Trajektt

V tomto americkém televizním seriálu se podíváme do nejvyšších pater americké politiky společně s hlavním protagonistou Frankem Underwoodem a jeho neméně impozantní ženou Claire. Od začátku seriálu jsme svědky politického pletichaření a postupných vzestupů, ale i pádů této podivné dvojice politiků, kteří jsou pro úspěch schopni udělat doslova cokoliv, dokonce jít i přes mrtvoly. Po první sezoně jsem si dokonce myslel, že to bude jízda založená na sériových vraždách, ale v dalších sériích se to trošku uklidnilo a začalo se pořádně politikařit, uplácet, ukecávat, vydírat, využívat slabostí jiných a zkrátka všechny ty okolní peripetie, co k vrcholné politice patří. Do čtvrté série to byl silný nadprůměr a to i z  pohledu děje, tak i z pohledu nadprůměrných hereckých výkonů. Ale pak se něco zlomilo a přestalo mě to bavit a bylo to asi i tím, že hlavní představitel Kevin Spacey byl obviněn ze sexuální aféry v rámci celosvětové kampaně MEETOO. Takže poté museli scénáristé asi jaksi taksi překopat děj a z tohoto skvostu se stal poměrně nekoukatelný brak, kterej stojí za starou belu.. Dokonce v páté sérii Frank Underwood ze sebe udělal homokládu a mně se z toho celkem zvedl kufr. Jinak dějově je to celkem pestré a milovníci dramatických zápletek se nebudou nudit. Dozvíme se zde mnoho o průběhu amerických voleb, zákulisních machinací ve prospěch obou stran, podíváme se zde na boj s terorismem, prosazování nových zákonů, ukecávání budoucích voličů a mnohem více z domácnosti této fikané dvojky. To vše je prolínáno někdy i vtipnými monology Franka Underwooda, které jsou určeny divákům a další zúčastnění je neslyší. Bezpáteřní Frank Underwood si společně se svojí ženou vytvoří neproniknutelné politické vakuum do kterého když se bude chtít někdo dostat, tak tvrdě narazí, protože mají za sebou loajální partičku nohsledů na zametání stop. Vše je podáno zábavnou formou u které se určitě nebudete nudit a i když vás nezajímá politika třeba jako mně, tak si tento seriál zamilujete, jakožto rovněž i hlavního křiváckého hrdinu, kterému budete držet palce a nevěřícně budete kroutit hlavou, kde se v tom chorým mozku berou tak promyšlené plány. Chtěl jsem dát plný počet, ale za poslední dvě série, bohužel musím slevit a dát jen 80%.

Název seriálu Det som göms i snö by se dal volně přeložit jako „Co se skrývá ve sněhu" a podíváme se v něm do švédského Stockholmu, kde policejní detektiv Peter Wendel, kterého zde skvěle hraje švédský komik Robert Gustafsson sesmolí policejní jednotku, která se bude zabývat nevyřešenými a zapomenutými případy. Do této jednotky přibere bandu nesourodých podivínů, který už mají za sebou nějaký ten škraloup. Jeden z nich je neúspěšný realitní agent, druhá je zlodějka, kterou v minulosti prásknul již zmiňovaný realitní agent, třetí je stará švihlá ženská, co snad ani není policajtka a čtvrtej je náš již zmiňovaný vedoucí Peter Wendel, který by se dal také z psychologického hlediska nazvat jako pacient. V první sérii uvidíme tuto nově vzniklou skupinu, jak se zabývá novodobou vraždou, která sahá hluboko do minulosti a ktera se nechala volně inspirovat skutečným kriminálním případem sériového vraha Thomase Quicka, který se přiznal k více než třiceti vraždám a dalším úchylnostem, aby je posléze mohl postupně začít odvolávat. Důvod jeho lhaní byl ten, aby měl snadnější přístup ke svým lékům. Zde v této sérii se zabýváme jen jedním z těchto případů a tvůrci samozřejmě pozměnili jména, takže místo Thomase Quicka se zde setkáváme s Klasem Lewenem a dalšími pozměněnými jmény a taktéž je zde úplně vynechána postava novináře, který hrál ve skutečnosti v těchto případech velice důležitou roli, jak jsme se mohli přesvědčit ve švédském kriminálním snímku s názvem Dokonalý pacient (2019). Vidíme zde i zákulisní spory a pletichy, které vedou až do nejvyšších pater švédské politiky. V druhé sérii se opět setkáme s naší partičkou vyšetřujících podivínů z nichž jedné z nich narostl v mezičase hezký buben a my se samozřejmě dozvíme, kdo je otcem této budoucí ratolesti. Případ je rovněž inspirován skutečnými událostmi a tvůrci do něj zakomponovali i rodinu vrchního vyšetřovatele této skupiny, která se od první série neliší. Podíváme se zde na případy sexuálních deliktů, které se někdy zvrhli a oběti těchto hrátek za to zaplatili tou nejvyšší cenou a to cenou svého lidského života. Podezření zde padne i mezi vysoké důstojníky policejního sboru, ale více nebudu prozrazovat, abych nespoileroval. V obou sériích se nenásilnou formou rozvíjejí kriminální příběhy, které jsou protkány mírným a svěžím skandinávským suchým humorem a které nás pomalým, ale účinným policejním postupem dovedou až k jádru pudla. Pro diváky, kteří jsou rozmlsaní akčními seriály typu Most ad. bude tento seriál asi zklamáním, protože se zde více přemýšlí než jedná, ale mně to takhle vyhovuje a těším se na další sérii, tedy jestli nějaká ještě bude. A málem bych zapomněl připomenout přítomnost finského herce Villa Virtanena, kterého jsem si oblíbil ve finském kriminálním seriálu Sorjonen, kde si zahrál titulní roli vyšetřovatele Kariho Sorjonena. Za skvělou zábavu na sobotní podvečer dávám prozatímních, ale zasloužených 90%.

Tak exekutoři dorazili už i do Maďarska o čemž se přesvědčí v úvodu tohoto filmu naši dva hlavní hrdinové, starý dědek Langoš a jeho paní Gulášová, kteří by neměli po zaplacení dluhů už ani na halászlé. Ale zde platí jedno moudré rčení a to je„co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš". A tak naši starobní důchodci neházejí flintu do žita a nenechají nic náhodě a na stará kolena chytají druhou mízu ve které opráší svůj starý bourák ještě z dob socialismu a vydávají se na romantickou cestu za dobrodružstvím při kterém si se zánovní pistolkou přijdou celkem na slušnou vejslužku. Někomu svou zběsilou jízdou mohou připomínat legendární americkou dvojici Bonnie a Clyde po maďarsku, akorát s tím rozdílem, že naši loupeživí důchodci si ty prašule umějí užívat, narozdíl od těch dvou již zmiňovaných loupežníků. Do toho všeho je dlouhou dobu neúspěšně nahánějí neschopní policisté, kteří jsou díky mediálnímu humbuku všem pro smích. Doslova přes noc se naši geronti stanou hrdiny a miláčky publika, které jim drží palce a dokonce i ti, kteří se stali oběťmi jejich loupežného řádění o nich mluví jako o slušných spoluobčanech vyššího věku. Taktéž mnozí občané stejného věku si z nich vezmou příklad a začnou přepadávat večerky a to zejména proto, aby společnosti ukázali, že to důchodci v nové době v Maďarsku nemají lehké a taktéž strhnou lavinu protestů, při nichž se rebelující důchodci chovají jako časované bomby. Celkem záživná a určitě zábavná podívaná mě překvapila svým přirozeným humorem a i když se ze začátku mohlo zdát, že naši hlavní aktéři jsou packalové a amatéři, tak mně ke konci tohoto snímku přesvědčili o opaku. Taktéž si myslím, že solidní výkony maďarských herců nikoho neurazí a mnohé potěší. A protože mě tato crazy komedie vcelku pobavila, tak jí dávám zasloužených 75%.

Po přečtení obsahu jsem si říkal, že tato britská minisérie bude celkem jednoduchá na pochopení a že u toho nebudu muset tolik přemýšlet, protože to vypadalo, že je to celkem jednoduchý příběh. Ale opak je pravdou. Hned od začátku mě tvůrci namotali tak, že jsem v tom začal tápat a minimálně dvacetkrát jsem si myslel, že je mi to jasný a že vím o co jde. Ale ještě v půlce posledního dílu mi moje tipovačka nevyšla a za to tvůrcům dávám palec nahoru, o tom žádná. Tento příběh pojednává o jednom neštěstí, které se stalo před x lety ve skotském Edinburghu. Jedna matka tam přišla celkem brutálním způsobem o svého syna a od té doby se z ní stala psychotická žena prahnoucí po pomstě za každou cenu. Chce konfrontovat vraha a myslí si, že ho našla a tak dá jeho profil na internet a začnou se dít věci, které už se nedají zastavit. Tvůrci pojali své vyprávění skutku výtečně a v přeskakováním v různých časových rovinách nás úspěšně dovedli do poměrně překvapivého konce. Také jsem rád, že se tvůrci nenechali strhnout novou modou teplomilných milostných avantýr a že jsem tam neviděl tančit nějakej ten ploužák od George Michaela nějaký ty bukvice nebo lesbice s vzezřením Eltona johna nebo Freddieho Mercuryho a nedej bože, že by se ještě k tomu cicmali, protože to by se ten můj karamelovej popkorn asi vrátil zpět do původního kelímku a to v tekutém stavu, protože na to vnucování různých sexuálních a jiných menšin už mám poslední dobou alergii a jsem rád, že to se tam neobjevilo a vypadá to, že ve Skotsku to maj v hlavě ještě v pořádku. Z hereckých výkonů musím vyzdvihnout zejména skotskou herečku Kelly Macdonald, která mi byla v roli matky utrpitelky značně nesympatická, ale to byl účel a splnila tak svou roli na jedničku. Za napínavost, nepředvídatelnost a kvalitní herecké výkony dávám zasloužených 90%.

To oni fakt daj dneska řidičák každýmu ementálovi, to snad ani není možný, co zde na začátku tohoto amerického televizního seriálu předváděl dobře vychovaný synek ze slušné rodiny, jehož otcem je uznávaný soudce místního soudu, kterého zde skvěle zahrál nikdo jiný než Bryan Cranston, kterého všichni znají z televizního seriálu Perníkový táta a který si opět zahrál otce, pro kterého je rodina na prvním místě. Příběh začíná tím, že podle mně mírně labilní synáček se projíždí městem New Orleans a celkem nechtěně srazí motorkáře, který na místě umírá. Jelikož má astmatický záchvat a je vyloženě psychicky nevyrovnaný, tak z místa činu ujíždí a samozřejmě jako správnej mentál zanechá po sobě velké množství důkazů. Mrtvý motorkář je synem místního prvoligového mafiána, který udělá vše pro to, aby pomstil svého syna. To vše se dozvíme v prvním díle společně s otcem astmatického otce, který chce svého syna bránit zuby nehty. A zde začíná hra na kočku a myš ve které se synátor se svým papá snaží zamést stopy dosti amatérským způsobem, který mi silně připomíná absoloventy pomocné školy. Po pravdě řečeno už jsem jenom čekal, kdy náš hrdina vyndá to svoje nádobíčko a začne vařit ty svoje krystalový dobroty, protože to, co tam předvádí mi silně připomíná ztracenou blondýnu na parkovišti a to jsem ještě dost mírnej, protože takových školáckých chyb, co zde soudce předvádí bych nečekal a chvílemi mi to připomínalo komedii plnou omylů ze které není cesty ven. O napětí a dějové zvraty zde není nouze a musím přiznat, že tam nebyly ani nějaké rušivé elementy, které by mi vadily. Akorát ten předvídatelný konec mě trochu neuspokojil a rozhodně musím dodat, že to teda žádná červená knihovna nebyla a proto také dávám zasloužených 80%.

Tak už i do katolického Polska v roce 2021 dorazil americký Netflix a přitáhl tam sebou drsnou vyšetřovatelku romského původů, která je bystřejší než deset lišek a která je samozřejmě lesbička a jmenuje se Anička. Po první sérii, která se odehrávala v záživných osmdesátých letech mě tato peripetie vcelku zklamala a celkově tyto lesbické manýry zkazily můj dojem na tento televizní počin. Prostě jsem asi starej suchar, kterej si nemůže zvyknout na tuhle lesbickou či teploušskou propagandu, která se objevuje skoro ve všech filmových počinech poslední doby. Je to hlavně o tom, že já už nejsem ta cílová skupina, ale spíš ty mladší generace, které když to furt vidí, tak už jim to přijde normální a budou to brát jako přirozenost, což mě se stát nemůže, protože jsem stará dubová palice a hlavně jsem odkojenej na dojemných akčňácích s Arnoldem Schwarzeneggerem a Van Dammem. Přitom dějově je to provedené na jedničku. Hlavní případ, který vyšetřuje náš hnědý Arnold v sukních se týká nalezené mrtvoly po právě proběhlé povodni v jednom polském městě ve kterém se shodou okolností stane šéfredaktorem místního plátku pisálek, kterého známe z první série. Samozřejmě místní policie případ coby dup vyřeší, ale naše bystrá liška není spokojená a tak skoro na vlastní pěst pomalu, ale jistě rozplétá čachry a korupce, které se ve šťastných devadesátkách děly nejen v Polsku, ale i u nás. Do toho tam máme ještě jeden podpříběh z dnešní doby a také druhý podpříběh z konce druhé světové války. Takže o srandu je postaráno a tvůrci nás drží v napětí až do úplného konce. Akorát, jak říkám je velká škoda toho vnuceného lesbického podpříběhu, který není pro pointu vůbec důležitý, ale táhne se celou dobu seriálem jako smrad v Cařihradu a proto dávám něco nad 70%.

I když s politiky zásadně netančím, tak musím přiznat, že mě tato dánská jízda zcela pohltila. Doslova jsem se zažral do příběhů, které nám tvůrci tohoto seriálu připravili a taktéž jsem se mnoho dozvěděl, jak to v politce chodí. Společně s hlavní hrdinkou Birgitte Nyborgovou, která se náhle a nečekaně stala premiérkou procházíme útrapami a radostmi jejího politického i rodinného života a s přehledem se zavrtáváme občas i nechutnou sondou do zákulisí vnitřních bojů, kterými musela projít. Velké množství leváren, ústupků, pletichaření a zejména házení špíny na její osobu, ať už od politických rivalů, ale zejména od bulvárního tisku uvidíme v tomto seriálu, který je rozdělen do tří sérií a u kterého se člověk fakt nenudí. Vidíme zde dva pohledy na věc jeden je z politického vidění světa a ten druhý následuje ihned vzápětí z pohledu médií, kteří jsou schopni i ten nejmenší problém, který se třeba ani nezakládá na pravdě nafouknout do obřích rozměrů a ještě se tím záškodnicky bavit. Vidíme zde, jak bulvár dokáže zničit životy a ještě ani nepřiznat pochybení, natož se omluvit. Hlavní jsou totiž senzace a po nás, ať přijde potopa. A i když zastávám názor, že volič má být buďto levicový anebo pravicový a ne středový jako v tomto případě, tak mě přesto tento počin bavil a byl jsem trošku zklamán, že když se to zase rozjíždělo na plný pecky, tak to tvůrci ukončili, což byla celkem škoda. Můžeme zde vidět mnoho známých osobností dánského televizního světa, zejména bych připomenul skvělého Sørena Mallinga, který si zahrál šéfa televizního zpravodajství a taktéž ve třetí sérii hostoval méně slavný bratr Madsa Mikkelsena, Lars Mikkelsen, který si zde zahrál ekonoma nově vznikající strany. I když mně politika moc nezajímá a ta středová už vůbec, tak musím dát této záležitosti zasloužených 90%.

Tak jsem zkouknul další z parádních severských kriminálních televizních seriálů, tentokráte z dánské Kodaně, kde od začátku do konce můžeme vidět místo zasněžených plání na které jsme zvyklí v podobných počinech z této oblasti pěkně zarudlou krajinu od krve, kterou nám tvůrci připravili a taktéž se můžeme těšit na pěkně brutální jatka v jejichž krvi se budeme brodit a rozhodně se nebudeme nudit. Jedná se o mnoho pikantních vraždiček, které mají to specifikum, že se vždy na místě objeví postavička udělaná z kaštanů, kterou jsme jako malé děti vyráběli a rozvíjeli jsme si tak svou manuální zručnost, která se některým z nás mohla v budoucnu hodit. A ještě, aby toho nebylo málo, tak se sériový vrah anebo vrazi, což nebudu prozrazovat, abych nespoileroval na mrtvých vyřádili upravením jejich zevnějšku, třeba vypícháváním očí, uřezáváním končetin a dalších libůstek, které všichni milovníci napínavých severských krimi milují. Do toho tam jsou různé podpříběhy z minulosti a také únos dcery dánské ministryně. Vraždy a únosy se snaží vyřešit kriminální policie, která ze začátku pěkně bloudí v mlze a nechává se jak už to tak bývá opít rohlíkem od pěkně fikaných pachatelů anebo pachatele. Do toho tam tvůrci zamíchali některé pikantnosti z rodinných problémů ministryně a některých vyšetřujících kriminalistů a to mi přišlo úplně zbytečné a vidím to jako jediné negativum tohoto seriálu. Toto vše se proline v jeden celek a my se staneme svědky mysteriozní podívané na kterou jsem narazil zcela náhodou a se kterou jsem nadmíru spokojen. Některé protagonisty jsem znal z jiných severských seriálů a to zejména Danicu Curcic a Davida Dencika. Za rok 2021 je to pro mně asi nejlepší kriminální série ze severských luhů a hájů a těším na další skvosty severské televizní tvorby na kterou poslední dobou nedám dopustit. Zkouknul jsem to za jeden den a dost jsem se pobavil a proto dávám stoprocentně 90%.

Musím přiznat, že dokážu pochopit místní experty na horory, že se jim tento příběh nelíbil a to zejména z důvodu, že nesedíte celou dobu přikováni u obrazovky a neprdíte strachy do polštáře a hrůzou si neokusujete zbytek nehtů. Ono totiž, tak do púlky tohoto seriálu tam těch hororových momentů moc není a řeší se spíš rodinné vztahy místních vidláků a příchod a chování nového kněze a jeho fanatické podržtašky na odlehlém ostrově na kterém žije pouhých stodvacetsedm obyvatel. Mě se to líbilo a musím říct, že Mike Flanagan, který stojí za tímto projektem jakožto režisér, scénárista a který do toho navrtal skoro celou svoji rodinu a to včetně své manželky Kate Siegel, která si zahrála jednu z hlavních rolí. Mike dokázal vybudovat postupně gradující atmosféru propojenou někdy až moc dlouhými rozhovory na téma náboženství, které se občas vlekly jak Žižka na svém posledním tažení a to mnoho místních expertů nedokázalo překousnout i když to v konečném výsledku hrálo celkem důležitou roli, aby člověk pochopil tu pointu. Příběh se začíná odvíjet od příjezdu nového kněze, kterého skvěle zahrál Hamish Linklater a který mi silně připomínal věrnou kopii něco mezi Nickem Cavem a Davidem Copperfieldem a který dostane bezmála celou ostrovní komunitu a to včetně ortodoxních muslimáků do místního kostela a to zejména díky nevysvětlitelným zázrakům, které se v kostele udály při jeho fanatických a pro někoho fantastických kázáních. Mike Flanagan si doslova s divákem hraje a prodlužuje napětí minimálně do poloviny seriálu, kdy teprve nastíní o co jde? A pak začínají ty pravý jatka, které se musejí líbit každému milovníkovi hororového žánru a které rozmotávají události řečené v prvních třech nebo čtyřech dílech. Celou dobu jsem byl nadmíru spokojen a musím říct, že když bude Mike Flanagan v tomto tažení dále pokračovat, tak se má Stephen King vážně čeho obávat a je možné pokud jsem to dobře pochopil, že si tvůrci nechali tak trochu pootevřené vrátka pro další sérii na kterou se určitě kouknu. Prozatím dávám něco přes 80%.

Mnozí z nás si zajisté pamatují večerníček Malá čarodějnice, který byl vysílán za socialismu a ve kterém jsme mohli prožívat dobrodružství s malou čarodějkou, která se chtěla dostat na slet čarodějnic i když to měla zakázáno, jelikož jí bylo jenom nějakých stodvacetsedm let. Na tajňáka se tam dostala a co čert nechtěl, její teta Bimbule jí práskla a za trest se musela naučit všechny kouzla z knihy kouzel do roka a do dne. V tom jí pomáhal její užvaněný havran Abraxas. Samozřejmě jí po celý ten rok sledovala její prašivá teta Bimbule a když mohla, tak práskala o sto šest. Všechny postavičky tenkrát skvěle namluvila Jiřina Bohdalová a popravdě musím říct, že jsem měl z těch příběhu jako malý chlapec celkem husí kůži a někteří stejně staří caparti, kteří ty různé čáry a zaklínadla brali vážně se v budoucnu stali přívrženci různých satanistických sekt. V roce 2018 si tento příběh vypůjčili naši sousedé z Reichu a z animovaného večerníčku udělali hraný celovečerák. Místo černovlasé poťouchlé poletuchy udělali takový mladý sympatický zrzavý střevo a přenesli příběh do německé krajiny. Co se týče příběhu, tak je skoro stejný jako v originálním českém díle až na pár drobností, které se tam nevešli. Musím podotknout, že jsem se vcelku bavil a ani chvilku jsem se nenudil, triky zvládnuté na jedničku a celkový koncept vyprávění mi sednul a proto dávám zasloužených 70%.