Na kometě

„Cítili jsme se zde velice spokojeně. Pomáhali jsme ze všech sil a šířili civilizaci…“ Aneb jak se spřežením plastových hrnců dinosaury zahnat na útěk. Jules Verne asi nikdy nebude můj šálek kávy, na druhou stranu, Zemanovi se podařilo mi ho přiblížit asi nejsnesitelněji, jak v mém případě vůbec šlo. Ve snímku Na kometě se hýří nápady, fantazií, všemožnými detaily (třeba takové Effovo „Ještě se mi to připálí!“), takže nuda se nekoná. Krom již zmíněného Effy se o zábavu stará také Filipovský se svými průpovídkami, nechybí něžná Vašáryová (rozhánějící konkurenci polštáři)…jen jsem nepochopil to nesmyslné a rušivé předabování hlavního páru (v případě Drbohlavové by to snad ještě šlo, ale u Třísky mě hrozně štvalo, že nedostal roli přímo on). Už jsem se tak trochu smířil s faktem, že mě asi žádný Zemanův film nechytí natolik, abych mu přiřkl 5*, na druhou stranu, pár jeho kvalitních počinů jsem již viděl, takže to budu zkoušet dál, protentokrát dávám solidní 4*. „Není to volovina, co děláme?“ - „Kterej rozkaz není volovina.“ (22.03.2018)

Príbeh sa aj napriek stopáži celkom vleče, ale rovnako je to film, ktorý dokáže svojím vizuálom a pôvabnou Magdou niekoľko krát vyraziť dych. Zeman patril určite k tým vizuálnejším režisérom, čo je v rámci doby a politickej situácie pomerne rarita. Využitie farebných filtrov, animácie a prostoduchého herectva Emila Horvátha ml. tvorí filmu komplexnosti( až na toho Horvátha), kde aj na malom poli a s malým množstvom postáv môžme hovoriť o premyslenom a niekoľko vrstvovom svete. Na kométe je síce v mnohom nelogický, ale určite pôsobivý film. Na Cestu do Praveku to ale v rámci akejsi rozprávkovosti a premyslenosti nemá. (14.10.2016)

Ceskoslovenske prekvapenie z roku pana 1970 . Ked si clovek pozrie takmer 40 rokov stary film ktory obvplyva takymto vyzualom a naviac zaujimavym podtextom, nemoze ho nenapadnut otazka, ako to ze podobne inventivne, umne a na vysokej urovni spracovane diela, nevznikaju u nas aj dnes. Odpoved hladat nebudem, ale vrtat v hlave mi to bude asi stale. Vyzualna stranka sa sice neda nazvat dokonalou, avsak vyzualne finty a vysledny efekt je skutocne udivujuci. Jedna sa prevazne o staticke obrazy (kamera sa hybe len vynimocne), avsak zo zvolenej formy trikari vytazili hadam maximum. Niektore obrazy su naozaj pamatihodne a prekvapuju svojou majstrovskou kompoziciou. A vobec cely vyzual je jeden svojsky, kompaktny celok, a aj ked to znie mozno smiesne, priam sa mi nuka zrovnanie s filmom Sin city, ktory podobne kombinuje hercov s kulisami a kreslenymi pozadiami. Az by som povedal, ze Na komete ma komixove ladenie (na seba navezujuce staticke, precizne komponovane obrazy). Spolu s velmi podarenym a zabavnym satirickym podtextom film vytvara unikatny celok, a teraz sa mi v hlave vynara dalsia spojitost a tou je...Terry Gilliam a jeho Brazil (ci aj ine jeho snimky) . S divokou fantaziou Terryho Giliama sa sice da zrovnavat maloco, avsak ona podobnost tu je a som si takmer isty, ze Terry by si tento film naozaj oblubil. Poklad narodnej kinematografie. (8.5/10) (01.01.2008)

V poslední své velké filmové adaptaci fikčních světů Julese Vernea se český režijní génius Karel Zeman nechal volně inspirovat románem Na kometě, který nadto obohatil o výraznou romantickou dějovou linku a opět postavil na (své stěžejní) myšlence čirého pacifismu a protiválečného vyznění. Vznikl tak zajímavý slepenec naivně fantastického filmu, páně režisérovy někdejší filmové Cesty do pravěku a v jedné chvíli dokonce snad jakési československé nápodoby Godzilly, která tentokráte nepřišla z hlubin oceánu, ale přiletěla na kometě z hlubin vesmíru (její originální způsob zahnání dobře postihuje poetiku Zemanových snímků). Film byl výtvarně opět vystavěn na dobových rytinách k Verneovým románům a jeho právě výtvarné zpracování a atmosféra jsou nejhodnotnějšími devízami celého díla. Samozřejmostí je také skvělé herecké obsazení, v němž zaujme především nádherná Magda Vášáryová. Na kometě je důstojné rozloučení velkého režiséra s velkým spisovatelem... (31.12.2011)

Snová kompozícia, plno bláznivostí, zvláštne a prekvapivé obrazy. Celok pripomínal akési absurdné, no pritom zúfalo reálne cirkusové panoptikum. Všetko toto popri neustálom striedaní hromového hluku bojov a zemetrasení s tichými scénami mi skôr pripomínalo adaptáciu atmosféricky podobne ladeného románu Jana Weissa Dom o tisísich poschodiach, než stvárnenie rovnomennej verneovky. (31.12.2013)