Shizle

Aktuálně poslední a taky nejhůře hodnocená série Black Mirror. Hodnocení nechápu, každý z dílů má zajímavou pointu a řekl bych, že až na čtvrtou epizodu, jsou i kvalitativně dost konzistentní. Celkově se v šesté sérii pracuje s nepravděpodobnými situacemi, což jsem zjistil, že mi do konceptu BM hodně sedí. Nejvíc kontroverzní díly Loch Henry a Demon 79, trochu obchází pojetí seriálu a vypouští dnes již signifikantní varování před neprozkoumanou technologií, za to jsem však já jedině rád, protože poslední "technologicky zaměřené" epizody mi většinou přišly slabší. Zejména mi vadí občasné čerpání, párkrát až přebírání nápadů ze starších dílů, kterého si v poslední době hodně všímám. Epizoda Beyond the Sea, ve mně dodnes nejvíce rezonuje, a to i přes lehce přestřelenou stopáž. Nejslabší, čtvrtý díl selhává zejména v tempu, události se dějí, a to bez jakékoliv logiky. Příběh a metafora v něm schovaná mě bavila, bohužel však není epizoda technicky zvládnutá a v téhle kombinaci není výsledek něco, co byste si zapamatovali. Celá série za mě ale vyniká hlavně vizuálně a herecky, technická stránka poslední epizody je vrcholem dnešní Netflixovské produkce. Šestá sezóna jako celek je však solidní pokračování seriálu, nedávejte na zdejší hodnocení. Nejlepší epizody: Beyond the Sea, Loch Henry, Demon 79 Nejhorší epizoda: Mazey Day

Striking Vipers, první díl páté série, je super, děj je sice lehce zrecyklovaný z dřívějších epizod Black Mirror a místy trochu skřípe logika věci, ale jinak je epizoda velmi solidní, jak emocionálně, dějově, herecky tak i technicky. Druhý z trojice dílů Smithereens je však už velmi slabý, po cca čtyřiceti minutové výstavbě přichází neuspokojivé rozuzlení s již ohranou pointou (a to i v rámci BM), která ve mně prakticky nic nového nezanechala, a na to od Black Mirror fakt nejsem zvyklý a zvykat si nebudu. Musím ale vypíchnout představitele hlavní postavy Andrew Scotta, který hraje výborně a je ho škoda zrovna do takového dílu. Do třetice tady máme údajného tahouna celé sezóny, Rachel, Jack and Ashley too... Epizoda, na které stálo promo celé páté série ve výsledku působí jako z dílny Disney Channelu... V hlavní roli se ukáže Miley Cyrus, která tu kupodivu vůbec není tím hlavním problémem. Zato herečky dvou sester hrajou velmi průměrně, a ta z nich, která je fanynkou Ashley, až podprůměrně. Děj je plytký, pointa tisíckrát viděná a vyústění není prakticky žádné. Opět něco, co nechci v BM vůbec vidět. Celkově krátká stopáž série s pouze třemi díly mi také nevyhovuje, ještě když jsou dva z nich podprůměrné... Zatím nejhorší série.  Nejlepší epizoda: Striking Vipers Nejhorší epizoda: Rachel, Jack and Ashley too

O poznaní slabší než předchozí série, a to i přesto že tahle obsahuje moji nejoblíbenější epizodu celého Black Mirror, USS Callister.  Bohužel je tu také příšerná pátá epizoda Metalhead, která krásně podkopává nohy celému konceptu BM a bez jakékoliv nové zajímavé pointy převypráví již stokrát viděný příběh. Na sílu depresivní konec, ničím zajímavá hlavní hrdinka a prvoplánová černobílá stylizace tak z Metalhead dělá zdaleka nejhorší epizodu seriálu. Díly Hang the DJ a Black Museum jsou skvělé ve všech směrech, Black Museum nemám ani moc co vytknout a u Hang the DJ mi finální dojem zkazila jen trochu předvídatelná pointa, jinak jsou obě epizody plnohodnotné a skvěle Black Mirror reprezentují. Třetí díl Crocodile měl velký potenciál, způsob sestavování podoby nehody pomoci myšlenkových výpovědí několika na sobě nezávislých svědků je super, ale bohužel zbytek pokulhává a na to jak se první polovina příběhu táhne, tak druhá zase spěchá a výsledná pointa potom nemusí zapůsobit tak silně, jak by mohla. A na konec, druhý díl Arkangel je zcela průměrný, tvůrci recyklovali nápady z předchozích sérií a opět, pointa se dá odhadnout už na začátku dílu. Čtvrtá série má tři skvělý díly, jeden nadprůměrný, jeden slabší a jeden hrozný. Na rozdíl od třetí série, tahle není tak komplexní a kvalitativně hapruje, pořád se ale jedná o kvalitní a ojedinělou podívanou. Nejlepší epizody: USS Callister, Black Museum, Hang the DJ Nejhorší epizoda: Metalhead

Prozatímní vrchol seriálu. Každej z šestice dílů má strašně zajímávej nápad a až na epizodu Men Against Fire jsou pointy skvěle vygradované. Každá z epizod je tak poutavá, že by obstála i jako celovečerní film, což nám se stopáží devadesáti minut ukazuje i poslední díl Hated in the Nation. Tvůrci tu také na rozdíl od dvou předešlých sérií více experimentují a předvádějí nám pestrou paletu žánrů, například v druhém díle máme psycho/horor, ve třetím skvělé drama, ve čtvrtém naprosto okouzlující gay romanci a v posledním abnormálně dlouhou kriminálku se skvělou zápletkou. Tento přístup k Black Mirror je pro mě zásadní a i když ne každý díl je pro mě za pět, tak sérii jako takové plnej počet dám. Ještě musím vyzdvihnout herecké výkony mých oblíbenců Alexe Lawthera a Jerome Flynna ve třetí epizodě Shut Up and Dance, protože jejich vzájemná chemie a pojetí postav mě celej díl ani na chvilku nepustila. Nejlepší epizody: San Junipero, Shut Up and Dance, Nosedive Nejhorší epizoda: Men Against Fire

Po páté sérii za mě osobně druhá nejslabší, ale pořád, až na třetí epizodu The Waldo Moment, solidní sezóna, která stojí za zhlédnutí. Oba "White" díly jsou skvělý, u mě na hranici čtyř až pěti hvězd. Hlavně teda epizoda White Bear, která operuje s myšlenkou vhodného trestu za ty nejhorší možné zločiny viz. vraždy, znásilnění,... Poslední díl, White Christmas, je po celou dobu stopáže poutavý a hodně se snaží překvapovat, bohužel je však trochu překombinovaný a ve finále na mě nezapůsobil tak silně, jak mohl. Epizoda Be Right Back je už pak trochu nešikovně a nezáživně uchopená, emoční ždímačka, opět ale se zajímavou pointou. Jako poslední, třetí díl The Waldo Moment je už čistě nefunkční obraz antisociála, který dostane možnost mluvit k lehce ovlivnitelným masám. Nezáživné, na sílu vygradované, na druhou stranu ale s překvapivým koncem, za který dávám ty tři hvězdy. Obecně jedna z horších sérií, pořád ale většinou solidně napsaná frajeřina, kterou by měl každý vidět. Nebo aspoň většinu dílů. Nejlepší epizody: White Bear, White Christmas Nejhorší epizoda: The Waldo Moment

I po více jak deseti letech zůstává první série Black Mirror jednou z nejlepších, a všechny její díly jsou dnes ještě relevantnější, než tehdy. Trojice epizod je dost konzistentní, a ani jeden není vyloženě navíc. V druhé a třetí epizodě se seriál tak trochu zadefinoval, tvůrci se v nich totiž zabývají strachem z nových technologií a jejich případným zneužitím, tento motiv se později promítá ve všech dalších sériích a pro Black Mirror se stává vlajkovým. Jediný díl, který se této škatuli v první sérii vymyká je The National Anthem. Tady motiv technologií nahradilo vydírání a dopad nevědomosti na faktory rozmýšlení při osudové volbě. Rozlišná epizoda, která však na mnohých i po šesti sériích rezonuje jako jedna z nejvíce. Poslední věc, kterou musím podotknout, je že jsem se tu jako poprvé seznámil s Danielem Kaluuyou, který je perfektní všude, kde se objeví, a tady hraje naprosto špičkově. Miluju BM a první série je výborná. Nejlepší epizody: The Entire History of You, Fifteen Million Merits, The National Anthem

S rozpočtem $6000 udělat takhle propracovaný film a ještě k tomu celovečerní debut... To je umění. Nolan ve Sledování ukázal světu základní kameny, na kterých později staví většinu svých vysoko rozpočtových celovečeráků. Paralelně, avšak zcela srozumitelně vyprávěné příběhy, Skvělé jak monology tak i dialogy a ve finále úchvatný plot twist, to všechno tady je. A to opakuji že za 6000 dolarů. Celá hudební stránka filmu je skvělá, sice hudby jako takové je tu málo, ale protivné, eskalující zvuky podtrhující fakt, že se v pozadí děje něco, o čem Bill (Jeremy Theobald) nemá ani páru, se do konceptu skvěle hodí, a už díky nim, si Nolanova pozdějšího, téměř dvorního skladatele zapamatujete, a ještě o to víc s pomrknutím na to, že veškerá hudba tady stála osm dolarů. Taky herci, na to že drtivá většina z nich byli čistí amatéři, a kvůli pracím mohli být na place jen o víkendech, hrají skvěle a Nolan je skvěle vede. Samozřejmě má Following s ohledem na rozpočet a nezkušenost začínajícího Nolana nějaké nedostatky, pár zvláštních střihů a ne zrovna nejlíp natočená bojová scéna, ale i tak je to poutavej film, kterej trochu zamotá hlavu, ale pobaví a po zhlédnutí nasadí do hlavy pár rýpavých otázek... Byl Cobb teda skutečnej?

Když jsem viděl, že má desátá pila přes 75 %, skoro jsem tomu nevěřil. Že by po osmi posledních průměrných, občas až odpadních dílech někdo konečně našel tu potřebnou změnu a udělal se sérií SAW něco nového a neotřelého? Bohužel, neudělal... Sice se jedná o Kramerovu nejosobnější hru, ale po 40 minutové výstavbě příjde to, co přišlo zatím v každé pile, a tady ještě v trochu "nedomyšlenější" míře. Za prvé, vyústění a finální hra doslova sere na hlavu celému poselství, které Kramer předává a ještě k tomu je ta past nudná a pro diváka nezáživná. Za druhé, závěrečný "geniální plotwist " hraje s ohromným množstvím náhody a zkrátka se mohl docela lehce pokazit, což ke Kramerovi moc nesedí a v případě selhání by došlo k fatálním následkům a také k tomu, že by se od dvojky žádné Saw nejspíš nikdy neodehrálo. A za třetí, úplně nelogické pozměnění povahy Amandy... Vždyť právě ona vždycky byla ta, co se neuměla ovládat a chtěla zabít i ty, kteří hrou prošli, ale tady se najednou chce smilovávat nad životy obětí. Prostě desítka pily anuluje přednosti ostatních dílů už jen tím, že předem pasuje Johna do "kladné" role, a dívák přichází o tu svoji VOLBU mezi odsouzením jeho her, nebo jejich pochopení.  Chápu, jestli se desítka líbí někomu, kdo se sérií nemá žádné předchozí zkušenosti. Jenže já jsem bohužel viděl všech devět předchozích dílů a s desítkou jsem dostal znova úplně to stejné jen v trošku jiném kabátu, tudíž musím konstatovat, že to za moc nestojí, a až na pár fajn pastí a podeváté skvělého Tobina Bella tady zase vůbec nic není. Ať už ta franšíza umře. + první "hra/nehra" s vycucnutím očí je tu úplně zbytečná a na sílu přidaná, jenom proto, aby divák nezapomněl, na co vlastně přišel do kina, a aby následně 40 minut nečuměl na jakési sentimentální "léčení/neléčení" rakoviny bez špetky toho veleznámého signature goru.

Už docela dlouho a vytrvale jsem Kazmou pohrdal, a až teď, díky hypu okolo prvního One Man Show celovečeráku, jsem se nad celým mým postojem k jeho tvorbě zamyslel. Došlo mi, že jsem až na díl s Prostřenem skoro nic z One Man Show neznal, a tak jsem to napravil. Zaprvé musím říct, že Kazma a Markus byli naprosto jedinečná dvojka a jejich vzájemná dynamika byla pro celou show to nejzásadnější. A zadruhé, první generaci One Man show neberu vůbec v potaz, protože ta by byla sama o sobě tak maximálně na dvě hvězdy a na ČSFD by si obě generace zasloužily nějak oddělit. Takže k druhé generaci, kterou jsem viděl až na "Kazma v práci" celou, musím říct, že mě dost překvapila. Díly "Prostřeno" a "Bucket List" jsou takřka bezchybné, "Tripleshot", "Marešovo Ferrari" a "Jim Carrey" super, zbytek takovej průměr. Ale právě předposlední Kazmův počin "Zakopal jsem auto" je ze všech nápadů úplně ten nejslabší. Asi se začala projevovat Markusova absence. Těžko si představit, jak to bez něj bude vypadat dál. Každopádně, celkově je One Man Show dost ojedinělá a občas zajímavá věc, a to i na světové poměry, jen moc nechápu zbytečné bizáry typu ponožek "Jezdit na skůtru je jako šukat tlustou holku...", které celé show jen škodí a zbytečně ji v médiích shazují... Pro jednou nebudu contrariánem a jsem zvědavej na film. EDIT: Film je jen další slabou epizodou, ukazující naprosto zásadní roli Markuse a dopady jeho absence na projekt.

MCU fáze 4 byla prazvláštní, vzniklo v ní několik špatných nebo zapomenutelných projektů a povedlo se jí ve mně probudit výraznej nezájem o budoucnost celého universa, které jsem dřív naprosto miloval. Oznámené filmy páté fáze mě moc neuklidnily a skepticky jsem se těšil jenom na novýho Bladea, Ant-Mana a moje milovaný Strážce. Bohužel, třetí Ant-Man dopadl tak jak dopadl a dokázal se u mě pasovat mezi top 3 nejhorší MCU filmy všech dob, a díky tomuhle veleúspěchu jsem se začal bát i o nadcházející třetí Strážce… Kurva, naštěstí zbytečně. Dnes po druhé projekci můžu s naprostým klidem říct, že třetí Strážci jsou strašně autentické a s péčí vystavěné zakončení pomyslné trilogie, kterému Gunn věnuje lásku a s přehledem v něm ukazuje celé svoje tvůrčí spektrum. Díky jeho schopnostem přiměje diváka za 150 minut haprovat mezi smíchem a brekem, do třetice obdivovat krásné výhledy všemožných zákoutí galaxie, zamilovat si nové postavy, přidat si do playlistu další skvělý soundtrack a hlavně, probudit aspoň trochu víry již dávno znuděného diváka v budoucnost MCU. Protože jestli Marvel sežene víc tvůrců jako je Gunn, kteří nebudou postrádat autorský rukopis a vizi, a zároveň jim bude na vlastních projektech aspoň trochu záležet, tak to možná někam povede, protože právě ta absence kvalitních, nerutinních tvůrců, je pro Marvel zdrcující. A po odchodu Gunna už u Marvelu nebude vůbec nikdo. Každopádně trojka Strážců je jasným vrcholem posledních dvou fází, Rocketova osobní dějová linka je komiksovej poklad, Drax s Mantis jsou opět dynamickým duem, Nebula se ukazuje jako plnohodnotná členka týmu a její chemie výhradně s Peterem je v tomhle dílu skvělá, a to samé platí u sebe hledající se Gamory. Postava Adama Warlocka (Will Poulter) si tady spíš jen buduje osobnost a divákovy sympatie, za což jsem nesmírně rád, protože podle komiksů očekávám, že se bude v budoucnu jednat o jednu z nejzásadnějších a nejsilnějších MCU postav a konečně u něj vidím náznak nově představené postavy, na které by mohlo divákovi i záležet, což jsem si myslel, že u Marvelu už není možné. Asi Gunnův dárek Marvelu na rozloučenou. Shrnuto, Strážci jsou rozhodně nejkonzistentnější Marvel trilogií a je to hlavně Gunnova zásluha, za což mu nesmírně děkuju. A pro všechny Marvel rutinéry, nápaditost a láska, nic víc není třeba.