Marebito

Ťažko sa tento film hodnotí. Originálne to bolo, vizuálna stránka bola tiež zaujímavá a príbeh bol vcelku jednoduchý a priehľadný, s malým počtom postáv. Na druhej strane bol však scenár dosť slabý, najväčšiu slabinu vidím aj v tom, že príbeh nikam nepostupoval, stále sa držal tej istej línie, takže ku koncu sa príbeh dosť ťahal, a tie vnútorné monológy film veľmi nezlepšili. Dalo sa to pozerať, určite neľutujem, že som to videl, ale viac sa k tomuto filmu asi nevrátim. (23.06.2010)

S ruční kamerkou se Takaši Šimizu rozhodl natočit bizarní příběh o kameramanovi na volné noze, který je posedlý natáčením a zvlášť pokud jde o nějaké hrozivé výjevy jako je chlap co si v podchodu vypíchne oko. Divák vůbec jako nemá a nemůže mít představu o co půjde, když se film rozjede, protože je to vážně velmi zvláštním způsobem bizarní a tajemné a hlavně to má hustou atmosféru dost těžící z nápadů a teorií objevujících se v různých dílech hororové literatury, kterou ale nebudu úplně radši zmiňovat konkrétně, protože by to pak bylo trošku asi spoilující :). Každopádně není to úplně jako třeba REC a je tu i hudba, která filmu dodává na strašidelné atmosféře, která ale není postavená na bafání jako spíš na hrůze z neznámých tajemství a bizarních nápadech, co se můžou lidem urodit přímo v hlavě. I celkové vyznění je takové spíš neurčité a film je prostě mystery až do konce a nebudu o tom nic psát, protože na tom filmu je dost podstatné to "objevování" v průběhu celého děje, takže kdo se chce nechat jen strašit, tak ten moc nadšený být nemusí teda :). Nejde o bafání, nejde o horor v takovém tom "klasickém" smyslu, ale je to další z asijských bizárií a k tomu navíc s králem ujetosti v hlavní roli :). (17.04.2011)

Marebito je tak trochu filosofická variace na téma hledání zdroje opravdové hrůzy. Kameraman, který se snaží onen zdroj největšího strachu najít, se stává svým posláním doslova posedlý, tráví hodiny sledováním různých záběrů a pomalu se uzavírá sám do sebe a svého trochu šíleného světa. Zlom nastává, když v podzemí města nachází dívku v řetězech. Vezme ji k sobě domů a zatímco se dál snaží dosáhnout svého cíle, je nucen se o ni starat a to i za cenu toho, že sám někoho připraví o život... Zdá se vám, že se to poněkud odklání od původního tématu? Z velké části byste měli pravdu, protože v tento moment se to skutečně mění v tak trochu slasheroidní thriller, ale leitmotiv hledání nepoznaného zde pořád lehce prosvítá. Co se týče samotného rozuzlení, nechává režisér větší část interpretace na vás. Kdybych měla hodnotit Marebito jako horor, tak kromě pár výraznějších scén odehrávajících se například právě v podzemí zde toho moc hororového není. Jedná se spíše o takový režisérův experiment využívající pěkné kamerové záběry, podivnou hru s příběhem a fylosofii. (23.06.2011)

Natočit celovečerní film za týden nezní příliš uvěřitelně. Režisér série Ju-on však mezi produkcí remaku Ju-on: The Grudge a re-remaku The Grudge natočil za 8 dní horor Marebito. Z logické úvahy vyplývá, že to na kvalitě snímku musí být dost znatelné. Skutečnost je ale trochu jiná a kdyby délka natečení nebyla známá, tak nikdo nic vyjímečného nepozná. Na začátku Marebita se seznámíme s kameramanem posedlým svou prací, lépe řečeno posedlým natočit něco neznámého, tajemného. Je v tomto poměrně náročný a s duchy nebo UFO se údajně nespokojí, chce totiž zachytit něco úplně nového. Před nedávnem se po náhodou přichomýtl k dosti podivné sebevražedné scéně a jelikož je skutečným kameramanem na svém místě a svou videokameru tahá snad všude s sbeou, sebevraha natočil. Tento neštastník veřejnost fascinoval tím, že si probodl oko, což není zrovna typický způsob dobrovolného odchodu ze světa. Náš hrdina je však fascinován pocitem naprostého zděšení v jeho očích a usmyslí si, že musí za každou cenu vidět to co dotyčného tak vystrašilo. Pátraní ho zavede do tajupného podzemního světa pod povrchem Tokya, kde nalézá zvláštní bytost... Už tohle všechno by na slušný horor stačilo, ale stane se toho mnohem víc a na konec zjistíme, že je možné si celou pointu vyložit i trochu jinak. Hlavní hrdina je uzavřený samotář posedlý svou video-zálibou. Aby měl při pátrání čistou mysl rozhodne se vysadit předepsaná antidepresiva... zde se nabízí jedno možné vysvětlení, že vše co se ve filmu odehraje je výplodem jeho šílené mysli. Ano dává to smysl a film vás sám na tuto cestu výkladu navede, ale je skutečnost opravdu taková? Vysvětlení je ještě trochu někde dál a hlouběji a opravdu není snadné film pobrat, když se filmem samotným nabídnuté vysvětlení ve skutečnosti liší od toho co se skutečně skrývá pod povrchem tohoto hororu. Příběh sledujeme z očí našeho hrdiny a děj je provázen jeho komentáři. I když jde na jednu stranu o člověka šíleného, tak jako hororový (nebo možná spíše thrillerový) průvodce plní svou funkci dokonale. Všechny skuečnosti a podivnosti přijímátakřka bez mrknutí oka, takže se nedočkáme žádných trapných "Co se to sakra děje? Co to je? Bože!" Ale ať se děje co se děje náš hrdina na vše reaguje jako by to byla samozřejmost, což zní možná podivně, ale je to rozhodně sympatičtější než kdyby byl ke všemu skeptický a panikařil. Nad filmem je potřeba se docela dost zamyslet a pokud hledáte něco nenáročně lekacího, tak pro vás Marebito určené rozhodně není. (28.07.2007)

Jeden z nejatmosféričtějších a nejoriginálnějších horrorů posledních let? To tedy určitě... Člověk, namlsaný z duchařské série Ju-On, by tomu i věřil. Vzhledem k finančním prostředkům vloženým do filmu a krátké době natáčení možná nešlo čekat od režiséra zázraky, ale vzpomeňme na podařený první televizní Ju-On... Shimizu se mu bohužel moc nepřiblížil, Marebito nevyděsí, maximálně tak zaujme, ale tento dojem časem vyprchá a dostaví se nuda. Formální stránka není nejlepší, zrnivé záběry z kamer (kde všude je ten chlap proboha má?!) počnou s ubíhajícím dějem otravovat. Po čtyřech běhající potvory se dějem jen mihnou a kameramanův domácí mazlíček, chlemtající s oblibou lidskou krev, se ukáže býti jen slabou náplastí. Kultovní režisér Tsukamoto působí v hlavní roli nepřesvědčivě. A film nedotaženě. (28.03.2006)