Příliš hlučná samota

Není to sice Menzelův Hrabal, ale i tak se mi film velmi líbil. Hanťa byl svérázný človíček, celý život hledající v milovaných knihách jakési znamení, měl vize, v nichž ho navštěvovali spisovatelé a filozofové jako Baudelaire, Kant, Lao c´ a další. Svou práci ve sběrných surovinách miloval, ač měl se šéfem neustálé problémy. Doba, v níž žil, ho však nakonec zdrtila. Co je to za svět, kde knihy "krvácejí" a jsou likvidovány po tisících, co je to za svět, kde se andělům uřezávají křídla, ruce, hlavy ("Křach, křach")? Takový svět už není pro člověka citlivého, jako byl Hanťa, kterého hrál skvěle Philippe Noiret. (23.02.2007)

Zvláštní film v hlavní roli se slavným Philippem NOIRETEM. V podstatě se jedná o baladický film podle románu Bohumila Hrabala, kde si sám spisovatel osobně střihnul i malou bezvýznamnou roli. V podstatě si všichni čeští herci zde zahráli jenom jako doprovod monologu NOIRETA. Některé morbidní scény ve filmu na mě působily hrozně (jako na př. vážení popelu mrtvého z urny a jeho následné vysypání mezi kedlubny). Zřejmě se mělo jednat o černý humor, ale to jsou právě věci, pro které mě nikdy Hrabal jako spisovatel nezaujal. Já si z takových věcí prostě legraci dělat neumím. Jinak výkon herce Noireta vynikající, ale stejně se divím, že tuto roli přijal. Věřím, že by tohle stejně dobře zvládl Vlastimil BRODSKÝ, který si ve filmu zahrál vedlejší roli a stejně výborně. (23.09.2007)

Vážení přátelé...Kdo krucinál je tahle Věra Cais ? Čím se kvalifikovala k tomu, aby mohla zfilmovat jednu z nedůležitějších Hrabalových knih ? Našel jsem o ní, že před tím natočila snad jen dva filmy ve Francii...Její další pokus také podle toho dopadl...Naprosto postrádá Hrabalovu poetiku i filozofickou podstatu...Velmi slabý kousek, který ve mě nezanechal žádný otisk, žádnou vzpomínku...Velká škoda...To i krátkometrážní Sběrné surovosti, z roku 1965, které natočil začínající Juraj Herz, podle Hrabalovy povídky, jež předcházela pozdější Příliš hlučné samotě a ve které se poprvé objevuje postava Hanti, je vedle filmu Caisové naprosté veledílo... (31.01.2007)

Možná budu k Bohumilu Hrabalovi až příliš přísný, ale pokud je stejného ražení jako film i knížka, tak se jí zřejmě vyhnu obloukem. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by mohlo podle jeho novely vzniknout něco tak neuvěřitelně ksindlovního, jako je tento film z roku 1994. Kdyby v tom alespoň nehráli skvělí francouzští, ale hlavně čeští herci začátku devadesátých let, pak bych byl schopen tohle všechno nějak přežít. Ale takhle?? Hrůza, ve které se vlastně skoro nic nestane a která po téměř dvouhodinách skončí bez toho, aby vás nějak hlouběji zasáhla. Maximálně vás dojme Hanťova péče o staré a vyhozené knížky, ovšem jenom v tom případě, že tuto lásku sdílíte též. Jinak naprostá ztráta času... (14.12.2010)

To, že Hanťa není ani trochu potrhlý ale jenom malinko podivín je takříkajíc kulturní šok. Už jsme zjevně uvyklí tomu, že filmové adaptace Hrabala by měly být vtipné. Paradoxně ty vtipné adaptace Hrabala se od předlohy vzdalují minimálně stejně daleko jako toto tklivé pojetí, protože Hrabal si sice všímá podivností a absurdit, ale z úplně jiného důvodu než aby někoho pobavil. Jeho texty jsou prakticky vždy existenciálně vyhrocené, jsou výpovědí o absurdním a nesmyslném světě, v němž je možná i sám lidský život zbytečnou veličinou. Jestli Caisové Hrabal není dobrý, tak to není proto, že by byl málo vtipný, ale proto, že je až příliš normální. Pokud si Menzel libuje v podivnostech a absurditě, aby jimi bavil, pak Caisová je většinou pomíjí. Snad proto, že by nabouraly ono existenciální dusno. Špatně je ovšem obojí. Hrabal má být existenciální i absudrní zároveň. Pokud není, je to chyba... Samozřejmě lze mluvit i o dost nezvládnuté režii, díky níž se cosi podstatného začne dít až v poslední půlhodině, o zoufalém dabingu či o nevěrohodně působících lokacích... PS: Herzova adaptace téhož je o sto procent lepší, přestože je zároveň třikrát kratší... Zajímavé komentáře: Iggy (30.11.2008)