Crash

Zrcadlo nastavené současné Americe je možná natočeno do takového úhlu, aby působilo co nejefektivnějším odrazem, ale celek je až příliš uvěřitelný, než aby bylo možné mu to zazlívat. Haggisova minimalistická forma dosahuje toho nejlepšího efektu, kterým je útok na divákovi emoce. Jednoduchá kamera, žádné režijní fígle ani excesy, decentní hudba Marka Ishama a hlavně silná obsahová stránka, která ač svým způsobem postrádá jednotný děj a místo toho se tříští na nejednoduchou mozaiku jednotlivých lidských osudů, působí neuvěřitelně silně, realisticky a hlavně lidsky. Navíc silné herecké obsazení pozvedává kvalitu snímku ještě výš. Přesto mi to nedá, abych nevyzvednul jedno jméno – Don Cheadle. Možná neprávem opomíjený herec, zde dokázal, že ve svém oboru patří k absolutní špičce a že mu nedělá problém jakákoliv role. Náhoda možná neexistuje, ale o tom se po shlédnutí Crash dá úspěšně pochybovat. (02.12.2005)

Velikým problémem filmů s mnoha postavami je obvykle neschopnost zobrazit je tak, aby byl jejich život uvěřitelný. Ani Crash se podle mě s tímto problémem nepopasoval úplně na sto procent. Výsledkem jsou proto osudy (mnoha) lidí, z níž většina se mě nijak nedotkla (což je vzhledem k tématu strašná škoda). Těch pár silných scén, které tento strašně okatě ambiciózní snímek obsahuje, ho pak na pět hvězd opravdu nevytáhne, a i na čtyři je to s odřenýma ušima. (08.09.2007)

Slušné drama, avšak krapet přeceňované, řekl bych. Některé dílčí scény (třeba vyprošťování z hořícího auta, holčička s neprůstřelným pláštěm, ponižující policejní odbavení) jsou hodně silné a našel bych jich ještě víc, jenže k tomu, abych filmu přiklepl plný počet, mi brání hlavně fakt, že mi Crash nepřišel zrovna důvěryhodný. Bez jisté dávky vykonstruovanosti by se to asi neobešlo (ikdyž možná taky ano), ale přecejenom, tady těch náhod bylo na můj vkus příliš. A taky by příběhu neuškodil menší počet postav (přiznávám, že jsem měl trochu problém najít si člověka, kterému bych opravdu mohl fandit, protože de facto o žádném mi toho nebylo moc řečeno, ukázáno). Proto jen ty 4*, jinak převládá spokojenost. (19.11.2010)

Od známého jsem slyšel, že je to "detektivka", no, zmást jsem se nenechal :-) Jde o ten typ snímku, který popisuje problémy "zevnitř", ale nepůsobí stylem, že hází špínu. Objevuje se zde způsob "lehké ruky", což znamená, že vše plyne velice přirozeně a nemáte pocit nějaké křeče či zjednodušených charakterů. Vše se pozná až v mezních situacích. UŽ JSI NAŠEL SVÉHO BRATRA? (19.10.2005)

Nu ano - L.A. - město šílenců... Hm. Původem kanadský, víceméně televizní režisér se vpravdě velmi zhollywoodštil a natočil tenhle strukturou vyprávění sice docela zajímavý, ale dějově značně překonstruovaný (a svým způsobem i falešný a pokrytecký) film, téměř vyznívající jako nějaká agitka ku radosti takových těch pseudointelektuálských bojovníků proti nošení zbraní... Do toho vmíchat ten stále tíživý problém rasizmu, gangů a policejní brutality, troška té přirozené lidské nesnášenlivosti, nějaké ty náhody a dramatická vyústění - a ejhle! Máme Oscarový koktejl jako když vyšije... Ale o tom to vlastně je. Oni ti konzumní američané vlastně takovéto berličky na oblbnutí svědomí a vnímání reality potřebují. Nakonec si i nalžou, že tohle je to pravé ořechové umění. Ale bohužel není... Po čistě filmařské stránce bych snad i ty čtyři hvězdičky tomuhle dílku dal, ale za tu falešnou pseudolidskost srážím schutí jednu dolů. - - - P.S. Docela zajímavé je, že zde na ČSFD má film lepší hodnocení, než na >domovské< IMDb. Že by pokonzumentěnec horší byl konzumenta?... ;-) (02.11.2006)