Cesta za vítězstvím

Pro někoho to bude film, který už viděli, který neboří hranice žánru a nepřináší nic extran nového. Ale i přes to je film s velice silným příběhem, který se získá asi každého sportovního fanouška a v některých momentech mě samotný děj opravdu mile překvapil. Takže pokud hledáte sportovní drama, do kterého je přimíchána velká špetka černošského (kvalitního) humoru, Glory Road pro vás bude jasná volba. (03.08.2006)

V momentě, kdy sledujete film o hře, kterou milujete, a v ruce držíte podepsané karty šesti ze sedmi hráčů, kteří se v památném finále NCAA objevili (Orsten Artis, Nevil Shed, David Lattin, Willie Cager, Harry Flournoy, Willie Worsley), dostává film úplně jiný, osobnější náboj. Navíc casting naprosto brilantní. Delší komentář snad někdy později. (14.04.2019)

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)

Podobné jako třeba VZPOMÍNKA NA TITÁNY, ale o něco zábavnější. Bilý trenér nadraftuje do texaského týmu sedm černochů a v půlce 60tých let se potýká s rasismem a nedůvěrou, takže nic nového pod sluncem. Má to ale schopné herce (Josh Lucas sympatičtější než obvykle), hodně dobrou kameru a je to docela svižné. Dobrých 70%! (09.07.2011)

Hodně příjemný sportovní film s parádní retro atmosférou a výborným Joshem Lucasem v hlavní roli. Některé scény sice byly sice až moc klišoidní a někteří mladí herci mohli být lepší. Celkově jsem se ale nenudil ani na chvíli, basketballové zápasy mají grády a celá ta atmosféra a napětí 60. let se podařila vystihnou dost obstojně. 70% (08.09.2011)