Vzpomínky na lásku

Já si ty korejské romance dávkuju postupně po čase, abych si je náležitě užila. Tahle je jedna z nejkrásnějších a bohužel také nejsmutnějších. Ústřední dvojice je neuvěřitelně sympatická a sledovat jejich příběh od zamilování se do přesmutného konce je zážitek. Někomu to jistě přijde jako citové vydírání, mně to tak nepřipadalo a určitě být na místě té dívky, udělám to samé, co ona. (16.07.2006)

„Když zmizí paměť, zmizí i duše“ . Věděl jsem, že je to smutný film, věděl jsem, že dojímá k slzám. Těšil jsem se na něj a bál se, že budu zklamán. Nebyl jsem. Brečel jsem. Potenciál každičké situace plynoucí z daného námětu byl vymačkán jako citron. Až do poslední kapičky. Až do okamžiku -„Jsme v nebi?“ -„Ano“. V tu chvíli jsem v něm byl na okamžik taky. Po usušení slz, po částečném opadnutí žalu (který zcela neodezní nikdy), jsem pocítil náhlý záchvěv radosti. Obyčejné radosti ze života. 100% Zajímavé komentáře: Adrian, Jhershaw, kitano, wipeout, tragos (27.08.2007)

Až som sama zo seba prekvapená, prečo dávam plný počet, no po dôkladnej introspekcii a analýze mojich dojmov, dojatí, emócií a sĺz počas filmu nemôžem urobiť inak...po prekonaní prvotných predsudkov zo šikmookých hercov a kórejských filmov mi došlo, že ten film je vážne dobrý po všetkých stránkach. Tematicky výborne spracované, herecké výkony ma takisto dostali, hudba neskotočne príťažlivá a všetko dohromady to vo mne nahromadilo obrovskú paletu emócií... (18.07.2006)

Dojmy? Pocity? Zážitky? Silné, hluboké, nezapomenutelné. To je láska- být ochoten dnes a denně připomínat tomu druhému, co společně prožili a vědět, že se vás za pár týdnů může zeptat: Who are you? I odejít a umožnit začít nový život s někým jiným, to podle mě taktéž projev té nejhlubší lásky. Podstata je ale pořád stejná, chtít aby náš milovaný byl štastný. Trochu sem si zafilozofovala, ale tenle film je pro mě jednoduše něco víc.. (DC) Pro topku: Filmy jsou seřazeny v náhodném pořadí. (02.01.2008)

Zdejší vysoká hodnocení korejských romancí jsou mi občas záhadou, nicméně ačkoliv se jedná o filmy v jádru srovnatelné s hollywoodskými cajdáky, tvůrčí přístup je u nich obvykle mnohem střízlivější. Uvěřitelněji vyhrocená sentimentalita, opravdovější postavy, civilnější prostředí. Situace zcela běžné i absurdní, ale vždy plně prožité. Když se pak přidá jímavé téma, jakým je postupná a nevyhnutelná ztráta blízkého, silný film je na světě. Chce to správnou náladu... (10.01.2010)