UhLee

(7,5/10). Kdybych měl hodnotit výkon odvážného a mimořádného horolozce Nimsdaie Purje, tak bych dal nejvyšší hodnocení. Jeho výkon je neskutečně inspirativní a motivující. Hlavně důvod, proč to chtěl celé uskutečnit - aby ukázal světu, že i šerpové mají jména a je potřeba o nich mluvit. Taktéž je pravda, že si neuvědomuji, že bych někde zaznamenal článek o jeho výkonu. Právě proto, že není ze západního světa, ale "pouze" z Nepálu. Klobouk dolů a má můj nesmírný respekt. Pokud se bavíme o dokumentu, tak jsem svědky dechberoucích záběrů hor a Matky přírody. Naprostá nádhera na pohled. Měl bych výhrady pouze k chaotickému střihu. Věřím, že by to byl úžasný seriál, který by se víc zaměřil na jednotlivé hory, které si zaslouží mnohem větší pozornost. Ale chápu, že na to prostě nebyly prostředky. Nakonec bych zmínil jeden paradox. Kdyby nebylo čínských komunistických úřadů, které si potřebují vždycky získat pozornost, tak věřím že to zvládl ještě rychleji.

(9/10). 14. Z nejočekávanějších filmů roku 2021. Je těžké psát bez spoilerů, ale já osobně jsem většinu věcí očekával, ale nečekal jsem, že mě to zasáhne takto intenzivně. Přece jenom Marvel není úplně společnost, která jde fanouškům na ruku. Tímto třetí filmem z pavoučí trilogie se všechno mění. Marvel se tady odvděčil všem svým příznivcům, kteří jsou tady s nimi už pěknou dávku let. Splnil jim jejich nejkrásnější sny a dokázal ukočírovat docela obrovský kolos. Během odhalování všech tajemství a spekulací jsem se fakt upřímně obával, aby to zvládli ukočírovat. V sázce byl osud celé značky Spider - Mana a jeho dalšího osudu. Ale jako už tomu bylo u předchozích velkých filmů, které formovaly budoucnost a osud celého Marvel vesmíru, tak i tady to dopadlo na výbornou. Navíc film položil základy celého multiverse a slibuje ambiciózní budoucnost.  V hloubi duše jsem tušil, že se to stane, ale nečekal jsem, že se u toho budu takto bavit. Cítil jsem se jako malý kluk v dospělém těle, který se shledal se starými známými, které tak dlouho neviděl. Upřímná radost v srdci a nadšení, které u mě u filmu propukly jsou nepopsatelné. Pro mě zůstává naprostým vrcholem Infinity War, která je pro mě zatím dosavadním vrcholem. Jak emocionálně, tak filmově. Spider - Man se však řadí do předních pozic všech Marvel filmů. Tom Holland tady hraje nejlépe ze všech jeho předchozích rolí v kostýmu pavouka a v mých očích dospěl. Mám fakt velkou radost, že se to povedlo. Osobně bych třeba Spider - Mana hodil až příští rok, protože letos bylo fakt těžké držet s Marvelem krok, ale vyplatilo se to. Radost, člověka, který chápe všechno, co se před ním na plátně děje a ostatní lidi se jej třeba pak doptávají na všelijaké detaily, je hrozně příjemná. O tomto filmu se hrozně těžko mluví, protože to překvapení nechci nikomu zkazit, takže jsem nechtěl zajíždět přímo do hloubky a debata se spoilery s mými přáteli bude ta pravá vlna emocí. Věřím, že každý si ve filmu najde svou scénu, která jej zasáhne přímo do srdce.

(6,5/10). Mám hrozně rád originální horory. The Night House k nim jednoznačně patří. Celý film se nese na vlně tajemna, kdy divákovi postupně odkrývá všechny karty. Ze začátku člověk vůbec neví, která bije, ale postupem času do sebe začne všechno krásně zapadat. Výborná práce s budováním atmosféry, propletená děsuplnou hudbou. Líbilo se mi, že konec nebyl jednoznačný a každý si ho může sám domyslet. Ale všem je nám asi jasné, jak to nakonec skončilo. Rebecca Hall psychický stav svojí postavy trefila výborně a režisér si u mě vysloužil místo vycházející hvězdy a určitě se zaměřím i na jeho přechozí a nadcházející projekty. Řadí se do společnosti Ariho Astera, nebo Roberta Eggerse. The Night House mi pak svou celkovou atmosférou, tempem vyprávění dost připomínal třeba Chatu. Velká spokojenost a horor pro náročnější diváky.

(7/10). Dokument není sám o sobě špatný a rozhodně v určitých chvílích dokáže zmrazit divákův výraz. Ovšem v mém případě je to již tolikrát probírané téma, které se v mém okolí řeší velmi pravidelně. Proto byla většina informací, které jsem zde slyšel již známými fakty. Přestože jsem o těchto věcech věděl, tak mě určité myšlenky dost zasáhly. Zvláště citáty, které se v průběhu dokumentu objevují jsou nesmírně silné. Osobně se mě ale více dotknul dokument o naší planetě, který prezentoval David Attenborough. Tohle nebylo tak úderné, protože jsem byl zahlcený nepřeberným množstvím informací. Ale je hrozně dobře, že takovéto dokumenty vznikají a mluví se o nich.

(7/10). Zpočátku jsem u tohoto filmu měl dost rozporuplné pocity. Některé písničky byly dost cringe a člověku bylo až trapně (osobně muzikály moc nemusím). Taktéž tomu nepomohla Vanessa Hudgens, která mi připomněla klasiku High School Musical. Ovšem jak si na to člověk trochu zvykne, tak zjistí, že to je vlastně hrozně fajn film. O umělci, který měl sen jako každý jiný, kterého hraje úžasný Andrew Garfield. Nechápu jak to mohl takto vyzpívat a klobouk dolů. Musely být za tím hodiny a hodiny práce. Ve výsledku si to člověk vlastně moc a moc užije a s očekáváním sleduje jak to všechno dopadne. Písničky byly moc fajn, hlavně ty pomalejší. Taktéž se zabrousilo do docela vážného tématu AIDS, což bych u filmu tohoto typu neočekával. Plusové body za odvahu tvůrců.

Třetí (poslední) série - (7,5/10). Narcos: Mexico nikdy nemohl dosáhnout kvalit původního Narcos. Mohl se alespoň přiblížit. To se mu povedlo na výbornou. Olovo létá vzduchem, Nikdo si nedělá starosti s tím, jestli jste žena, muž a nebo třeba kardinál. Divák se bojí o osud svých oblíbených postav, protože tady nikdo není v bezpečí a každý se musí ohlížet přes rameno. Závěrečná série Narcos: Mexico byla povedená, chladnokrevná jízda, která uzavřela většinu rozehraných partií. Zbytek si divák může jednoduše domyslet, protože je to takový odraz reality. Dočkali jsme se spousty nečekaných zvratů, kdy vlastně netušíte, kdo kope za ty dobré a kdo je další zkorumpovaným hráčem. Seriál sází na autentičnost, drsnost a s ničím se nesere. To přesně od takového seriálu očekávám a jsem rád, že Mexico neudělalo legendárnímu Narcos ostudu. Nejlepší epizoda: Los Junios (S03E03)

(6,5/10). Zpočátku se může zdát The Mauritanian jako táhlé a pomalé drama. Navíc se zaměřuje na 11. září - oblast tolikrát zmapovanou, že je obtížné diváka něčím překvapit. Proto byla pro mě první půlka filmu celkem utrpení. Rozhodně nedoporučuju se na to dívat večer. Musel jsem to totiž dokoukat následující dopoledne. Druhá půlka snímku je úplně jiný šálek kávy. Dokázala mě hned zase vtáhnout do děje a vidět dost krutou realitu. Když někdo jedná z nenávisti a schovává se za stát, tak to nikdy nemůže skončit dobře. Mě osobně druhá půlka snímku hodně zasáhla. Ať už se jedná o emotivní svědectví u soudu, mučicí technologie nebo autentické záběry. To bylo hrozně silné a zapůsobilo to na mě. Bohužel první půlka sráží celý film "pouze" do průměru.

(9,5/10). The Last Duel je pro mě asi nejlepším historickým filmem, jaký jsem kdy viděl. Příběh přitom staví na docela obyčejné zápletce, která byla ve Francii dosti běžná. Ovšem co se z toho povedlo vykřesat a přetvořit z toho epické veledrama. Z toho mi doslova spadla brada. Hned v úvodu mě naprosto pohltila atmosféra, která je zachycená dokonale autenticky. Dusot koňských kopyt, kostýmy a přenádherná hudba tvoří celistvý celek, který vás už od prvních minut přikove k obrazovce. Je potřeba smeknout před tím, jak režisér Ridley Scott dokáže zachytit sebemenší detail z doby, ve které se snímek odehrává. Každý si zde najde svoje jedinečné detaily, které ho ujistí, že se opravdu ocitá ve 14. století. Výstavba scén je prstě impozantní. Ale film může být krásný, přesto je bez hereckých výkonů prakticky pouze bonusovým pozlátkem. The Last Duel sází především na herecké koncerty tří hlavních postav. Z této trojice v mých očích vévodí hlavně Adam Driver, který mi opět dokázal, jak precizním a jedinečným hercem opravdu je. Kdo mi však naprosto vyrazil dech, byla Jodie Comer, která našla dokonalou rovnováhu mezi ženskou křehkostí a lví odvahou. Poté tady máme Matta Damona, který si hraje vlastně to svoje, jde mu to náramně a v neposlední řadě Ben Affleck, který si dokázal ukradnout pár scén pro sebe, ale měl to ve společnosti Drivera nesmírně těžké. 2,5 hodiny utečou jako voda a vrcholí dechberoucím soubojem na život a na smrt, kdy je divák jako na trní, protože absolutně netuší, komu má fandit. Konečný výsledek zanechává v ústech lehký pocit hořkosti, který jenom podtrhuje dokonalý scénář.

(5/10). Pamatuju si jakoby to bylo včera, kdy jsem seděl ze školy v kině promítal se krátkometrážní snímek režiséra - Jakub. V tom věku jsem z něj byl dost unesený. Dnes by tomu bylo možná jinak, protože Abstinent mě na zadek rozhodně neposadil. Komorní drama, ve kterém předvádí Josef Trojan, kolik hereckého talentu zdědil po svých rodičích a určitě ho čeká krásná budoucnost. Nevím no, ten film bylo prostě takové NIC. Ale k alkoholu asi hodně dlouhou dobu nečichnu, což beru velmi pozitivně.

(6,5/10). Existují filmy, které jsou velice náročné a těžko přístupné. One Night in Miami je právě jedním z těchto filmů. Sází především na dialogy mezi legendami svého oboru. Já se musím přiznat, že mi vůbec nedošlo, kdo je tím zázračným boxerem. Tím pádem měl na mě konec opravdu silný dopad. Taktéž pěvecké výkony Sama Cooka ve mně zanechaly hlubokou stopu. Jeho hlas ve mně rezonuje doteď. Dokážu si představit, že v Americe na tento film pohlížejí úplně jinak. Dokáží ho docenit úplně jinak. Přece jenom nás Čechy toto téma nějak neomezuje a netýká se nás. Ovšem každý člověk by měl dokázat přemýšlet nad minulostí, která provázela USA a že to tito lidé rozhodně neměli jednoduché. Tady to bylo podané možná moc zdlouhavě a dialogy si užívali lidé, kteří tyto legendy mají do puntíku nastudované. Pro mě to taky bylo zdlouhavé a místy dost táhlé. Ovšem nakonec jsem na všechny tyto problémy dokázal zapomenout a užívat si emoce, které ve mně nakonec propukly.