Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

[40%] Viděno v kině. No, jak mám asi začít? První díl mě bavil a druhý ještě víc. Třetí už byl slabší a ten čtvrtý úplně nejslabší, nevýrazný. Tento prequel dle trailerů nevypadal nejhůře, docela jsem se na to těšil a ve výsledku jsem z toho dost rozpolcen. Tento nový Hunger Games přírůstek je rozdělen na 3 kapitoly. Abych to tak nějak rozvedl, tak ta první kapitola tvořící úvodní seznámení s postavy, nástřel děje a tak – docela mě to bavilo. I ta surovost k postavám mi přišla docela realistická (divím se, že je to v PG-13). Druhá kapitola též nebyla nejhorší, i když o nějakou větší kreativitu v té aréně moc řeč nebyla. Třeba scénka s hady šla totálně mimo mě. Nebo zpěv té hlavní ženské postavě mi taky přišel takový zvláštní, ale ok, ještě to celé šlo. Nicméně ta poslední kapitola za mě celý film spláchla totálně do hajzlu. Opakuji, píši „za mě“. Hodnocení to má relativně slušný, ale mě se poslední cca třetina vůbec nelíbila. Nechci plakat jak malé děcko, že to neskončilo happyendem, ale při odchodu z kina jsem si říkal jednu věc. Kdo byl pro mě hlavní hrdina v tomto filmu? Ten kluk? Nebo ta holka? Pokřivení charaktery jsou ve filmařině, zejména v dnešní době normální, ale mě to docela zkazilo náladu a absolutně jsem ten konec nepřijmul. Takže chyba bude asi ve mě. Víc to nehodlám pitvat, neočekával jsem od tohoto filmu mnoho, ale, že mě to tak nasere ke konci, to jsem nečekal. Tečka. (16.12.2023)

Největším problémem nového přírůstku do série Hunger Games je fakt, že hlavní pointa není uspokojivě zpracovaná. Přerod samotného Snowa se odehrává ve třetí části filmu, která je oproti svěžím a zajímavým prvním dvěma třetinám pomalá a roztahaná. Paradoxem ovšem je, že ten přerod samotný je v této části urychlený až to působí pitomě a směšně jednoduše. I přesto musím říct, že se Balada povedla. Film má svěží nádech, rozšiřuje povědomí o historii her a působí, že organicky zapadá do světa, ze kterého vychází. Samotné hry jsou zajímavé a vztahy dobře rozhozené. Výborně se taky pracuje s foreshadowingem, a to hned několikrát. Musím i uznat, že jsem měl větší pocit znechucení systémem než u původní tetralogie. Je ale na druhou stranu fajn vidět, že i já mám hranice. XD (26.11.2023)

Nečekal jsem moc a v případě jedničky Garyho Rosse jsem dostal velmi sympatický a vizuálně syrový únik od reality. Pak přišel Francis Lawrence a k látce už nikoho nepustil. Přinesl dospělejší i cyničtější pokračování, i zbytečně na dva díly rozpárané finále. Neříkám, že je rutinér Ross výrazně lepší režisér než rutinér Lawrence, ale za mě šlo víceméně o umně natočenou nudu. No a teď je tu prequel k původním čtyřem filmům, ve kterém se setkáváme s mladým Snowem a odkrýváme jeho osud desítky let před Katniss a Peetou. Budoucí ultrazlý prezident patří mezi nejšikovnější studenty a dostává šanci/zkoušku stát se mentorem nejnovějších účastníků Hladových her, aby přežili a ideálně vyhráli. Jenže… zavedená značka nefunguje hlavně po stránce postav. Jsou nudné, vývoj či vztahy mezi nimi nefungují. To už jde za Lawrencem, stejně jako fakt, že pár dějových linií je nezajímavých či neukončených. A je jedno, zda zrovna odněkud vyskočí lehce otravná Viola Davis nebo uzpívaná (tudíž ještě otravnější) Rachel Zegler. Ani audiovizuálně to není žádná hitparáda (samotné hry divácky atraktivní nijak zvlášť nejsou). Přebývá dialogů, chybí emoce, monstrózní stopáž ani nekomentuju. Je možný, že jsem si i lehce zdřímnul... (02.02.2024)

Narovinu řeknu, že nové Hunger Games nemají ten vibe starých dílů a asi si ji už znova nepustím, páč HG si divák opakovaně pouští spíše kvůli rozmanité arény a Catniss, ke které si za ty roky vyšlapal emoční cestičku. Tady je hlavní splátkyně ne moc zajímavá a mladý Snow je sice fajn, ale není to vyloženě postava, ke které bych se vracel. Pro mě jsou právě první 2/3 filmu s arénou ta “slabší” část, která rozhodně nenudila, bavila fajn nápady, akcí i celým nápaditým průběhem (posílání vody a dárků, hadi…), ale prostě to není tak silná událost, ke které bych se rád opakovaně s popcornem vrátil. Ta silnější část filmu pro mě paradoxně přichází v poslední třetině, kde filmaři naprosto PRECIZNĚ vykreslili charakter Snowa a mistrně ukázali, jak pracovat s postavou, která v hloubi duše chce zpátky do Kapitolu a bez výraznějšího přesvědčování, spíše jen v náznacích, publiku ukazuje své touhy, ale zároveň taky to, že se v něm jeho emoce bijí s opačnými pocity, a tedy láskou ke splátkyni a s touhou pomoci rebelům. Pravým finálním pleasure je pak pro mě právě čekání na to, na kterou stranu se nakonec hlavní postava přidá a za jakých podmínek se k tomu dopracuje. Druhá část mě pohltila úplně naplno a musím říct, že takhle dobře podaný rozpolcený charakter hlavní postavy jsem už nějakou dobu neviděl a hltal jsem jej s každou scénou. Ve výsledku jsou pro mě nové HG spíše samostatně stojícím filmem, který je zkrátka jiný než předchozí díly a stojí na úplně jiné pozici, ale u kterého jsem přímo nadšený s tvůrčí prací ohledně hlavní postavy Snowa, kterou bohužel táhnou dolů nezajímaví splátci a všudypřítomné, otravné muzikálové zpěvy - až jsem si říkal, jestli jsem opravdu ve smrtící aréně, nebo spíše na koncertě Taylor Swit… (18.11.2023)

Samozřejmě, že nejsem cílovka Hunger Games, ale u starších dílů se mi hodně líbil vizuál, takže jsem byl zvědavý. A ano, vizuálně jde opět o hodně podařený kousek, výprava i lokace se povedly. Podtitul "balada" pak taky nelhal, takže děj je vskutku tragický a atmoška řádně ponurá. Samotná "hra" je upozaděna a mnohem zajímavější je dění okolo, především psychologizující rovina o rozpolcené, charakterově pokřivené postavě mladého Snowa. Kdyby mi bylo ca dvacet, určitě bych se hned sháněl po knižní předloze. A i přes hromadu patosu a poblijózní cajdáky v podání Lucy Gray spokojeně zaokrouhluju nahoru. / Tak nakonec jsem dal i knihu, i když v audioverzi, po kouskách před spaním. Docela dobrá záležitost, ovšem hlavně pro týnejdžry, pochopitelně. (24.12.2023)