6. Batalion

Nechápu, jak mohl někdo z takového příběhu a komplikované spy game za ním natočit cosi tak plochého a neemotivního... Nechápu, proč ten film vznikl. Jestli to měl být pomník hroznému utrpení skutečných lidí v tom skutečném příběhu, tak je mi z toho až stydno. Proč raději nevznikl dokument? Nechápu, že to má na svědomí režisér mých oblíbených seriálů: Dexter, Californication, True Blood... Všechny hýří inteligencí, city, vtipem - a napětím. Batalion působí zpackaně a trapně. Přitom námět snad po lidské stránce ani silnější být nemohl: skupina lidí v extrémní situaci, kdy jde o holý život a naději... vybrané minipříběhy, které ho měly vyprávět, však byly šablonovité, umělé a křečovité. Samy ani společně nepředávaly nic. A ten patetický soundtrack, ach jo. (12.12.2011)

Jedno se filmu musí nechat: má fakt poctivou výpravu čítající desítky herců a stovky komparzistů a parádní obrazovou stránku. Dějově je to ale takové divné a dost těžko se do filmu dostává a orientuje, ačkoli je to vlastně v zásadě docela banální příběh. Prostříhat to o půl hodiny, vyřadit veškeré nicneříkající kecací scény a bylo by to asi o dost lepší. Minimálně finální "the great raid," o kterém má tenhle být především, je natočenej dost dobře a stojí za to si na něj počkat. Do té doby se to ale často fakt neúměrně vleče. (12.05.2020)

Ne všechno, co je barevné, muselo nabýt barev. 6. Batalion je totiž ve skutečnosti černobílý film. Japonec zde prezentovaný je ZLÝ japonec a američan je ze samotné podstaty filmu DOBRÝ člověk. Nic mezitím se ve filmu bohužel neobjevuje, a to ho sráží a zcela se příčí celému konceptu filmu, který je „inspirován“ skutečnými událostmi. Celý film zbytečně zahlcují tři roviny příběhů, z nichž minimálně jedna je zcela zbytečná, druhá je klišovitá, a ta třetí je ta, na kterou celý film čekáte. Bohužel dostávají všechny linie zhruba stejně prostoru. I přes tyto zápory je příběh celkem zajímavý a lze se pro něj snadno nadchnout. Závěrečná scéna naplánování, vyčkávání, samotného úderu a válečné mašinérie je zpracována nadprůměrně a určitě pohladí lecjakou „zelenou“ dušičku. Vojáci jsou totiž chlapáci, jak už jsem říkal, jsou to totiž američani. Celek tak neodráží skutečné dění na frontě za 2. světové války, ale jako film funguje víc než dobře a navzdory dlouhé stopáži i méně akci nabízí zajímavé scény z válečného běsnění. Možná je to tím, že jsem od něj čekal tak málo podle hodnocení, ale stojí za to. Samozřejmě za předpokladu, že přehlédnete americkou agitku a patos. To vám ale bylo jasný už před filmem, že? (13.12.2007)

Když zjistím jaké válečné filmy se točily dříve a jaké se točí teď, vhání mi to slzy do očí. "6. batalion" patří mezi dno válečného žánru. Už hodně dlouho jsem neviděl takhle nepřesvědčivé herce, naprosto sterilní akci a naprosto ploché vyznění. A samozřejmě nemůžou chybět patriotistické atributy jako je srdceryvný závěr s vyvěšením vlajky. Ach jo. (20.10.2007)

Á, tady si někdo ukousl větší sousto, než byl schopen polknout. Válečný „malofilm“ podle skutečného příběhu sice nenabízí ani milimetrovou atmosféru, za to disponuje dvěma neatraktivními liniemi, ukazující na jedné straně skupinku uvězněnou v japonském zajateckém táboře plus na druhé vojáky vyslané na záchranou misi za jejich vysvobození . A teď to „nejlepší“, obě dvě partičky jsou mi úplně volné a jejich story mne nechává totálně chladným. John Dahl zkrátka ještě nedorostl takového tématu a jím vybraní herci mu to nijak neusnadňují. (13.12.2011)