Prázdniny v Římě

„Vplížím se k ní do pokoje v přestrojení za teploměr.“ Tak pěkná story, tak okouzlující Audrey a tak málo času. Vlastně hodně, zbytečně moc. Ale jinak... nádhera! Romantická skoropohádka o rozmarné princezničce Anně a sobeckém novináři Joeovi bezesporu patří do zlatého fondu světového filmu. Že se jedná o film Williama Wylera poznáte snadno – je skvěle zrežírovaný. Co mě však potěšilo nejvíc byl úsměv Audrey Hepburnové. Už jen kvůli němu by byl vznik celého filmu ospravedlnitelný. Prázdniny v Římě nelze odbýt několika slovy, ale to co je na nich nejlepší ano, dvěmi: Audrey Hepburn! 80% Zajímavé komentáře:Exkvizitor, Mahalik, Mertax, Callas (14.01.2006)

Hned zkraje podotýkám, že nejsem zaslepen mýtem o prvenství Prázdnín v Římě ve svém žánru a také si nemyslím, že by tento film byl komediální více, než na úrovni lehkého pousmání, ale faktem zůstává, že Prázdniny v Římě prostě mají "duši". Jsou kouzelné, milé, částečně pohádkové a pohodové. Taktní režie obratně zamaskovává prvky, které bychom dnes mohli označit jako předvídatelné, ohrané a klišé do líbivých forem, takřka neumožňujících konstruktivní kritiku. Na stěžejním efektu okouzlení diváka se však ještě větší mírou podílí neuvěřitelně sympatická princeznička (v tom nejlepším slova smyslu) Audrey Hepburn (a také šarmantní Gregory Peck). 8/10 (15.03.2009)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)

Kdyby mi tenhle film neposlal kamarád na dvd (díky, Pájo), asi bych se k němu nedostala. V televizi na černobílý filmy moc nekoukám a v době, kdy to bylo v kinech, sem tu ještě nebyla. Co na tom, že scénář napsal někdo, kdo sympatizoval s komunisty, to bych nechala být. Audrey jakožto nováček začala po tomle filmu stoupat výš, Gregory už byl známý herec, natáčelo se v Evropě, což tehdy bylo hodně neobvyklé a podobný příběh se opravdu odehrál mezi anglickou princeznou Margaret a jistým neurozeným Peterem, jak sem se dozvěděla v opravdu zajímavých bonusech. Myslela sem si, že to se mnou nehne a bude to jen příjemný byť nadprůměrný snímek. Slza ukápla. Jen škoda že nemůžu bydlet v Koloseu, ale já se tam někdy vypravím, aspoň na návštěvu. A nebude to jen kvůli tomu, že mám Řím hrozně ráda (a nikdy sem v něm nebyla).. Kdo říká, že sem mu film nelíbil, tak ať si nejdřív strčí ruku do Úst pravdy:) (18.11.2007)

Ten nejčistší příběh, který chytne za srdce. Andílek Audrey Hepburn a charisma samo Gregory Peck hrají na svou dobu v úžasně hláškovací komedii s věrohodnou romantikou. A ve chvíli, kdy jsem si začínal myslet, že Wyler trochu přetahuje, přišel závěr s tiskovou konferencí a vygradované dojetí plné hlubokých pohledů, nejsladšího úsměvu a stylového odchodu... (28.01.2006)