Doktor z vejminku

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se s těmi advokáty v důchodu rozthl pytel: 1979 Causa králík (Miloš Kopecký), 1980 Jak napálit advokáta (Kopecký), televizní cyklus Milana Růžičky, na jehož název si bohužel nevzpomínám (překvapivě opět Kopecký) a ještě tohle nadělení s Růžkem (vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vyšlo najevo, že to předtím nabízeli Kopeckému). Právě ta kvantita škodí všem jmenovaným a tahle záležitost je, myslím i objektivně nejslabší. Ani bodrá Matuškova píseň mě nenadchla. 50 % (06.05.2003)

Pana Růžka jsem si začal vážit nejenom jako herce, ale i jako člověka po té, co v osmdesátých létech v pořadech 3 krát S se velice kladně vyjadřoval o západních hereckých hvězdách, což v té době bylo něco nevídaného. Tehdy v televizi tloukli do hlavy o západu jenom to špatné. Jinak v tomto seriálu hrál dědu-advokáta velice dobře. A ve větě "Dovezl jsem ti počítačku ty kluku jeden!" to je v pořádku. Pamatuji dobu, kdy kalkulačka byla zcela něco nového převratného a někteří dědové to mohli tenkrát takhle nazvat. (17.10.2014)

Za totáče zřejmě pecka, dneska už vyvanulý sprej. Sice se o titulní píseň postaral Walda Matušků, nikoliv Olympic, ale telefon zde byl k vidění ještě se šňůrou. Jestli byl ustřižený, to už pan Dietl neozřejmil. Důležité zjištění, alespoň pro mě osobně, bylo, že zde nebyla za celou dobu k vidění slečna se šňůrkou v prdeli. Ne že bych o ty ročníky padesát a níž stál, přece jen jsem čekal, že cenzura zaspala, případně něco přehlédla a že se pokochám spodničkou Veškrnky, polaskám punčocháče Kolářové a rozepnu blůzku Andresíkové, než se definitivně odporoučela hrát čarodějnice. Ale tak asexuální pojetí už dlouho nepamatuji. Ovšem k vidění jsou zde výdobytky té doby, které z dnešního pohledu budí pousmání. Prehistorická "škodovka" je zde málem považována za luxusního "bavoráka", televize, kterou byste se báli pustit, že vám od její obrazovky chytne oděv, je tady vrcholem elektroniky. Stačí se tímhle seriálem na pár minut rozhlédnout, hned bezpečně víte, v jaké době vznikl. Podskalský určitě natočil lepší věci, Dietl určitě napsal záživnější seriály. Hlavní a kvalitní akvizicí je Martin Růžek, který by přesvědčivě zahrál i strom v lese. Režie sahá po kvalitně řemeslném zpracování, nedopřává však žádné tempo. Jednotlivé epizody působí zdlouhavě, i když nejsou úplně blbě napsané. Z dnešního pohledu to ale fakt moc neobstojí. Určitě se najde řada starších ročníků, které nostalgicky zavzpomínají na kvalitní seriálovou tvorbu. A mají pravdu, ale zrovna tenhle seriál je mučivě pomalý a zapadá do jiné časové dimenze. 40% (14.08.2015)

Až mě překvapuje, že takhle povedený seriál se málo reprízuje. Jasně, právní spory jsou ve srovnání s "velkými" ve stylu Suits banální, ale vždyť se to odehrává na vesnici! Ústřední trojice je dobře obsazená a Martin "Kazisvět" Růžek, i když jsem to po pár prvních minutách nečekala, mě bavil. Dialogy se taky povedly, nepůsobí tak knižně jako v jiných Dietlových seriálech, je to pěkně natočené bez pitomých zoomů a bonusem je titulní písnička Waldemara Matušky. (26.12.2014)

Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné. (28.11.2011)