Walk the Line

Nevěděl jsem, že Johnny Cash byl nesympatický mladík bez ďábla v těle, jehož drsné image se rozpadá při prvním pohledu Reese Whitterspoon. Pokud chcete sledovat, jak chlápek dvě hodiny vašeho a snad 10 let svého života uhání jednu babu a to tak, že jsem si ke konci přál, ať ho pošle do prdele, tak je Walk The Line filmem pro vás. Až na pár scén rutina, Cashova hudba mě míjí. P.S. Nakonec jí užene (31.05.2007)

Dobrých životopisných filmů o muzikantech je mraky, ale málokterý je takhle skvělý. Většinou se totiž zaměřují zevrubný popis, všeho zajímavého, co danou osobnost potkalo. To je možná objektivní přístup, ale nikdy se tím nedocílí výraznějšího efektu. Málokdy se podaří sepnout film do konzistetního dějového rámce, který by byl logicky zakončen. Walk the Line ale popisuje jenom jednu etapu života J.C., která je navíc zakončena silnou událostí. Tím si film nechává to nejlepší až nakonec a funguje to, třeba i jako romatnický film. Povedlo se to tak dobře, že vše co se ve filmu odehraje má zpětně z hlediska závěru smysl. Není zde nic navíc. Joaquin Phoenix zaslouží uznání za to, jak ztvárnil někoho komu není ani trochu podobný. (22.02.2010)

Johnnyho Cashe mám ráda, přesto, že jsem viděla tuto jeho autobiografii. Podle ní to totiž nejvíc vypadá, že Johnny dlouhou dobu trápil svojí ženu neustálýma pletkama s fanynkama a June, po rozvodu trápil zase June, do toho pil a drogoval a byl věčně v rauši. Proč tam nebylo aspoň pár záběrů, jak si hraje s kotětem, staví sirotčinec nebo aspoň hází centík beznohému? Jasně, že vidět jeho odvrácenou stranu je podstatný v takovým filmu, tady ho ale podle mě zbytečně vykreslujou v příliš negativním světle. Nicméně Joaquin Phoenix působí jak převtělenej pravej Johnny Cash, ačkoliv postrádá tu slavnou, nádhernou barvu Johnnyho hlasu, tak zpívá dobře a Reese Whiterspoon, kterou vůbec nemusím, tady taky herecky válí. Je to určitě dobrej film, se skvělou hudbou a herci, jen by to chtělo víc světlejch momentů. 75% (01.07.2014)

Johnny Cash (26.2.1932 - 12.9.2003) - Muž v čiernom - je pre mňa veľká autorita. Nie len ako spevák a hudobník, ale aj ako človek. Chlapík, ktorý si toho v živote hodne preskákal. Tragická smrť jeho brata, chladný vzťah s vlastným otcom, alkohol, drogy, rozpad manželstva, problémy so zákonom, dlhoročná osudová láska ku svojej kolegyni June Carter... Nemal to ľahké. Snímok režiséra Jamesa Mangolda je dôstojnou filmovou poctou tomuto americkému búrlivákovi. To ako ho zahral Joaquin Phoenix je úžastné. Taktiež mi vyrazila dych Reese Witherspoon v úlohe June Carterovej. Výborná životopisná dráma. ***** (10.10.2009)

„Vyzeráš, ako keby si išiel na pohreb.“ – „Možno idem.“ Nebyť fenomenálne napísaného, obsadeného a režírovaného WALK THE LINE, možno by mi dodnes unikala country legendy menom Johnny „Muž v čiernom“ Cash (nevraviac o June Carter). Snímka skúseného remeselníka Jamesa Mangolda (KRAJINA POLICAJTOV, IDENTITA) od začiatku dýcha krásnou atmosférou „tých čias“ (chcete vidieť scénu, v ktorej sa nachádza Cash, Carter, Elvis a Jerry Lee Lewis?) a výnimočnými hereckými výkonmi. Okrem fantastického Joaquina Phoenixa a rozkošne si do svižného tempa pesničiek podupkávajúcej Reese Witherspoon (obaja na jednotku zvládli nielen herecké, ale i náročné spevácke pasáže) netreba zabudnúť ani na Roberta „T-1000“ Patricka ako autoritatívneho otca. Plusom sú tiež scenár (nevyhýbajúci sa kontroverzným spevákovým vlastnostiam - alkohol, milenky, drogy) a strhujúce spevácke pasáže (ktoré berú dych a roztancujú aj mŕtvoly). V rovnakom roku vznikli dva životopisy slávnych spevákov, ktorých kariéru poznačili drogy a smrť súrodenca, ale RAY ma nechytil až tak, ako toto. Mám proste radšej country. (26.08.2006)