Pyšná princezná
The Proud Princess
Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Alena Vránová, Vladimír Ráž, Stanislav Neumann, Mária Sýkorová, Jaroslav Seník, Miloš Kopecký, Oldřich Dědek, Karel Effa, Gustav Heverle, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Pohádka všech českých pohádek o pyšné princezně Krasomile, která odmítla vzít si za muže krále Miroslava. Ten si to však nenechal líbit a v přestrojení za zahradníka se dostal do služby na její zámek. Pomocí práce a lásky napravil princezninu pýchu, nejdřív však pro ni vypěstoval zpívající květinu. A to nebylo v Půlnočním království jen tak – díky proradným rádcům král zakázal v celé své zemi zpívat. Než se vše v dobré obrátilo, museli Král Miroslav s princeznou Krasomilou uprchnout ze zámku, cestou se skrývat u prostých lidí, a tím se princezně otevřely ještě více věci, o kterých neměla dosud ani tušení… Tato půvabná filmová pohádka režiséra Bořivoje Zemana lámala rekordy v návštěvnosti a doposud se bez jejího uvedení neobešly snad žádné Vánoce. Jeho uvedení však potěší v kteroukoli roční dobu. Princeznu Krasomilu si zahrála mladá Alena Vránová, v době natáčení a prvního uvedení filmu se však skutečně jmenovala ještě Kohoutová. (TV Prima)
(více)Recenze (462)
jaké malé se mi pohádka nesmírně líbila. Pak jsem ale začala slyšet ty komunistický sračky a bylo vymalováno ()
Pohádka je to hezká, hezky natočená, plná skvělých herců. Vždycky se mi líbila ať už v knížkách či v této podobě. S odstupem času a narůstající otráveností jejím neustálým omíláním v TV je to však horší a hoší. Nejvíce mne ale na pohádce vadí její velmi dobře skrytý politický podtón. Rok 1952 byl rokem pokračujícícho komunistického běsnění. Většina sedláků, odpůrců rudého režimu a statečných lidí zejména ze západního odboje už živořila v komunistických kriminálech, mnoho lidí bylo popraveno (v roce 1952 se soudruzi začali mordovat i mezi sebou - viz.Slánský) a do smrti kreatur jménem Stalin a Gottwald scházel ještě jeden předlouhý rok.. Proto mne při závěrečné písni této lidem oblíbené pohádky - ,,Skončila se panská pýcha, lépe se nám dýchá... '' mírně mrazí. Ty hvězdy však dávám za pohádku. * * * ()
Ideologická smršť obutá do pozlacených střevíčků, jež je každé Vánoce žel nutno zavázat. ()
Pozitivně uvědomělá pohádka, Ráž je s Pepíkem Zímou ten nejčestnější princ našich pohádek. Ale narozdíl od princezny se zlatým tetováním na čele, tahle na začátku umíněná princeznička je zábavná, jak ale začne "kecat Rážovi do řemesla" a stávat se hodnější, začíná pohádka trochu ztrácet. PS: Zajímalo by mě, jak tvůrci dosáhli toho "syntetyzátorového" zvuku zpívající květiny...na 50. léta hodně slušný prvek. ()
Česká filmová pohádková klasika, která trpí jedině tím, že navzdory technickým možnostem zůstává černobílá, a tím, že je televizí uváděná příliš často. ()
„A stejně tě mám ráda, i když jsi král!“ Bombaaaa...:-)) ()
Průměrná pohádka, která se podle mě do "top trojky" nej pohádek řadit opravdu nedá... ()
Jen zvuk oné kouzelné květiny, onoho rozvíjejícího poupátka mi leze na nervy, jelikož evokuje spíše plastovou trofej z poutě anebo PC Speaker než cokoliv jen vzdáleně kouzelného. Jinak však tahle pohádka ani ohráváním svou moudrost neztrácí. A to, že v ní sem tam padne slovo o práci a lidu z ní ještě nečiní "komunistickou agitku". Každá pořádná pohádka totiž musí sahat hlouběji než k modním ideologiím, aby uspěla. Musí být alespoň odrazem mýtů a musí být otevřena výkladům. To platí stejně tak o Pánu prstenů jako o Pyšné princezně. ()
Pohádka pro důchodce. Umíral jsem u toho nudou, má to šíleně roztahanou - a zcela zbytečnou - expozici, která by šla v pohodě vystřihnout a nic by se nestalo, podobně jako ta extrémně otravná muzikálová čísla, hrající fejková kytka je stejně trapná jako jízda na kládě se zadní projekcí, a v podstatě všechny postavy mi tam přišly nesnesitelné - na druhou stranu je asi dobré vidět předobraz všech těch pozdějších pohádek, které Pyšnou princeznu více či méně vykrádaly, až se z neschopného senilního krále obklopeného partou poradců-vyžírků stalo podobně otravné klišé, jako z krále/princezny, kteří se inkognito v nuzných šatech pohybují mezi prostým lidem. Chápu, že starší ročníky to milují hlavně kvůli nostalgii, ale co na tom vidí mladší publikum by mě fakt zajímalo, protože mně osobně to přijde beznadějně filmařsky zaseklé v době svého vzniku, a nedovedu si vůbec představit, že by u toho vydrželo nějaké dnešní dítě. ()
Přestože je to toceno v 52 roce. Což je před 70 lety! Tak je to velice povedená pohádka. Jo jo člověk musí odfiltrovat ty socialistický sračky bez kterých to v tu dobu točit nešlo. 5* 81% ()
Král Miroslav se vydává do Půlnočního království, aby v převleku za zahradníka zbavil princeznu Krasomilu pýchy. Klasická filmová pohádka na mě působí tak nějak průměrně, i když herečtí představitelé byli dobří, ale hlavně tahle pohádka neměla to pravé pohádkové kouzlo. 60% ()
Jo, je to hezký, ale nemusí to proboha opakovat každej rok jako by to bylo nějaký geniální a neokoukatelný dílo. ()
Pyšná princezná je o niečo slabšia, ako iné československé televízne vianočné klasiky Tri oriešky, Bol raz jeden kráľ a Cisárov pekár, čo v konečnom dôsledku znamená, že ju hodnotím solídnymi štyrmi hviezdami. Aj vďaka tejto rozprávke majú česi a slováci krajšie vianoce, ako napríklad nemci alebo rakúšania, pozrite si ich vianočný program, majú tam stále súčasné americké romantické komédie. Ja ale tie muzikálové vložky v českých rozprávkach vážne nemusím a oslava hodnôt bývalého režimu je v Pyšnej princeznej obzvlášť patrná. To je paradox, keď v komunizme, ktorý odmietal kresťanstvo, vzniklo toľko rozprávkových klasík najkrajších kresťanských sviatkov. ()
Těžce a okatě cílená komunistická propaganda, která je odpustitelná snad pouze v pohádce. Moc hezky soudruzi využili formát pohádky pro prosazování svých ideologických záměrů. Je to trošku nechutné, když se nad tím vším divák na chvíli pozastaví a zamyslí. Zřejmě daná doba ovšem neumožňovala točit moc jinak. Na druhou stranu je příjemný určitý nadhled, se kterým je pohádka servírováná a po letech z ní neprchal ani humor a ani hlášky a snad i nějaká poetika a záměr Boženy Němcové zůstal zachován. Tudíž na Vánoce se dají přimhouřit nad ledasčím oči a snažit se v tomto filmu spatřovat jen to hezké. Rudé barvy u hodnocení svítí zaslouženě. Jako zástupce nesnašečů pohádek tuhle zkrátka schvaluji. Slabší 4 kousky. ()
Některé klasické, nesmrtelné pohádky moc nemusím, leč Pyšná princezna je trefa do černého. Miroslav je správný chlap, Krasomila je krásná, Kopecký se svými nohsledy jsou skvělí intrikáni a pan král... je asi nejkouzelnější král ze všech... 90% ()
Pyšná princezna byla za mého dětství moje oblíbená pohádka. Obsahuje vše, co by klasická česká pohádka měla obsahovat. Dodnes je tato pohádka pro mě nejlepší českou pohádkou. O toto prvenství s ní může bojovat snad jen pohádka S čerty nejsou žerty. Tuto čertovskou pohádku však já řadím již mezi ty novodobější, a proto z těch starých si nejvíce cením Pyšné princezny a to pro svou krásu, jasně vyhraněný rozdíl mezi dobrem a zlem, ale také tím, že hlavními zápornými postavami nejsou černokněžníci, hastrmani, čerti nebo podobné nadpřirozené postavy, ale lidské bytosti, jež jsou tak dobře napsané a zahrané, že působí na plátně mnohem zákeřněji a ďábelštěji než jakákoliv jiná pohádková zrůda. K politickým souvislostem zajímavý blog zde: http://kostlan.blog.respekt.cz/c/20272/Pysna-princezna-ve-sluzbach-komunisticke-ideologie.html ()
Velmi povedené a krásné. V pohádce je dobrý král Miroslav, který poctivě a spravedlivě vládne. Dokáže i tu nejvíc pyšnou princeznu naučit milovat. Výborné. Tenhle příběh mám skutečně rád. Navíc, je to taková krásná ukázka národního socialismu, jak si pracovití Češi pomáhají a stojí při sobě bok po boku. Zvolí si spravedlivého vládce a mají ho skutečně rádi. Je to pro mnohé sice taková utopická představa, ale hezky se na to dívá. Kéžby takový král Miroslav vládl i dnes a kéžby i dnešní lidé byli tak pracovití a tak solidární. 100% ()
Taky by to nemuseli dávat pořád... ()
Vánoční klasika - Alena Kohoutová (Vránová) a Vladimír Ráž (její pozdější manžel) ztvárnili naprosto dokonale princeznu Krasomilu a krále Miroslava a napevno se usídlili v československé filmové pohádkové historii. ()
Související novinky
Filmový workshop Telč 11. - 13. 6. 2015
Chcete se zúčastnit natáčení filmu? Poznat osobnosti z oblasti filmového průmyslu ? Chcete strávit tři dny ve „filmovém městě"? Filmový workshop v Telči je tu právě pro vás. Už za pár dní! Máme zde… (více)
První svého druhu a hned prvotřídní klasika žánru, a to nejen žánru „česká filmová pohádka“. Nejsem znalec, když tak mě opravte, ale řekl bych, že Pyšná princezna je vedle (pozdějších) Sedmi samurajů zakladatelská i coby akční film, protože scénou ve mlýně uvedla do jeho kánonu už předem zásadu, že skupina nepřátelských bojovníků musí jít proti hrdinovi spořádaně jeden po druhém. Ideovologická složka pohádky je ale mnohem zajímavější: Kdežto švec, představitel drobného řemeslnictva, tedy střední třídy náchylné k reakčnosti a vykořisťovatelství, je bázlivý a k panským manýrům náchylný, potřebující dostat za vyučenou („pětadvacet“), chudý proletář uhlíř si hned dodá odvahy ke svobodnému zpěvu i odporu. (Avšak kde že se nesmí zpívat, to soudruzi v pohádce jaksi obrátili, což je ovšem pochopitelný omyl vzhledem k tomu, že v jejich zemi se zpívat sice nesmělo, ale muselo. Nejvtipnější tehdy musela být závěrečná scéna na volné hranici: „Ševče! Proč bys utíkal!“) Na rozdíl od ševce a uhlíře jsou rodiny sedláka a mlynáře třídně nevyprofilovány, což je zjevně důsledek toho, že představitelé venkovského lidu jsou převážně právě jen představiteli lidu, dobří, obrozenečtí, jednorozměrní lidičkové, vcelku substrát k osvobození. K jeho budoucímu osvoboditeli – králi Rážovi se svazáckým ksichtem i manýry – nelze nepocítit skutečnou třídní nenávist (či pohrdání, to v momentě, kdy chválí mistra nejlepšího obrazu slovy „pracoval jsi dobře a poctivě“ - no řekěte, co je to za hovado? Vlastně až v této chvíli vrcholí masivní úvodní adorace komunistického božstva Práce.) Venkoncem jedinou ideově bezchybnou a sympatickou postavou je princezna Krasomila, což je po mnohých zhlédnutích konečně patrné už od prvního momentu. Původně jsem sice za to podobenství o spravedlivém caru Stalinovi z rajského SSSR, který jde vysvobodit československý pracující lid z moci zlých chamtivých exponentů kapitalismu, hvězdičku ubral. Jako ideologická propaganda komunistické moci je tato pohádka pozoruhodně detailní a důkladná. Ale protože moje jméno je Miroslav: K čertu se všemi spravedlivými a nespravedlivými, je to epos o králově cestě inkognito si dobýt nevěstu, o zapomenuté písni a její moci, o rozpomenutí, o obrácení... Vlastně klasické vysvobození ze zakletí. Postavy jsou překvapivě přesvědčivé, zvláště princeznino obrácení je velmi kvalitně předvedeno. Ale nejen její představitelka je zde vynikající. Snad jediným vyloženě slabým místem je chůvina replika v závěru "Stáří už jen vzpomíná". Někde uprostřed filmu by tento tlach (ostatně nikoli nepravdivý) mohl být na místě, ale uveden jako závěrečné moudro postavy suplující zde osobu dobré polomagické stařeny - dost kazí dojem. To stařenka ve Werichově Byl jednou jeden král má v závěru jinačí slovo! Nicméně: Po vyslechnutí původní pohádky od národní Boženy "Potrestaná pýcha" je tvůrcům vše odpuštěno, protože ze srovnání s onu odpornou, v každém ohledu trapnou mravoučnou červenou knihovnou pro služky vychází i gottwaldsko-stalinská filmová adaptace jako jednoznačný vítěz a to i po ideové stránce. Ve filmu vidíme princezninu pýchu jako nouzovou životní formu exkluzivní, ale stísněné existence a její obrácení vlivem zapomenuté písně, lásky a vržení do strázní i slastí skutečného života jako vysvobození, do nějž se vrhá s dychtivostí své urozenosti a nevinnosti, kdežto v původní verzi se uražený krásný (!) král (který z jakési podivné perverznosti chtěl, aby na obraze pro princeznu, která ho nezná, vypadal ošklivější) rozhodne udělat z ní opovrhovanou peskovanou udřenou služku městských fiflen, aby se takto "vyškolila" (nebo snad zaškolila?), aby jí ve finále vítězoslavně jako frajer největší oznámil, že potřeboval ponížit (sic!) její pýchu. Z představy, že by moje dcera vyrůstala na něčem takovém, se mi dělá zle. Takže komanči, vy nebesům odporní zkurvenci: Udělat z nudného ressentimentálního škváru čistý (a při tom vtipný) epický skvost, ideologii nízkosti nahradit ideologií velkolepého převratu, to se cení. A byla svatba, jedli, pili, hodovali, já tam také byl, pak mám trochu okno, jakoby papírová zem, takže jak to bylo dál, se zeptejte soudruha Kohouta. () (méně) (více)