Příliš hlučná samota

Bohužel pravdou je, že Hrabalův smysl pro osudovou ironii a humor chybí. Film je opravdu spíše pohledem na stárnoucího důchodce, který tak nějak nemá nic, čím by se zabavil. Víc než své pracoviště plné snů připomíná balírna papíru kobku. Těžko soudit, knihu jsem nečetl, ale jsou filmy, které Hrabala podaly mnohem lépe. (23.03.2021)

Bohumil Hrabal a jeho látka se musí umět zpracovat a na filmové plátno ho nejlépe dokáže převést Jiří Menzel - je tam vše, poetika, tragické i humorné situace. Příliš hlučná samota se vůbec nepovedla, chybí tam veškeré Hrabalovské kouzlo, postavy jsou slabé a celkově je to spíchlé horkou jehlou. Nemá to toho ducha, auru. Je to splácané a nedrží to pohromadě. Velmi mě rušily i některé postavy nadabované českými herci, třeba Václav Knop nebo Oldřich Vízner tam každý dabují tři postavy a Václav Knop si jednu i zahraje. To je teda mizerný a film se tím sráží ke dnu. I mistr Philippe Noiret jakoby nevěděl, jak Hanťu zahrát. Nebo imaginární scény - to byla hrůza a ztrácelo to veškerou účinnost a působilo to jako pěst na oko. Tohle se vůbec nepovedlo. Mnohem lépe dopadly adaptace Petra Kolihy (Něžný barbar), Dušana Kleina (Andělské oči), nebo již zmíněné Menzlovy filmy (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Skřivánci na niti......). I Sběrné surovosti Juraje Herze a Fádní odpoledne Ivana Passera jsou mimořádně povedené. Příliš hlučná samota vůbec. (26.11.2016)

Bezkonkurenčně nejhorší Hrabalova adaptace. Věra Cais si měla den, kdy se jí v hlavě zrodil nápad obsadit do role Hanti Philippe Noireta poznamenat černým písmem a radši si dát pár facek, protože tím zasadila filmu fatální ránu. Je to skoro totéž jako obsadit do role Švejka Louis de Funèse. V zásadních, ryze českých látkách by nemělo docházet ke kooprodukci, stačí si vzpomenout na V.Vorlíčka a jeho ponuré pohádky s německým kapitálem. Ale tady to není jen špatným Haňťou (moc se mi nelíbí ani Hertzův), ale i režijní nezralostí, špatnou kamerou a chatrným scénářem. Hrabal je pro filmaře tvrdý oříšek a umí ho jen Menzel!! A Bohumil Hrabal byl tvrdý oříšek i u piva, protože nesnášel lidskou hloupost! (31.05.2008)

Film, ktorý mi nepripadal až tak zlý, akú má povesť. Nemyslím, že nejaká predloha by bola z princípu nesfilmovateľná, keď mal Ejzenštejn v pláne Kapitál, tak sa musí dať sfilmovať všetko. Padajú tu zaujímavé myšlienky, len nie úplne prirodzene zapadajú do celkovej naaranžovanosti scén ani do výstavby scenára. Najlepšie myšlienkovo v rámci filmu vynikne kontrast medzi melancholickým starým samotárom, vyžívajúcim sa v múdrosti kníh a postarším "smilníkom", mysliacim neustále na sex. Keď sa však dostanú k slovu Hanťove vízie, prichádza aj značná rozpačitosť. Příliš hlučná samota mohol byť v ideálnom prípade akýsi odľahčený art, ale aj napriek snahe o takéto vyznenie sa takýto výsledok Caisovej nepodarilo dosiahnuť. Je to nakoniec iba sympatický pokus o experiment. (27.12.2016)

Vážení přátelé...Kdo krucinál je tahle Věra Cais ? Čím se kvalifikovala k tomu, aby mohla zfilmovat jednu z nedůležitějších Hrabalových knih ? Našel jsem o ní, že před tím natočila snad jen dva filmy ve Francii...Její další pokus také podle toho dopadl...Naprosto postrádá Hrabalovu poetiku i filozofickou podstatu...Velmi slabý kousek, který ve mě nezanechal žádný otisk, žádnou vzpomínku...Velká škoda...To i krátkometrážní Sběrné surovosti, z roku 1965, které natočil začínající Juraj Herz, podle Hrabalovy povídky, jež předcházela pozdější Příliš hlučné samotě a ve které se poprvé objevuje postava Hanti, je vedle filmu Caisové naprosté veledílo... (31.01.2007)