Shahrukh Khan

Šušká se, že jedním ze zaručených postupů, jak vyrobit bollywoodský blockbuster, je obsadit do hlavní role Shahrukha Khana.

Tento nekorunovaný král Bollywoodu má paštúnské předky, jejichž kořeny sahají až do Afghánistánu. Shahrukhovi rodiče pak pocházejí z území dnešního Pákistánu, ale ještě před rozdělením Indie se přestěhovali do Dillí, kde se jim také 2. listopadu 1965 budoucí herecká hvězda narodila. Shahrukh postupně studoval St. Columba’s School a Hansraj College, studia zakončil až v roce 1988 na Jamia Millia Islamia (Národní islámská univerzita) titulem z masových komunikací. Po smrti svých rodičů se přestěhoval do Mumbaí, kde začala jeho herecká kariéra. Avšak ještě předtím, než byl jakýkoli film s ním uveden do kin, se oženil s hindkou Gauri Chibber, s níž má momentálně syna Aryana (nar. 1997) a dceru Suhanu (nar. 2000). Ačkoli je Shahrukh silně věřící muslim, uznává i manželčinu víru a spolu s ní vychová své děti v duchu obou náboženství.

Shahrukh se nejprve objevil v několika televizních seriálech, na stříbrném plátně debutoval filmem DEEWANA (1991), z nějž se stal kasovní trhák a přinesl mu obdiv publika i prestižní ocenění Filmfare Award. S dalšími snímky začala jeho hvězda rychle stoupat, stejně jako počet cen Filmfare v jeho poličce. Zásadní se pro něj stala účast v megahitu DILWALE DULHANIYA LE JAYENGE (1995), kde ztvárnil pro něj charakteristickou postavu charismatického vtipálka s romantickou duší. Mnoho filmů, v nichž se Shahrukh později objevil, patří podle diváků i kritiků do zlatého fondu hindské kinematografie. Za všechny můžeme jmenovat třeba KUCH KUCH HOTA HAI (1998), KABHI KUSHI KABHIE GHAM (2001), DEVDAS (2002), VEER-ZAARA (2004), či OM SHANTI OM (2007).

K aktivitám snědého idolu ale nepatří jen herectví. Založil dvě produkční společnosti – Dreamz Unlimited a Red Chilli Entertainment, které vyrobily několik komerčních hitů, mezi nimi například snímky CHALTE CHALTE (2003) či MAIN HOON NA (2004). V obou si Shahrukh také zahrál. Milníkem v jeho producentské kariéře je trikový velkofilm RA.ONE (2011), jenž se v době svého uvedení stal do té doby nejdražším a technicky nejvyspělejším indickým snímkem, v němž vzduchem létají lidé, auta, vlaky a ve velkolepém finále i trosky Šivádžiho nádraží. Podle vlastních slov chce jako producent dělat takové filmy, které by oslovovaly diváky na celé planetě, nehledě na národnost či náboženství.

V roce 2007 dočasně nahradil Amitabha Bachchana na postu moderátora soutěže Kaun Banega Crorepati? (Chcete být milionářem?) a o rok později se ujal moderování pořadu Kya Aap Paanchvi Pass Se Tez Hain? (Jsi chytřejší než páťák?). Objevil se také v mnoha televizních reklamách, z nichž ty nejpopulárnější (a nejpovedenější) jsou na Pepsi.

Sláva Shahrukha Khana už dávno překročila hranice Indie. New Yorský časopis Newsweek jej označil za 41. nejmocnějšího muže planety a když v roce 2008 uváděl na berlínském festivalu Berlinale svůj film OM SHANTI OM, lístky na něj zmizely během sedmi minut a sám Shahrukh se dočkal od stovek evropských fanoušků předlouhého potlesku ve stoje. Ještě bouřlivější přijetí měl na stejném místě o dva roky později, když přišel představit celosvětově úspěšný snímek MY NAME IS KHAN - podle pořadatelů o něj byl větší zájem, než jakoukoli jinou hvězdu v celé historii Berlinale. V samotné Indii přitom uvední filmu provázely výhružky extremistické nacionalistické strany Shiv Sena a mumbajská kina musela hlídat policie.

Mnozí se oprávněně diví, že Shahrukha, narozdíl od spousty jiných bollywoodských hvězd, ještě nikdy neangažoval Hollywood. Sám herec k tomu řekl: „Čekám až někdo jako Steven Spielberg nebo James Cameron bude chtít natočit film o snědém, hubeném, indickém chlapíkovi, který neumí příliš dobře anglicky. Až nějakou takovou postavu napíšou a podívají se na internet po vhodném představiteli, jsem si jistý, že mě najdou.“

Mirek "Niktorius" Libicher