi jako Pes Baskervillský). Na pečlivém scénáři je znát, že autoři provedli důkladné rešerše látky a přestože nabízejí nevážnou alternativu nebo dokonce polemiku s kanonickým dílem A.C.Doylea, nemyslím, že by pravověrné fanoušky mohla otrávit. Pokud bude někdy věnována péče nalezení zmíněných dějových odřezků, které jsou ve většině považovány za ztracené, snad se někdy dočkáme filmu v původní podobě. 80%(9.8.2010)

  • Cimr
    *****

    Někteří mí kamarádi milovali Vinnetoua, jiní Rychlé šípy, mým hrdinou však byl vždy Sherlock Holmes, ten geniální feťák a podivín. A když se sešel můj dětský hrdina s mým dospěláckým (Billy Wilder) a nadto se mi dostalo Skotska, lochnessky, trpaslíků a tajuplných mnichů, je mi úplně jedno, že je film dlouhý, příběh se občas vleče a scénář nedosahuje kvality jiných Wilderových děl. Davám nostalgický plný počet.(20.8.2011)

  • JitkaCardova
    *****

    Nakonec plný počet a plné uspokojení, i proto, že mi chvíli trvalo, než jsem našla jediné možné řešení filmu, smysluplně zahrnující a objasňující všechny indicie, zdánlivé rozpory, banality, klišé a předvídatelná žánrová zakončení, jež by byla muže takového formátu nehodná. *** Watson by to mohl zanést do análů pod názvem Případ rezistentního detektiva. *** Génius Sherlocka Holmese se tu představuje v nostalgicky rezignované poloze, jako někdo, kdo právě všechny očekávatelné konce zná a kdo ví, že kolem dokola není jediný rovnocenný partner (partnerka), který by kartami zamíchal zajímavě. *** Když se tedy na scéně objeví nastražená léčka v podobě tajemné ženy, Sherlock si jí sice je vědom, ale rozhodne se nechat všemu volný průběh, neřešit případ, dát světu (a dámě) navenek šanci, aby ho překvapil (po patřičném úvodu v podobě Watsonových narážek na jeho přehlíživý vztah k ženám a příliš banálního podezření z homosexuality), jen aby se na konci ujistil, že jeho nedůvěra v zajímavost okolních dějů a lidí je naprosto oprávněná, a vrátil se k útěše kokainových injekcí. *** Je od začátku patrné, že detektiv si je vědom všech indicií, významně se odmlčuje, kdykoli narazí na nějakou nesrovnalost, ale pak navenek jedná, jako by nástrahy neprohlédl, zvědavý zdánlivě sedá na vějičky, avšak k jeho očekávanému zklamání se případ v podstatě přesto vyřeší sám jenom proto, že Sherlock tam je a pozorouje dění kolem sebe a nahrává mu (např. bratr Mycroft se vyloženě nemůže dočkat a všechno mu polopatě prozradí, nervózní, že mu Sherlock nečekaně sezobal návnady i s navijákem; a mata hari se také vyautuje sama, aniž by tomu musel pomáhat - stačil na ni Mycroft a tajná služba Jejího Veličenstva), a nadto se přirozeně prokáže, že ženám nejen nelze důvěřovat, ale že proklamovaná nejlepší protivnice z nejlepších nebyla ani dost chytrá, aby poté, co ji vytáhl z bryndy, do které se namočila úplně sama, když si s ním začala, aniž by on hnul prstem, nepřišla do roka o krk hned při dalším úkolu. A ještě ke všemu je nechutně romantická a sentimentální. Sherlock může na konci jen pokrčit rameny, já vám to říkal, ženy za to nestojí a svět je dokonale čitelný, i když se o to nesnažím, tak mě nechejte mým umělým rájům. A Watsonovi nezbývá než mlčky kapitulovat. ***(25.12.2012)