When the Chips Are Down
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Dagmar Havlová, Jakub Zdeněk, Jiří Schmitzer, Simona Stašová, Naďa Konvalinková, Barbora Srncová, Michal Dlouhý, Zdeněk Žák, Blanka Lormanová, Svatopluk Skopal, Stella Zázvorková, Klára Issová (více)Epizody(6)
Obsahy(1)
Šestidílný seriál Když se slunci nedaří se odehrává převážně v nemocnici, jejímiž pacienty jsou děti nejrůznějšího stáří. Autoři seriálu se záměrně vyhnuli těžkým a beznadějným případům a jejich nemocnici proto většinou opouštějí uzdravené děti. Přesto se i v této pohodové nemocnici setkáme s onemocněními vážnými, v současné dětské populaci relativně častými, jejichž léčení klade na pacienty, ale také na jejich rodiče, nemalé nároky. V každém případě je seriálová nemocnice místem důvěry v uzdravení zejména díky vedoucí lékařce dětského oddělení, doktorce Šnajberkové (D. Veškrnová). (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Na to, že šlo vlastně o přehled velikých filmových jmen v jednom seriálu, tak seriál samotný netál za nic. ()
Způsob, jakým jsou sebezajímavější příběhy točeny, je mi protivný. Nic proti Havlové, Stašové ani dalším, pro mě méně známým hercům, ale tohle není pro mě, resp. takhle ne. Neříkám, že to není však mnohonásobně hodnotnější a koukatelnější seriál než ty současné, s prominutím, vymejvárny. ()
"Když mě chytne splín, tak si píchnu inzulín.." ;-) ()
Přísloví: "Kam nechodí Slunce tam chodí lékař". Už z tohoto přísloví by se dalo parafrázovat samotný název tohoto českého seriálu z nemocničního prostředí. Příběhy obyčejných lidí jak se méně nebo více (ne)vyrovnávají se zdravotními problémy svých dětí. Docela zajímavě herecky obsazené: Dagmar Veškrnová - Havlová - jako milá, obětavá a hlavně dětská lékařka Šnajberková, její manžel Jan Hartl. Sestřičky v nemocnici: Naďa Konvalinková, Barbora Srncová. Nebo "manželé" : Simona Stašová a Jiří Schmitzer a další. Je to takový průměrný,ale dívatelný český seriál, který ničím neurazí a ani nepřekvapí. ()
Neviděla jsem všechny díly. To, že je to i hodně instruktážní podle mě není na škodu. Jasně, ani se to moc nesnaží edukaci zakrývat, ale podle mě je fajn zjistit, co všechno různé nemoci obnáší. Samozřejmě dnes už je medicína zase někde jinde. Ale tak proč si neříct, že je vlastně fajn dnes jako diabetik používat pero a ne ampulky a injekční stříkačku. ()
Až na malé výnimky sa mi tento český seriál z nemocničného prostredia páčil. Páčil sa mi hlavne ten tradičný, klasický štýl výchovy detí, láska rodičov k deťom a naopak, vzájomná pomoc v práci v i rodine, alebo obetavosť rodičov za záchranu svojich i cudzích detí, keď prišli problémy. Tieto hodnoty sa dnes už akosi vytrácajú a nepreferujú. Oceňujem aj solídne dobre zahratú rolu D. Havlovej, ako matky a lekárky. ()
Kdysi dávno to dávali v TV, tak jsem si do mé soukromé tour českých seriálů dala i tento počin. Nebylo to špatný, ale zázrak taky ne. ()
Seriál tento byl jeden z těch, kterých jsem se v dětství doslova bál. Jednak na mě hrůzyplně působilo, když si Honza píchal inzulin a jednak jsem měl obavy, že by mě tohle mohlo také potkat. V kombinaci s hudbou, při vážnějších situacích mě vždy běhal mráz po zádech. Pak je tu ale ta slavná melodie Uhlíře a Svěráka, která vše napravila. Dnes už můžu říct, že se jedná o seriál, který možná mohl být ještě lepší. Cukrovka a anorexie jsou tu zmíněny jako témata, o kterých se ani po revoluci zrovna moc nemluvilo, za to palec nahoru. Palec dolů ovšem proto, že obě závažné nemoci jsou zde jen nastíněny. I když je pravda, že píchání jehly do těla je zde častější než v instruktážním videu pro feťáky. Škoda jen, že šest dílů nemělo více takových nemocí. Další díly totiž popisují jen spolknutou rtěnku nebo počůrávání se. ()
Vcelku sympaticky a přes své téma velice optimisticky působící český seriál. Takhle bych si nějak představoval oddychové seriály. Ne tu současnou "tvorbu". ()
Nezapomenutelný je pro mě poslední díl tohoto seriálu. Polonahá devítiletá Nikol Štíbrová ❤️. A v jiné scéně tu dokonce i Panenka Marie ukázala kozenky... ()
Seriál průměrný... Ale když se slunci nedaří, nedaří se asi ani Uhlíři... Hudba vyloženě nepříjemná, pod níž bych pana Uhlíře podepsaného nehledal (a to skladatele v naprosté většině poznám), protože známe jeho hity, že třeba Severní vítr je krutý... ... Ale tady syntezátorové zvuky jak (asi opravdu ne jak) ze samohrajky. Proti syntezátorové hudbě nic nemám, ba zcela a úplně naopak (jsem na ní odchovaný) a mnohdy ji obhajuji, třebaže někomu je někdy nepříjemná. Avšak k něčemu se hodí a může výborně dotvářet třeba dramatické scény. Nějak jsem si vybavil, jak mnohým vadila syntezátorová hudba u filmu Zloděj 1981 od Tangerine Dream. Třeba zrovna tam jsem synťáky a experimentálnost soundtracku právě obhajoval. Ale tady, pane Uhlíři pardon, ale opravdu se nedařilo. Možná i zvukaři atd. Ale už ten výběr samplů (zvuků)... bože ??? ()
Nepovedený seriál. Veškrnová byla dobrá v rolích jako byly Holky z porcelánu nebo Ohnivé ženy, ale když si začala s Havlem, tak z ní najednou byla královna Dagmar a ona prostě ty postavy, kde má být za dokonalou a svatou, neumí. Také je nereálné to líčení problémů s cukrovkou, sám ji mám a také si píchám 4 x denně inzulín a znám i děti, které mají vrozený diabetes a musí si píchat inzulín, je fakt, že je to opravdu závažná nemoc, ale pokud se podchytí včas a kompenzuje inzulínem, tak určitě není důvod, aby pacient ležel v nemocnici. V případě, který je v tomto seriálu, nemá ten mladý kluk problém s cukrovkou, ale spíš s vlastní psychikou. ()
Vzpomínám, že to vysílali na podzim 1996, když jsem byl v páté třídě. Moc jsem tehdy nechápal (a bylo mi to vcelku i jedno), proč ten Jakub Zdeněk nemůže toto a tohle. Během dalšího školního roku (1997/98) jsem od září do konce dubna zhubl bez nějakého přičinění z 48 na 35 kg a v sobotu 2. května 1998 mi řekli, že mám cukrovku. Během toho následujícího měsíce na dětském oddělení kroměřížské nemocnice jsem si na ten seriál párkrát vzpomněl. Když se na to podívám znovu, tak z toho mám akorát depresi, byť nechápu ten brekot Stašové, že její syn má tu cukrovku. Furt jsou mnohem horší věci. ()