Klajnik

Nedávno jsem viděl High Noon z roku 1952, což je western, o němž Wayne prohlásil, že je "neamerický", protože to byl starej, zakonzervovanej debil, co film vnímal jako kritiku moderního honu na čarodějnice - mccarthismu. Jako odpověď na High Noon natočili Hawksem Rio Bravo, které má podobnou premisu očekávaného nebezpečí, ale na rozdíl od High Noon zde protagonista neobchází obyvatele městečka ve snaze najít spojence proti nebezpečí -  nedaří se mu to uskutečnit, protože všichni jsou zbabělci a ignoranti, kteří radši budou žít v otroctví než aby dali všanc vlastní život tím, že se postaví nepříteli (jak aktuální v kontextu Chcimírů a války na Ukrajině). Právě tento revizionistický prvek je na High Noon tím nejlepším a právě to Hawks s Waynem vyškrtli, protože by prý hrdina neměl pobíhat po městě jako kuře a prosit o pomoc. To spíše svědčí o jejich nedostatku soudnosti a zabedněnosti, než o skutečném stavu věci. Protagonista High Noon ví, že bude stát proti přesile a nemá po svém boku nikoho. Současně ale ví, že je též v zájmu obyvatel vystoupit proti nepříteli, takže ho označit za kuře, je prostě zcela mimo. Rio Bravo je mimořádně zcestná odpověď. ___RIO BRAVO: Film sice nevypadá nejhůř, jisté technické kvality má, ale nic, co by mě uchvacovalo (jak se třeba povedlo o rok staršímu Big Country). Problém je hlavně ve scénáři, který mě nedokázal zainteresovat do děje ani postav. Ty jsou černobílými stereotypy, které jsou buď otravné (Stumpy) anebo umělé. Wayne je navíc herecké dřevo, které je bezradné, když má zapojit nějaké mimické svalstvo. Romance jeho protagonisty s ženskou asi o 20 let mladší je naprosto nevěrohodná. Vůbec jsem nechápal, co na něm vidí a Wayne sám z této romance byl prý nervózní, takže tomu nevěřil ani on sám. Tato absence klíčových kvalit (kord pro takový hangout western, kde si postavy většinou jen povídají) činí poměrně úmorný zážitek v kombinaci s o hodinu delší stopáží oproti lepšímu High Noon. Dnes už naprosto zbytečný film - proto odpad. PS: Civalův komentář je taky věcný.

Zpočátku to na mě bylo trochu utahané a Gabriel Byrne mě ve své roli moc nepřesvědčoval. Ještě kolem čtyřicáté minuty jsem se ptal sám sebe, jestli mě to dění vůbec zajímá. Nezajímalo, ale pokud bude divák trpělivý a vydrží ještě chvilku, tak se mu ta investice začne navracet: Celé je to chytře zamotaná šlamastika, která si žádá čas. Zhruba od půlky to začne bavit a v posledních 20 minutách Coeni přitvrdí a celý příběh nakonec vykrystalizuje ve skvělou staronovou gangsterku, která si uvědoměle utahuje z nejrůznějších žánrových stereotypů. Motiv klobouku prostupující celým filmem v úplném závěru snad i dojme. Škoda jen, že vztah mezi protagonistou a Leem nebyl lépe prokreslen... Závěr by pak fungoval ještě lépe. S tou první hodinou asi opravdu šlo naložit lépe. Budu muset dát rewatch.

Vzpírá se to jasným interpretacím a chce to být poněkud bizardní... Je to však poněkud utahané a míň bizardní (co se týče kvantity i kvality), než by filmu bylo ku prospěchu. Nedivím se, že film nevydělal a dnes se o něm skoro nemluví. Coeni měli přidat na tempu a ušetřený čas investovat do lepšího prokreslení témat, aby film nebyl tak nejasný. Ta nejasnost není vykupována dostatečným množstvím absurdit a hutností atmosféry, jako je tomu v Eraserhead. K dokonalosti jsou tyto aspekty vyváženy ve filmu Beau is Afraid. Coenům se to moc nepovedlo. Přitom mám rád Goodmana a tematicky mi je film blízký.

Asi žádný jiný film by si momentálně nezasloužil tak moc remake jako High Noon. V kontextu současné situace (válka na Ukrajině) by byl velmi relevantní, páč i dnes spousty lidí radši zbaběle ohne hřbet (Chcimíři), než aby se postavily nepřáteli, který by je rád zahrnul do svého zmaru, jako už to jednou v historii udělal. Protagonista filmu ví, že má přijet zabiják, který se chce pomstít, jelikož ho jakožto šerif dostal před lety do basy. Kdyby s novomanželkou utekl, byl by pronásledován. Rozhodne se zůstat a ve zbývajícím čase sehnat nějaké muže, kteří by se s ním nepříteli postavili. Konec konců - než byl nepřítel odsouzen, tak se slušná žena nemohla ani projít za bílého dne ulicí a městečko nebylo místem, kde by šlo vychovat děti. Nikdo se však na stranu šerifa nechce postavit. Někteří si současného stavu neváží. Někteří chtějí, aby šerif odjel a doufají, že nepřítel pojede za ním a oni tak nebudou muset riskovat životy. Někteří jsou ochotni riskovat životy jen dokud si myslí, že proti nepříteli bude stát větší počet mužů. Šerif Kane tedy vstříc pravděpodobné smrti zůstává samotný proti nepříteli - zůstává jako výjimečné individuum, které ví, co je třeba udělat - jako pravý muž definovaný svou zodpovědností a statečností. Ve příznačně komické, že film byl kritizován Sovětským svazem za „oslavování jednotlivce“. To téma je opravdu nosné, ale ucházející hodnocení 3/5 dávám proto, že film nenaplňuje svůj vysoký potenciál. Zároveň ale není nudný díky silnému námětu a krátké stopáži (podobnost s Jízdou do Ox-Bow). Tím se vracím k žádoucímu remaku, který by vše mohl ještě více prokreslit: Mohl by dát více prostoru postavám (obzvlášť antagonistovi, ale i jiným obyvatelům městečka). Mohl by skrze flashbacky vykreslit, jak se v městečku žilo před lety, než z něj šerif udělal slušné místo k životu. Mohl by film zakončit kvalitnější přestřelkou, páč akce z roku 52 za moc nestojí. Výsledek by byl skvělý, řekl bych.

Vyzdvihnout mohu snat jen titulní melodii. Dějově to je však velmi slabé a samoúčelné, tudíž nenapínavé a trapné. Conneryho jednorozměrná póza nonšalantního britského agenta mě nijak nebavila. Akce za nic nestojí, jak jen lze od filmu z roku 1962 čekat. Nejstarší kvalitní akci jsem nalezl v Pro pár dolarů navíc a hlavně Divoké Bandě. Obávám se, že jediné bondovky, která stojí za pozornost, jsou Casino Royale a Skyfall. Vůli prověřit to v sobě asi nenajdu.

Obsahová povrchnost je úmorná v kombinaci s tak pomalým tempem a subtilní režií. Vím, že Scorsese dokáže být velmi stylový, ale vím také, že některé filmy fungují skvěle i bez intenzivní efektnosti - musí to však vynahrazovat kvalitou scénáře, které Kundun nemá. Proč koukat dvě a čtvrt hodiny na něco, co si mohu přečíst za 5 minut? Mám se kochat poctivými kostýmy a scénografií? To je opravdu málo. Na tom film nelze utáhnout, ale právě to jsou primární kvality filmu, zdá se mi ještě po hodině a půl stopáže. Je velké tvůrčí selhání, když se divák i po 40 minutách nudí - natož po devadesáti. Herci jsou občas příliš prkenní a nevěřil jsem jim jejich reakce (např. Jak se Kundun chytl z a srdce, když slyšel špatnou zprávu). 40 min před koncem se to trošičku rozjede, ale nakonec to nezachránil ani závěr. Sere mě, že Tibetu nikdo nepomohl, že ho okupuje diktátorská Čína, která způsobila  jistě i nadále způsobuje lidu velké trápení, ale konec filmu není tíživě depresivní -- Naopak mám pocit, jakoby se film snažil vylíčit protagonistův úprk do Indie jako úspěch, což mi přišlo neupřímné. nevím. Výsledný dojem je velmi negativní, ač film rozhodně není ve všech ohledech nekvalitní. Jedná se však asi o projekt, který jsem si od Martyho nejméně užil a nejméně mi toho dal. Nejzbytečnější je asi to správné slovo.

Šestka je stejně vyumělkovaná, nezábavná a ošklivě vypadající jako pětka. Protagonistka (dcera vraha z jedničky) je příšerně nezajímavá postava. Její herecká poloha je zcela zaměnitelná s jinými postavami z jiných hororů. Přitom lepší postavy by mohly táhnout i poměrně dějově nezajímavý film. Nejvíc mi však vadí, že se šestý Vřískot snaží být velmi uvědomělý a chytrý, ale ve výsledku je zase plný stupidit (viz. Trafikáři vtrhnout dvě holky do obchodu a prosí o pomoc, páč je chce někdo zabít. Následně se objeví vrah v masce a zabije nějaké nakupující. Pak míří směrem k holkám. Trafikář vytáhne brokovnici, namíří ji na vraha a zakřičí: "Hej!" Vrah se otočí a shýbne se dřív než trafikář vystřelí... Také tam lidi úplně v pohodě přežívají pobodání - někteří i desítky ran do těla...) Kdyby byl šestý Vřískot opravdu tak uvědomělý, uvědomoval by si, že takové situace nejsou věrohodné a kazí jen dramatickou působivost filmu, načež by situace zpracovával jinak - lépe. Na film, který by zas vše čistě podřizoval zábavnosti, je málo ztřeštěný, ulítlý a obecně málo zábavný.

Nudné béčko. Scénář je slabý nejen svým příběhem. Nějaký gang se snaží dobýt na policejní stanici. Ještě 10 minut před koncem jsem pořádně nechápal proč. Snad proto, aby mohl být divák baven akcí (samoúčelnost), která však zábavná není. Postava vystřílí do okna zásobník brokovnice, sklo se rozbije, ale rám a omítka zůstanou nedotčené - Carpenter si měl nastudovat Peckinpaha, aby viděl, jak má destrukce v akci vypadat a o kolik líp to vypadá. Dopomohlo by k vizuálně pestrosti i uvěřitelnosti. Divák není baven i proto, že postavy nejsou nijak zvlášť interesantní. Zločinec Napoleon občas zahláškuje, ale ta kadence je fakt jen mírná a postava není tlačena příliš vpřed. Pokud film nemá přesah a nedokáže ani vzbudit tíživou atmosféru, měl by aspoň bavit, čehož lze docílit výživnou akcí a jistými situacemi a reakcemi postav na ony situace. Carpenter si toho asi vědom nebyl, takže se tímto směrem nevydal. Spíš se mi zdá, že chtěl natočit nějakej tíživější thriller, kterého však nedocílil i proto, že divák nemůže být příliš napnut, když mu jsou postavy volné - což spadá pod širší problematiku špatného scénáře. Se vší svou představivostí si však nedokážu najít důvod, proč by do osudu těchto postav měl být jakýkoliv divák zainteresovaný. Přepadení 13. Okrsku snad může být jen zajímavé pro fanoušky Carpenterovi práce - obzvlášť pak jeho Halloweenu, kde snad byly lépe rozvinuty různé rysy, s nimiž si filmař pohrával už zde. Zde však fungují podstatně hůře a já sám považuji opěvovaný Halloween za docela nudný a otravný.

Zbývá mi už jen pár filmů k nakoukání celé Scorseseho díla. Marty je právem jeden z největších filmařů. Jeho filmy nikdy nejsou vyloženě plytké, vždy mají kvalitní technickou stránku a často dokážou být i velmi zábavné, což diváci ocení. Minimálně s tou zábavností to ale není pravidlem, jak po Vlkovi předvedl s Mlčením. Jak už hodnocení napovídá, Věk Nevinnosti nebude zas takový odvaz, ač je pravdou, že zde mají slabší hodnocení některé jeho skvělé kousky (Počítání Mrtvých, 1999). Tento film však naplnil mou předtuchu, že půjde o formálně vytříbenou snobárnu, která dějově příliš nefunguje. Uživatel Matty sice píše: "Vlastně to je další z jeho filmů o násilí a organizovaném zločinu. Jenomže o násilí skrytém, neprojeveném a zločinech stejně takových. Pravidla chování určují klany, třebaže ne mafiánské, nýbrž rodinné. Kdo nechce ztratit renomé, a na ničem jiném jako kdyby ani nezáleželo, nesmí skutečnost nejen vyřknout, nesmí ji ani myslet. Postavy si ubližují slovy, či spíše tím, že se jim vyhýbají." - To zní moc dobře, ale problém je v tom, že divák se těžko zžije i těžko přistoupí na vnitřní konflikt, který postavy tíží. Abych to ale rozvedl: Protagonisté (právník a hraběnka) z "lepší společnosti" se milují, ale nemohou být spolu, jinak by přisli o společenské postavení. Chápu, že by se někdo vzdal pravé lásky pro to, aby třeba neskončil na ulici, ale zde je situace taková, že milostní dvojice je dost majetná na to, aby spolu mohla odejít z New Yorku a založit domov někde jinde. Co na tom, že přijdou o postavení ve vyšší třídě? Případná vyšší střední třída by snad tolik nebolela... Postavy se na jednu stranu velmi milují a zdá se, že jeden může zachránit druhého od útisku oněch společenských konvencí, ale nechtějí přijít o postavení ve společnosti, kterou vlastně opovrhují. Nezbývá než usoudit, že postavy jsou opovrženíhodná košťata, která si sympatie nezaslouží a konflikt, který mají přestává divácky fungovat. Pak se ovšem jedná o selhání, protože každý dobrý film stojí v první řadě na funkčním scénáři. Věk Nevinnosti k postavám nepřistupuje opovržlivě a kriticky, nýbrž chce, aby s nimi divák soucítil, což se mi zdá stupidní a neupřímné. Film může mít dokonalý set design a kostýmy a Marty může režírovat, s jakou elegancí jen chce, a Daniel Day-Lewis může rovněž hrát, jak dobře jen dokáže, ale výsledný dojem nijak zvlášť pozitivní nebude právě kvůli scénáři. Furt ale lepší než nějakej kýčovitej romanťák o lásce, která hory přenáší. To už radši tadyto. Já však doporučuji spíš Scenes from a Marriage Life - to je nejkvalitnější vztahová sonda.

Pro Peckinpaha jsem se nadchnul hned, jak jsem viděl Divokou Bandu, což je - jak se mi zatím zdá - také jeho nejlepší film. Než jsem se podíval na tento, viděl jsem 6 jeho filmů, z nichž se mi tři nelíbily (Strašáci, Útěk, Přineste mi hlavu Alfreda Garcii) a tři ano (Divoká Banda, Pat Garrett a Billy Kid, Balada o Cable Hogueovi). Shodou okolností jsou ty tři filmy, které se mi líbily, westerny, takže jsem chtěl vidět ještě tento jeho starší kousek, který se zde dostal do červených čísel. Nebyla to ale žádná sláva. Ač jsem si v žánru westernu našel jedny z nejlepších filmů, tak tomuto netřeba věnovat pozornost. Přestože má Jízda Vysočinou jen 90 minut, tak se to docela táhne. První hodina by měla rozvíjet postavy, ale interakce mezi nimi nejsou pozoruhodné. Některé postavy se chovají poněkud vyumělkovaně, aby děj došel do bodu nějaké přestřelky, které zde nedocilují ani špetky těch kvalit, které má Divoká Banda. Každopádně je závěrečné přestřelky docíleno skrze postavu ženy, bez níž bych si film užil více. Jeden z důvodů, proč mám rád westerny, je ten, že tam ženy a romance nehrají příliš velkou roli - Po stovkách uchcaných a vyumělkovaných romancí je to osvěžující... Zde však žena hraje klíčovou roli. To ona si na mužském triu vynutí, aby jí vzali cestou na místo, kam mají namířeno. Oni tam mají byznys, ona tam má nějakého týpka, kterej jí namotal. Ukáže se však, že je to hajzl a ona chce z jeho zajetí (manželství) uniknout. Znovu jí tak mají na krku, čímž proti sobě poštvou jejího muže a jeho kumpány. Prostě hloupá a neschopná postava, která potřebuje zachraňovat, což lepší postavu bude stát život. Filmem jsem se pronudil. Nevidím důvod, proč takovému filmu věnovat pozornost. Proto odpad.