Nejmladší z rodu Hamrů

Takovýchto vzorových družstev bylo v celém Československu jako šafránu a pracovní jednotka po sloučení družstev do větších celků se na prahu 60. let pohybovala kolem 10–15 Kčs, o 25 Kčs si mohli mnozí družstevníci nechat jen zdát. Počátek 50. let a následná druhá vlna kolektivizace v jejich druhé polovině je v seriálu vykreslena do značné míry nekonfliktně, neboť se opomíjejí některé důležité momenty, které byly pro zdárný průběh združstevnění vesnice klíčové: předně to byl neustálý nátlak činovníků z ONV a MNV na drobné rolníky, aby do JZD vstoupili, dále to byly také neúměrně vysoké povinné dodávky, které museli drobní zemědělci státu odvádět, družstevníci je měli totiž daleko nižší. Nebylo výjimkou, že rolníkům byla úroda často zabavována, pokud neměli dodávky splněny, takže mnozí z nich se ocitli na pokraji bídy, a navíc jim byly vyměřeny ještě vysoké pokuty (v řádech desetitisíců korun, což při průměrné mzdě kolem 1000 Kčs na počátku 50. let nebyl taky žádný med). Při scelování pozemků dostávali rolníci náhradou půdu o nižší bonitě a na špatně přístupných místech, takže bez mechanizace ji nebyli schopni ani řádně obdělávat. Když už jsme u té mechanizace, pokud měli střední či větší rolníci nějaké stroje, byly jim bez náhrady už na začátku 50. let zabaveny pro potřeby nově vznikajících strojních a traktorových stanic (STS). Protože se do družstev nikdo nehrnul a MNV disponovaly půdou z poválečné revize pozemkové reformy, kterou neměl kdo obhospodařovat, přidělovaly ji drobným zemědělcům do tzv. nuceného pachtu, takže zemědělcům vzrostla výměra půdy, a zvýšily se jim tedy i povinné dodávky, které byly pro mnohé z nich opět decimační. Pokud chtěl zemědělec darovat půdu státu, nebyla tato nabídka začasté přijímána a bylo mu doporučeno, aby s ní vstoupil do družstva – ta se totiž po celá 50. a ještě i v první polovině let 60. potýkala s naprostým nedostatkem pracovních sil, a to zejména z řad mladých lidí. Není proto divu, že nakonec mnozí rezignovali a do JZD vstoupili. O kulacích a jejich vysídlování se taky mnoho nedozvíme, a pokud je přece jen poukázáno v seriálu na některé stinné stránky kolektivizace, jedná se vždy o selhání či chybu jedince, nikoliv systému jako takového. Odhlédnu-li od výše řečeného, nemá seriál s historickou skutečností příliš společného, ale dějiny píší vítězové, takže se není příliš čemu divit. Nicméně řemeslně je seriál zvládnut dobře, pan Dietl psát uměl, ne nadarmo si získal přezdívku Jirásek socialismu, protože se dovedl rozmáchnout k velkým historickým freskám. I proto mé celkové hodnocení je víceméně shovívavé, hodnotím fikční svět, který vytvořil, nikoliv překreslenou historickou realitu, kterou se snažil divákům indoktrinovat. (13.07.2017)

Kdo by neznal Jendu Hamra, toho čestného, charakterního občana z Horní dolní, jak ke štěstí a lásce přišel... Pravda a láska a poctivá budovatelská práce zvítězí...Pamatuji si ten jeho společenský posun, když jako milující syn jezdil domů... nejdřív vlakem, pak spartakem, pak škodovkou a nakonec ŽIGULEM.... (02.10.2004)

Jézedáci a kolchozníci, spojte se. A pak tu naši malou zemi rozkrademe a svedeme to na "buržousty". A kradlo se i v padesátých letech a pan scenárista Dietl o té době věděl hovno, respektive ani mu nebylo možno se pravdivě o ní vyjádřit, a i když otepi slámy se zlatily pod ještě zdravým sluncem a úroda byla trochu víc bio, tak se tak mohutně budovalo, až nebylo nic, co by se za pšeničný klásek vlezlo. Ne každá správná budovatelka socialismu si lehne před kombajn po vzoru matky Hamrové, ztvárněné Libuší Havelkovou A ne každý správný komunista je tak čestný, poctivý a dodržující desatero socialismu jako Jan Hamr, ztvárněný Jaroslavem Satoranským. Dohromady seriál nabízí široký a krásně idylický pohled na naše "vzkvétající" hospodářství, které bylo postupem času na úrovni Peru, a v seriálu se hlavních, a tedy stěžejních partů, zmocnili jen ti angažovaní straníci, jako pan Moučka a spol. Režisér Evžen Sokolovský, který byl pověstí pruďas, to celé natočil opravdu hezky, dokonce i černobíle, to už asi podvědomě věděl, jak to s celým tím naším hospodářstvím je, a že se tehdy ještě nenatáčelo v barevném formátu, se klidně dá brát jako soudružská výmluva. Nicméně, pokud seriál má své řemeslné kvality, a jakože je rozhodně má, tak mu citelně chybí nezkreslený pohled na celou tu situaci, která s odstupem času budí pobavený smích spolu s odhodláním Jana Hamra být za každou cenu ctnostným bolševikem, který nepodrazí svoji stranu, i kdyby mu ufikli rudé koule. 40% (15.01.2014)

Prostě to tak bylo. A mimochodem, alespoň bylo nějaký naše zemědělství. Teď máme prd a vořech. Jinak seriál je na svou dobu velmi dobře zpracovaný. Jen ty padesátý léta byly pro sedláky mnohem tvrdší ,než tady popisujou, kdo nechtěl do JZD vstoupit končil v dolech, děda by mohl vyprávět (20.01.2013)

"Komunisti rozvrátí vesnice i zemi a postaví člověka proti člověku..." Dům v obci Čkyně v kterém Hamrovi bydleli v prvním díle se natáčel v obci Tehov Panská 15. Sedlák (Čestmír Řanda st.) bydlel na adrese Panská 6. Tehov. Nový dům Hamrů ve filmových Bernarticích stojí v obci Tehov, Panská 16. Obec Bernartice se ale také točila v obci Konojedy. Obce jsou od sebe vzdáleny 18 kilometrů. Jako filmové okresní město posloužili Říčany. (19.11.2009)