Bílý lotos

S01: Bavilo mě překvapivě velice. Super exotica atmosféra (soundtrack!) havajskýho resortu, černý humor a plno přetvářky, krásně afektovaných, ublížených a namyšlených postav. Dělám v turismu, dobře znám tyhle typy amíků i pocity na straně služeb a dost jsem si tu obě strany užíval. Krom toho obsahuje jedovatý přestřelky na téma aktuálních kulturních válek, moralizování rozmazlený mladý generace a white guilt nálad - chytře a neotravným stylem. Herecky paráda, vůbec nejvíc mě oslovil Bartlett jako přeslazený hotelový manažer, finální sraní hahahah. Ale narušená stará buchta v podání Jennifer Coolidge taky zaslouží pár cen... 85% S02: Sicilská dovolená subjektivně o chlup slabší, je to ale stejně zábavná porce lidských slabostí a pokřivených vztahů. Renesanční titulková sekvence je dokonalá. 80% (11.01.2022)

Rozvláčné storky zrůdných lidí na krásném místě. Yenkeeů dneška.  Hlupáci s novými, progresivními  myšlenkami, zmítající se mezi starými návyky. Či naopak - běžní lidé, žijící své sebestředné životy pod maskou modernismu a altruismu. Trošku se tu soudí, ovšem moc neodsuzuje, neboť každého čeká zvrat a pohled do zrcadla. Seriál se pokusil rozkročit mezi oběma myšlenkovými břehy současné Ameriky - konzervatismem a progresivismem.  Aby za a. buď nasral všechny, nebo za b. zkusil hodit lano porozumění. Nechal bych na každém, jaký výsledek vypozoruje. Za mě - vše přebíjí vynikající Bartlett. (09.12.2021)

Čekal jsem vtipnou a chytlavou satiru, ale nenapadlo mě, že zrovna Mike White může přijít s tímhle existenciálním hororem. Skvěle nastavené postavy, které zastávají roli konkrétního archetypu, ale zůstává jim lidský rozměr (možná to trpí syndromem toho, že vyprávění moc prozrazuje, že tenhle světe neexistoval před prvním dílem a není vždy úplně jasné, jak se některé postavy mohly dostat do situace, ve které jsou, popřípadě proč se události dávají do pohybu právě teď a ne kdykoliv jindy - ale to mi tolik nevadilo a dává to celému resortu nádech jakéhosi nadreálného očistce, což se nakonec celkem cool). A je vážně výjimečné, jak i postava rozmazleného fracka Shanea má nějaký potenciál k empatii a pochopení, odkud jeho nesnesitelnost přichází. Seriál není utopený v odtažité ironii, ale naopak je otevřený zničující zranitelnosti a křehkosti a vší silou se upíná ke snahe nalézt něco banálně pozitivního ve světě, který všechno semele. Mohl to být prostě výsměch bohatým bílým Američanům, ale k mému překvapení to je hluboce lidské dílo, které se urputně snaží vyváznout z vlastní pasti cynismu a sarkasmu. Jinak čistě technicky se hodně osvědčilo věnovat přísně jednu epizodu jednomu dni - umožňuje to hodně zhmotnit časoprostor. Ukotvuje to celý svět a umožňuje ještě líp napojit se na postavy. V důsledku toho sice nepůsobí úplně přesvědčivě Quinnova proměna, která by měla být srdcem a duší Lotusu a v důsledku prostě není přesvědčivá - možná neměl být na začátku nastaven až tak moc jednoznačně - tohle je jediná chvíle, kdy je postava karikovanější, než by děj potřeboval, a je to bohužel zrovna ta jedna, kde to vadí nejvíc. Ale stejně to shledávám jen malým problémem, který nakonec na nějaké meta rovině vlastně souzní s motivy samotného seriálu. Celkově, v rámci mainstreamové zábavy, je to hodně zajímavá věc. (05.11.2021)

1. série. Citlivá dramatická sonda do životů dekadentních postav, se kterými se dá chvílemi ale celkem s přehledem soucítit, protože v některých situacích  by se člověk mohl nacházet sám. Já miluju filmy a seriály z hotelového prostředí, tudíž jsem byla s tímto vymazleným stylem ať už z kameramanského, střihačského nebo režisérského hlediska nadmíru spokojená. Celé je to takové hezky uhlazené, navoněné a oduševnělé a hlavně to má odzbrojující soundtrack a asi nejlepší intro, co jsem za posledních pár let viděla. Herecké složení je naprostá bomba a obsahuje pár tváří, které měly možnost se ukázat z té vážnější stránky. The White Lotus je totiž psychologická záležitost, která hraničí až s motivačním existenciálnem. Příběh moc nečekejte, ač by se z prvního dílu mohlo zdát, že půjde o nějaké hotelové krimi. Je to ale čistě pozorovací terapie. 2. série Bílého Lotusu je špička mezi dnešními seriály. Tak skvělou řadu jsem ani nečekala a upřímně jsem neměla ani nejmenší tušení, že má vznikat druhá a prostě se najednou objevila na HBO. Samozřejmě jsem byla skeptická, že to nedosáhne kvalit první řady, ale šeredně jsem se spletla a druhá řada nabízí ještě mnohem propracovanější, barevnější, dramatičtější a hlavně mnohem temnější minipříběhy postav, které jsou komplexní a úžasně zahrané a skoro s každou se dá nějakým způsobem soucítit. Nádherné prostředí kouzelné Sicílie přispívá k intenzivnímu zážitku z příběhu plného sociální kritiky, černého humoru a vztahových dramatů. Navíc i ta mafiánská linie byla napsaná opravdu až překvapivě ostře a Mike White se tentokrát nebál přitlačit na pilu a v závěru slušně šokovat. White se stává tvůrcem, na něhož se budu v budoucnu hodně soustředit. (05.04.2022)

Takový hravý barevný hopsající společenský peklo. Pod barevnou veselou nezávaznou fasádou se skrývá destilát toho nejhoršího, co západní společnost v současné době nabízí. A přes skutečnost, že tam v podstatě neexistuje pozitivní postava (snad kromě mobilodloživšího syna), je to tak skvěle napsaný, že se mi tohle letovisko plný zrůd nechtělo opouštět. Velmi osvěžující a zároveň komplexní věc. Jen ten závěr bych si představoval trochu víc procítěnej. Čtyři a půl hovna v kufru. PS: ten soundtrack je boží. (19.09.2022)