sator

Natáčení scén z farmy a buše probíhalo poblíž Silverdale, severně od Aucklandu v Mt. Pleasant, historické mléčné farmě a usedlosti v Pine Valley Road.

Na stojanu u pumpy s benzínem super, kam dojedou zloději s autem, zůstali na číselníku údaje po posledním čerpání. Dozvídáme se z nich, že v době natáčení epizody stál litr benzinu 8 Kčs.

Okradený Josef (Jaromír Hanzlík) pobíhá dlouhou dobu jen v ponožkách, a to v lese, na silnici, v traktoru a nakonec bravurně a opakovaně přeběhne i střepy z rozbitých dveří v kravíně, aniž by znejistěl nebo šel opatrně. Pozorný divák zavnímá, že má v ponožkách nějaké vložky, nesjpíš do bot, aby hercova chodidla nedošla újmy.

Josef (Jaromír Hanzlík) má na předním sedadle spolujezdce uloženou malířskou stříkací tlakovou nádobu, když ale nabere stopaře, je zařízení uložené na zadních sedadlech.

Dědeček (Josef Kemr) říká: „V tomhle jsem kamarádům v aprovizaci nosil pivo, fuj to byli vošklivý časy.“ Aprovizace označovala za první světové války nouzové zásobování potravinami a případně dalším zbožím. Název odkazoval na válečné zásobování a byl převzat z německého „approvisation“, kde označovalo zajišťování zásob armády.

Jiří Ptáčník si v seriálu zahrál roli Pavla a ještě namluvil úvody jednotlivých epizod.

Film, na kterém byli v kině Lidka (Hana Maciuchová) a Šesták (Petr Nárožný), je fiktivní a nese název „Mysli na ženu“.

Novákovi bydlí na adrese Plaská 5, Praha – Malá Strana.

Barevný televizor je Trinitron KV-2022MR Sony.

V příběhu zazní slovo „kapric“ – jedná se o umíněnost, vrtoch, rozmar. Původ slova není jednoznačný a etymologové se neshodnou.

Píseň „Fiakrista“, kterou  zpívá v baru Jana Procházková (Tatjana Medvecká), zazní o 10 let později v podání Evy Adamové (Zlata Adamovská) v seriálu Hříchy pro pátera Knoxe (od r. 1992). Hudbu k písni složil Petr Hapka a textem opatřil Zdeněk Rytíř. Za Medveckou ji nazpívala Jitka Zelenková. Píseň vyšla v roce 1992 na CD „Zlata Adamovská – Písničky pro pátera Knoxe“.

Ochutnávači se francouzsky říkalo „crédencier“, německy „kredenzer“, latinsky „gustator“, případně česky „koštéř“. Původně postranní stůl, kde ochutnávání probíhalo, se německy nazýval „kredenztisch“, zkráceně „kredenz“. Odsud se v češtině původní význam přenesl na současný název kuchyňského nábytku.

Hudební zařízení v hospodě je gramorádio Supraphon LE680A-5 z let 1965–1966.

Rádio v ložnici Rabasové (Olga Scheinpflugová) je Tesla 314B „Luník“ z let 1962/63.

Někteří herci v průběhu seriálu ztvárnili různé postavy. Nejnápadnější jsou zde Siegfried Loyda, který hraje majora Braunbacha a později je Bornův (Wolfgang Greese) asistent Herzog, a Marion van de Kamp, která vystupuje jako profesorka Godiva a později hraje špiónku Felicitas Eichhofer.

Filmová hudba Waltera Kubiczecka byla natolik úspěšná, že v NDR vyšla na dvou LP deskách („Das unsichtbare Visier“ – 1979, „Heiße Spur“ – 1984) a třech singlech u vydavatelství AMIGA. Verze použité na deskách se od dřívějších verzí použitých ve filmu lišily mimo jiné větším použitím dechů a doprovodného sboru. Většinu skladeb vydaných na obou LP deskách nahrál orchestr Waltera Kubiczecka. Některé skladby zahrál orchestr Lothara Stuckarta, včetně nových verzí „Tentakel“ a „Maskentanz“. Kromě toho je v několika skladbách slyšet vokály několika známých zpěvaček, například Gerdy Gabriel a Gerti Möller.

Říční krysa je také hovorové (pejorativní) označení pro Nutrii říční původem z Jižní Ameriky, ve světě často chovanou na kožešinu a maso. V mnoha teplejších oblastech severní polokoule se podařilo z chovu uniknuvším jedincům založit místní populace, čímž se nutrie zařadila na seznam invazních druhů.

Správce (Radek Holub) jezdí ve voze KDF 82 Kübelwage. Konstruktér Ferdinand Porsche ho vyvinul, když byla odložena výroba civilních Volkswagenů a veškeré úsilí se soustřeďovalo na válečnou produkci. Hitler nechal postavit novou továrnu a změnil označení VW na KDF-Wagen (Kraft durch Freude – Radostí k síle). Vůz se vyráběl po dobu celé 2. světové války a díky své spolehlivosti, snadné údržbě a jízdním vlastnostem se stal velmi oblíbeným (a to i u nepřátelských armád). Po válce značka KDF zanikla a začalo se používat původní označení. Díky „geniálnímu“ podvozku vozidlo stalo velmi oblíbené pro různé přestavby.

Je zmíněn takzvaný Marshallův plán. Americký prezident Harry S. Truman podepsal dne 3. dubna 1948 zákon o poválečné zahraniční pomoci, jehož součástí byl i Marshallův plán ve výši 13 miliard amerických dolarů. Podmínkou přijetí pomoci bylo zveřejnění státních rozpočtů a škod způsobených válkou, což ale SSSR jednoznačně odmítl. Tlak, který na Československo vyvinulo Rusko, vedl k tomu, že po počátečním nadšení z pomoci musela republika pomoc odmítnout.

Sucho roku 1947 bylo opravu enormní a označuje se dnes jako pětisetleté. Objevil se zásadní problém s potravinami a pamětnici vzpomínali, že to bylo místy horší, než za války, potraviny také enormně zdražily. Situaci politicky využili komunisté, kteří poukazovali na nezištnou pomoc Ruska, které nám posílalo vlaky s obilím, a to v době, kdy v Rusku byl na mnoha místech hladomor.