Requiem za sen

Právě jsem to dokoukal a jsem plný dojmů. Tenhle film bych povinně pouštěl všem těm, kteří mají chuť nějaké ty drogy zkusit. Marně si vzpomínám, jestli jsem někdy viděl silnější a beznadějnější film. Už začátek není žádná idylka, ale co minuta, to krok níž, na konci je situace naprosto bezútěšná. Aronofsky se mi jeví jako obrovský talent a myslím, že se nebudu příliš mýlit, když řeknu, že je jedním z nejnadějnějších režisérů současnosti. Jeho hrátky s obrazem, hudbou a zvuky jsou naprosto dokonalé, režie snových a halucinogeních sekvencí správně psychedelická. 100% (15.09.2008)

Deprese, smutek, nuda a žádná zábava. Pro toho, kdo se včera vyklubal ze skořápky, to snad může být zajímavý pohled na problematiku drog. Mě však nebaví sledovat na obrazovce něco, co vidím v každodenním reálu a nějaké Aronofského vizuální mistrovství na mém pocitu zbytečně promrhaného času nic nezmění. (24.07.2011)

Nikoli dokonalé, ale velmi silné. Expozice je pomalejší a celkově děj není nijak zvlášť výjimečný. Nicméně práce s emocemi prostřednictvím obrazových hrátek je podmanivá a osudy postav zdrcující. Je to film, který začíná pozvolna, aby postupně nabíral na síle a na svém konci udeřil silou všech karet, které si postupem hry uložil pod ruku. Na konci jsem nebyl schopen slova, nedýchal jsem, za to ta, i přes nepopiratelnou dějovou banalitu, pátá hvězdička... (29.07.2006)

Aronofského audiovizuální nálož uplatňuje naprosto všechny výrazové prostředky svého média, aby totálně a nelítostně zvalchovala diváky. Jeden z mnoha výstižných aspektů díla spočívá v tom, jak dlouho ve vyobrazovaných životech postav je zdánlivě vše v pohodě a jak jakoby náhle pak přichází zjištění, že už šlapou vodu v oceánu beznaděje. Všichni jsme na něčem závislí a vytváříme si bludy, abychom si svou závislost ospravedlnili i živili a při tom nemuseli vidět realitu kolem sebe. Ve čtveřici životů "Requiemu za sen" se snadno najde každý, případně v nich objeví odlesk někoho blízkého. Nezbývá, než se při jeho závěrečných titulkách také schoulit do klubíčka a snít dál svůj sen. Viděno po cca dvou dekádách znovu a byť prvotní kontakt nemá konkurenci intenzitou zásahu, v případě tohoto filmu i napodruhé není o nic snazší a milosrdnější, právě proto, že člověk ví, co ještě postavy čeká. (10.02.2023)

Filmařsky brilantní snímek, jehož přemíra depresivity je jeho největší slabinou. Aronofsky se jako spoluautor scenáře, ve snaze hrát na co nejtemnější strunu, dopustil několika scenáristických nedotaženosti, či spíše nesmyslů. A to HODNĚ velkých a musím jenom souhlasit s tím, co zde napsal Tsunami_X. Nicméně, pokud bych měl ze všech filmů s drogovou tematikou vybrat jeden, kterým bych chtěl odradit své případné potomky od konzumace drog, vybral bych tento. Není sice zdaleka tak propracovaný a komplexní jako třeba TRAFFIC, scenáristicky je děravý, ale v zobrazení následků konzumace drog je tak zhnusující, že by skvěle splnil svůj účel. (10.02.2004)