Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (766)

plakát

Bez soucitu (2010) 

Takže je to jasný. Už od dob kdy byl John Travolta malé robě, přál si, až vyroste, stát se Brucem Willisem. Když se pak v patnácti rozhodoval co dál dělat, filmařina byla jasná volba. Jenže přišla rodina a s narůstajícími nároky se člověk snadno dostane na scestí a pak neví jak z průserů ven. Situace se začala stávat do nebe volající a tak se telefonicky objednal do ordinace doktora Morela, který se po válce ukryl v Paříži, říká si Pierre a podniká v šoubyznusu. Ten Johnu Travoltovi po 96 hodinovém sezení naordinoval léčbu francouzským klíčem a pití odvaru ze 13 okrasných bylin spolu s kondičními běhy po Paříži. Netrvalo dlouho a léčba se blahodárně projevila. John sice nehopsal po střechách metropole tak svižně jako Morelovy děti a neustále si něco brblal pod falešné vousy, ale když dostal svou vázu plnou kokainu, byl spokojen. Mohlo by se to celé zdát přihlouplé a absurdní - a také do velké míry je - ale Johnovi těch pár dní ve Francii neuvěřitelně prospělo a nebyl po tu dobu otravný, jako obvykle. Malé vítězství, přece vítězství.

plakát

Řetězový gang: Maricopa County (2009) (TV film) odpad!

Vězení jako reality šou? No to je ale třeskutej nápad! A těch kuriozit... Ne, vážně, tak prázdnej obsah, kterej se snažíte nafouknout naprosto trapným a nevěrohodným způsobem... i na šou fakt špatný. ...je třeba si uvědomit, jak jsou trestanci nebezpečně vynalézaví. Tady máme kus papíru... To je jedno klišé obdobných hovadin hrajících si na realitu za druhým. A ty hlášky! Potom ho škrtí a nakonec se ho snaží přehodit přes zábradlí ve druhém patře. Jednalo se o přímo tragické porušení pravidel bezpečnosti. Ale jinak je to faaakt strašně drsný a hlavně rasový, rasa, rasa, rasa, to slovo se stalo tajným zaříkáním. Kterej vůl tohle vymyslel? Zkrátka, ten špatnej českej překlad si to jenom zasloužilo.

plakát

Celníci v akci (2015) (pořad) odpad!

Uf? Vážně? Viděl jsem jeden díl a zkusmo si pustil další. Když opomenu fakt, že to asi všechno bude na jedno kopyto, tak vážně nechápu, co si slibovali od pořadu, kde zaznívají takový moudra jako "při takovém provozu nikdy nevíte, co najdete" nebo "dokud to neotevřete, tak nevíte, co v tom je", fundované komentáře očividných věcí ("je to had" říká ženská držíc hada) a, takovej évrgrýn, násobné opakování nepodstatných věcí. A ty rozhovory s cestujícími... Je to jasné nebo se tu mám i vykakat?

plakát

Far Cry (2008) 

Německo a Kanada? Jo, tak to jsou přesně ti praví, co by měli točit film. Ještě tam u té parodie na Ramba chybí, jako obvykle, žánr "komedie", protože ve filmu, kde neustále někdo někomu něco dluží, bylo veselých výjevů více. Ať záměrně (a já čekal, že ten špekoun bude jen další vtipná pětivteřinová mrtvola) či prostě proto, jak pitomý to bylo. Ne, fakt, ten scénář asi psali za pochodu dva školáci, protože půl věcí nedávala smysl a druhá půlka byla naivní jak patnáctka na sociální síti. Za jedinou vyloženě pozitivní záležitost bych považoval Natalii Avelon, které to moc slušelo, a já si hrozně přál, aby tam všechno vystřílela, ukradla retardovanému doktorovi jeho malůvku s benzenovými jádry a zmizela. Ale nestalo se. Kdyby to nebylo tak pitomý, asi bych se tu vysmál efektům, ale to už ani nešlo a nemělo cenu, protože samotná scéna to zabila tak, že trapnost provedení už ani nevyzněla. Ale tak na béčko z osumdesátek to ušlo. Jo vlastně...

plakát

Soumrak mrtvých (2004) 

Na komedii to, pro mě, nebylo zas tolik vtipný. Mě nijak extra nebavil ani Big Train, takže se to dalo čekat. Ale má to své dobré momenty, mezi které počítám i tu dvouminutovou cestu do obchodu a zpět po noční kalbě. Já mám prostě úchylku na dlouhý scény beze střihu. Jinak... no dejme tomu. Pokud bych měl nutkání si pustit nějakou blbinu zahrnující zombáky a idioty, přičemž opakované shlédnutí v budoucnu mi nabízí možnost najít více odkazů a narážek, tak proč ne. Navíc některý efekty i masky, vzhledem k rozpočtu, byly super. Nepočítaje fakt, že se ve filmu objeví představitelé Bernarda a Fran (totální štěk v dobrý scéně) ze seriálu Black Books. Mannyho, pokud se tam objevil, jsem si nevšiml. Prozatím ale dvě hvězdičky a něco navíc. Možná v budoucnu i tři, až se jednou dobře vyspím. P.S.: Dylan Moran se ptá, co budou dělat v hospodě?

plakát

Vesnice (2004) 

Velká škoda, že to bylo tak.... krajnomezní. Vybavilo se mi hned několik epizod na podobné téma a trochu jsem si říkal, jestli to není derivát napsaný nějakým fanouškem série. Větší škoda je zpracování po stránce vyprávění. Chybělo mi tam více prvků thrilleru, lepší stupňování a atmosféra byla celkem slabá. Ovšem největší katastrofa je celé vykreslení společnosti a jejího ekosystému. Obyvatelé se tam ve větší části scén buď rozplývají láskou a nebo se souží strachem a já marně přemýšlel, z čeho šijou ty šaty, kdo jim vyrábí nástroje a kdo zasklívá okna, včetně toho skleníku (či co to bylo). A taky ta špatná barva... žádný červený rajčata, papriky, maliny, jahody, jablka...? To nebyl dobrej plán. No, nebyla to taková katastrofa a po šňůře ptákovin vlastně potěšilo, svým způsobem, ale já bych spíše doporučil ty vybrané díly The Outer Limits (Rite of Passage, Lithia, The Camp, Feasibility Study a další), případně pro náročnější pak film Kynodontas. Ten je jinak postavený, více komorní, dost ujetý a v důsledku dost mrazivý, ale v podstatě totožný. Právě ta psychologie totiž zde zatraceně chybí.

plakát

Decibely lásky (2016) 

To bylo dost otřesná reklama na Michala Davida, nemyslíte? Kdyby, když už je to muzikál, tam ty postavy alespoň zpívaly, ale v některých hudebních sekvencích se tam jen svíjí nebo poskakujou. A to nemluvím o tom, že prvních třicet minut je sled strašně zmatených scén. Několik skupin postav tam něco ... dělá ... občas nějaká písnička ... Ano, mohl bych si dát tu práci a najít tam ten patetický příběh lásky... Já se divím některým těm, které bych se odvážil nazvat herci, že jdou účinkovat do takový ptákoviny, kde pozitiva jsou veskrze dvě: Je to ze z Plzně a žádná z postav mě neobtěžovala svým výstupem. Dokonce ani Lucie Vondráčková, což samo o sobě je výkon možná za celou tu jednu hvězdičku. Myslíte, že Miloslav Halík fetuje? Páč já bych řekl, že tak jeden večer seděl v obejváku, frkal něco do rypáku a nořil se do trpké nostalgie (a flašky vodky) při sledování Diskopříběhu. A protože tam nebyl sám a pod stolem se válel vožralej Michal David, vykřikuje nějaký nesmysly, dostal třeskutý nápad natočit něco taky tak superkůl. Tu noc Michal David složil muziku... ten zbytek si půjčil. Nebo se pletu? Ale tak alespoň víme, co dělá Pavel Horváth po skončení kariéry... Ne, dělám si srandu, on byl ve filmu to lepší. A to říká dost.

plakát

Cesta z města (2000) 

Na tomhle jsem, bohužel, byl v kině. Inu, koukám, že už je to nějakej ten pátek, avšak film neztratil nic ze svého kouzla. Přemýšlel jsem, jestli se, stejně jako na zpracování, dá na nevýkon Tomáše Hanáka pohlížet jako na parafrázi. Když se na to ale dívám dnes, tak si, bohužel, všímám otřesných výkonů i ostatních herců. Těch několik solidních to nezachrání a já ztrácím svou falešnou naději, že to vůbec nějaká parafráze byla, protože se mi to čím dál více jeví prostě jako kravina, která by chtěla vypovědět něco víc, ale selhává naprostou naivitou a přihlouplostí. Což je škoda. Čímž se kruh mých myšlenkových pochodů uzavřel a já zažívám opět stejné pocity, jako když jsem tenkrát odcházel z biografu. O obsahu dialogů snad raději ani moc psát nebudu. Postavy programátorů chrlících termíny bez souvislostí a smyslu jsou stejně uvěřitelné jako stereotypy, které si autoři scénáře představují při vyslovení pojmu "venkov". A navíc mi to přijde, jak za sebou splácnutý náhodný výjevy, jejichž dobrá polovina je zbytečná.

plakát

Mistři zastavárny (2009) (pořad) 

K těmhle neumělým divadelním představením, plynoucím z naprosto zcestných životních hodnot, se strašně těžko píše komentář. Viděl jsem četné ukázky několika (které jsou pod moji rozlišovací schopnost a proto budou jeden komentář sdílet) a strašně zápasím s tím, abych tu fanouškům nevmetl do jejich tupých tváří, že v hlavě mají stejnou veteš v jaký se hrabou herci v téhle pseudošou. On je totiž pak jen malý krůček k poznámkám o tom, že by neměli mít volební právo nebo být zbaveni svéprávnosti no a už jsme skoro u pracovních táborů a kulek do lebky. Ale budu na ně výjimečně hodný. Vždyť jsou to vlastně postižení chudáci bez hodnot, jejichž koníčkem je konzumovat kecy z obrazovky a věřit pohádkám. Ubožáci. Takže tu nebudu psát, jak jejich konzumem opovrhuji a dokonce ani že lidstvo je verbež. Já ten komentář prostě bez jakýchkoliv impertinencí ukončím a budeme nadále sdílet jednu planetu ve dvou realitách. Vy si necháte tu vaši, která nedává smysl, a já se vám nebudu smát. Tedy nikoliv tak často.

plakát

Válka skladů (2010) (pořad) 

K těmhle neumělým divadelním představením, plynoucím z naprosto zcestných životních hodnot, se strašně těžko píše komentář. Viděl jsem četné ukázky několika (které jsou pod moji rozlišovací schopnost a proto budou jeden komentář sdílet) a strašně zápasím s tím, abych tu fanouškům nevmetl do jejich tupých tváří, že v hlavě mají stejnou veteš v jaký se hrabou herci v téhle pseudošou. On je totiž pak jen malý krůček k poznámkám o tom, že by neměli mít volební právo nebo být zbaveni svéprávnosti no a už jsme skoro u pracovních táborů a kulek do lebky. Ale budu na ně výjimečně hodný. Vždyť jsou to vlastně postižení chudáci bez hodnot, jejichž koníčkem je konzumovat kecy z obrazovky a věřit pohádkám. Ubožáci. Takže tu nebudu psát, jak jejich konzumem opovrhuji a dokonce ani že lidstvo je verbež. Já ten komentář prostě bez jakýchkoliv impertinencí ukončím a budeme nadále sdílet jednu planetu ve dvou realitách. Vy si necháte tu vaši, která nedává smysl, a já se vám nebudu smát. Tedy nikoliv tak často.