Skafandr a motýl

Artové psycho, na ktoré sa mi ťažko pozerá. Kúzlo to má, ale to mi nestačí. Dá sa i lepšie, ukázal to i Intouchables. (21.02.2017)

Smutný, tragický a nepríjemne depresívny pohľad na osud jedného muža pripútaného k lôžku. Príbeh a hlavne skvelé spracovanie vás vtiahne do sveta paralyzovaného človeka až skutočne, že som sa na chvíľu naozaj cítil ako bezvládna osoba. Krásny a zároveň otrasný film. Film, pre dktorým budem dlho rozmýšľať, či si ho ešte niekedy pozriem, a ak áno, budem musieť byť pripravený na traumatizujúci zážitok. 80%. (27.04.2009)

Silný zážitek, umocněný vědomím, že jde o skutečný příběh, vše nasnímané skvělou kamerou. Krásný film, který jednoznačně stojí za zhlédnutí, nemůžu si vzpomenout snad na nic, co bych mu vytknul, ale na 5***** to asi úplně není. (04.04.2008)

Festivalový trhák. Dôvodov je viac, žiaden nie je hlavný, ale ich symbióza predpokladá úspech na najrôznejších sviatkoch filmu. Základom je tématizovať ľudskosť (i keď osobne neviem, čo to znamená). V bodoch k ostatným dôvodom: a) Nakrútené podľa skutočnej udalosti - táto formulka má pre divákov (nielen festivalových) akési čaro, i keď film je všetko iné, len nie záznam skutočnosti. b) V hlavnej úlohe je imobilný, čo je v súlade so záujmom médií o rôzne choroby, ako aj s hlavným prúdom intelektuálnych tém dneška (zdravotne postihnutí a iné menšiny - kdeže eugenika, tá je po koncentrákoch postavená kdesi do kategórie popierania holokaustu) c) Snaha o vcítenie sa do pohľadu a myslenia postihnutého s cieľom precítiť zobrazené utrpenie - hoci väčšina z nás ochrnutým finačne neprispieva, vykázanie empatie je silnou morálnou satisfakciou. c) Atraktívna téma z prostredia úspešných a medicínsky zaopatrených - zapáli iskru nádeje, že aj keď z návštevníkov festivalov nebudú vždy šéfredaktori magazínov, príp. známi spisovatelia (zhodný znak Volania mora a Skafandra a motýľa sú práve realizované literárne ambície v sťažených podmienkach), tak možno sa na nich usmeje šťastie v podobe zvodnej sestričky. d) Fantázie, prekonávajúce sugestívnosťou rutinu kolobehu práce - všetko v efektných podhľado-nadhľadoch a žiarivých farbách. e) Kameraman slávneho Spielberga zaručí úspech u festivalových nadháňačov už len svojim menom a podobné je to i s režisérom - postmoderným maliarom, pričom slovo "postmoderna" ešte stále nestratilo v týchto kruhoch svoj príťažlivý zvuk. Nepopieram, oslovilo to aj mňa (i keď za srdce nechytilo), no celok je príliš vyrátaný na úspech, ktorý univerzálne zaujme, ale mnoho originality v podobe myšlienok alebo formálnych postupov neprináša. (01.10.2008)

BAFTA Awards - 1: Adaptovany scenar + 1 nominacia: Cudzojazycny film _______ Velmi zaujimavy pohlad na svet jednym okom ochrnuteho muza, ktoreho postihla mozgova mrtvica a pritom mi v hlave dookola bezala otazka: ,,Chcelo by sa mi este v takom stave vobec zit?" No ak by som mohol pozerat vela vela filmov, tak ano, akurat by mi bolo smutno, ze kvoli ochrnutiu by som nemohol byt nijako aktivny na internete :-) Ja ako divak som sa vdaka kvalitnemu scenaru dostal do podvedomia tohto cloveka a vdaka skvelej kamere Spielbergovho dvorneho kameramana Janusza Kaminskeho mohol vidiet svet jeho ocami. Vo filme sa snazil vdaka abecede a mrkaniu oka na ano a nie dostat opät medzi ludi a komunikovat s nimi. Pod produkciou je podpisana aj dlhorocna spolupracovnicka Stevena Spielberga Kathleen Kennedy. Film mal 4 nominacie na Oscara, zasluzene aj za kameru, scenar alebo strih. V rezii Juliana Schnabela mal silnych konkurentov bratov Coenovcov za dramu TAHLE ZEME NENI PRO STARY (2007), ktori vyhrali Oscara v kategorii najlepsia rezia. Reziser Julian Schnabel natocil v roku 2000 dramu NEZ SE SETMI s Javierom Bardeom alebo s Johnnym Deppom a v debute historicku dramu z roku 1996 BASQUIAT s Beniciom Del Torom. ______ Mathieu Amalric - (Jean-Do) +++ Emmanuelle Seigner - (Céline) +++ Marie-Josée Croze - (Henriette Roi) +++ Anne Consigny - (Claude) +++ Patrick Chesnais - (Doktor Lepage) +++ Marina Hands - (Joséphine) +++ Max von Sydow - (Papinou) +++ Produkcia: Kathleen Kennedy +++ (13.03.2010)

Ťažko chápať dušu v skafandri, keď ti nevie dať najavo svoje pocity. Ľudia, ktorí prekonali mozgovú príhodu sú navonok "mimo" a nik nevie, čo sa deje vo vnútri jeho telesnej schránky. Zažil som dvoch blízkych ľudí, ktorí boli v podobnom stave, oni naviac nekomunikovali nijakým spôsobom ... Tento film ma presvedčil v tom, že aj ten postihnutý človek vníma a cíti ... len to nevie dať najavo. On nám rozumie, my jemu nie ... Krásna práca kameramana sa snažila priblížiť nám pocity toho, kto je za zrkadlom ... 4* (01.06.2010)

Každému se může stát, že se během několika minut octne z "kabrioletu ve skafandru". Tady bylo štěstí v neštěstí, že ještě k tomu nezabil vlastního syna. Kdyby se však něco takového stalo méně významné osobnosti, tak by následná péče asi vypadala úplně jinak... Ale každopádně si člověk těžko představí něco ještě strašnějšího, než být totálně paralyzován a přitom aby mu mozek pracoval na 100 % - snad jedině, že by k tomu ještě neviděl...Smrt byla happyend. (05.10.2008)

Zásadní problém: skutečný příběh ve mě měl probudit silné emoce, nerozeznal jsem ale tenkou hraniční linii mezi faktem a fikcí. Takže místo toho, abych byl čím dál více naměkko, štvalo mě to... Při představě, co by z podobné látky udělal Hollywood samotný, mě nepříjemně mrazí. (05.12.2011)

Poctivý a deprimujúci snímok, ktorý vám na radosti nepridá, ale celkove podanie filmu si zaslúži obdiv. Mám rád filmy, v ktorých hlavný hrdina vo vnútorných monológoch hodnotí svoj život a v tomto prípade i jeho súčasnú, nezávidenia hodnú situáciu. V jednej z menších úloh možno vydieť Max von Sydowa, ktorý hraje otca hlavného hrdinu. V dojímavom telefonáte, ktoré sa nezaobíde bez sprostredkovateľky, synovi povie aj zaujímavú vetu, ktorá vystihuje ich situáciu. " Obidvaja sme uväznení. Ja som väzňom svojho bytu a ty svojho tela". Zdĺhavé dorozumievanie s postihnutým hlavných hrdinom pomocou abecedy, ktorý odpovedá iba klipnutím oka, je vo filme používané často, ale nie je to abeceda v podobe akej ju poznáme, ale začína pravdepodobne najpoužívanejšimi písmenami. M.Amalrica na vozíčku s pokriveným výrazom tváre a okuliarmi len veľmi ťažko spoznať, no našťastie sa spomienkami a flasbackmi často vraciame do doby pred tragickým dňom, takže jeho výrazných tmavých očí si užijete. Naposledy nimi gúľal opustený v púšťi s fľašou oleja, kde ho nechal James Bond....80% (25.12.2011)

Jsem dalek toho stěžovat si, ale tohle mě opravdu mrzí. Le Scaphandre et le papillon měla být hora, na kterou se leze velmi těžko. Hora plná emocí, jejíž náročný výstup, divákův výstup, měl být odměněn nádherným procitnutím, chválou a katarzí. Úvod tomu rozhodně napovídal (řadím se k těm, kteří prožívali každou Jeanovu bolest, neschopnost provést ten či ten úkon), ale jak už to tak bývá- méně je někdy více. Já byl trpělivý. Čekal jsem na závěr, který mi měl vytesat do mozku něco jako znamení toho vnitřního boje a schopnosti být Baubymu nápomocen. Bohužel, došly mi síly. Ale nebylo to tou emotivní vlnou, prostě jsem usnul... (12.08.2009)

Není to špatné a ten chlap byl nepochybně frajer, ale já jsem přecejen prosťáček, kterého takový snobský film vůbec nedojme. Spíš jsem se chvílemi docela nudila. A tak mě napadá, že bych Vám měla doporučit k četbě Housenku, jednu z raných próz Fráni Šrámka. (25.02.2008)

Taká festivalová tetanovka. Bolelo, ale prospelo.... (05.06.2012)

Pro jednou si odpustím zlehčování: tenhle film, tenhle životní příběh, si totiž nic takového nezaslouží. Je nepříjemnou, emotivní připomínkou faktu, že nic na tomto světě nemáme jisté, že další prožitý den není samozřejmostí a je třeba si vážit i podobných "maličkostí", jako je schopnost hýbat se, jíst, mluvit, zkrátka mít kontrolu nad vlastním tělem. Bez přebytečného patosu a tak věrně, jak to jen přes obrazovku lze předat, projdeme si s Jean-Dominicem a lidmi z jeho okolí drásavými momenty v nemocnici i vzpomínkami na několik předchozích, klíčových událostí v jeho životě. Ráda bych dala 5* za tu sílu sdělení, musím bohužel připustit, že hláskování bylo na můj vkus až moc a místy to trošku nudilo. Nepochopím, jak se takovým způsobem dala sepsat celá kniha... skutečně frustrující představa. Kupodivu mě film nerozbrečel, převaloval se mi však v hlavě do pozdních nočních hodin a nejspíš na něj budu ještě dlouho vzpomínat, stejně jako na snímek "Vtip" o ženě s rakovinou. 88% No, když mi to zůstane strašit v lebce dost dlouho a intenzivně, dost možná ještě tu hvězdičku do maxima přihodím. (05.12.2011)

Jean-Dominiquesova choroba byla vzácná. Stejně vzácný je i tenhle hluboce lidský snímek. Avšak jako jeden z mála citově nevydírá. Snad jen konec je opravdu emotivně přežehlený, ale vždyť to k tomu patří. Hlaně díky Evropské produkci film stojí při zemi a amerikánismus se ho nedotýká. _ Byl to muž, který diktoval do ticha. Byl to muž, který se nevzdal a přes všechno žil dál s ůsměvem v sobě, když jeho rty nesloužily. (01.05.2008)

"Skafander a motýl" je veldielom neverbálnej komunikácie spojenej s viac než geniálnou kamerou Janusza Kaminskeho. Tragický podtext chytí za srdce, no snímok ani zďaleka nepôsobí smutne. Vnútorný monológ bolestný osud vtipne komentuje, nemanipuluje s divákom, čím mu to ešte viac nesťažuje (aj tak má každý dosť z pohľadu na zmrzačeného chlapíka, ktorý raz dačo v živote znamenal a mihnutím oka sa z neho stala totálna troska). Na filme obdivujem uhol pohľadu: vyzdvihol nádej, bagatelizoval bezmocnosť ... (20.03.2008)

Láska mezi dvěma lidmi je magická a povznášející, avšak není na světě silnějšího pouta, než je láska k životu samému. Pokud je člověk odhodlán hrát svou úlohu až do samotného konce, překonat problémy a radovat se z maličkostí, je za každých okolností neochvějným pánem své vlastní existence. A tento film- deprimující, ale zároveň povzbudivý, statický, ale současně plný života- je toho zářným důkazem. Nesrazilo mě to sice do kolen a nemám ani potřebu to někdy vidět znovu, ale svého života (a hlavně zdraví) si opět vážím o trochu více. :D 85% (04.11.2013)

Krásný film plný nádherných záběrů, zajímavé kamery a neotřelých hereček. Ale děsivě nudný, proto nemám důvod si hrát na intelektuála a dávat více hvězdiček. Pokud jsem se jednou rozhodl, že budu hodnotit podle toho, jak jsem se bavil, tak to nemohu měnit ani zde. Navíc mi zde spoustu dalších věcí nesedlo... HUDBA: Paul Cantelon - už nevim (17.03.2009)

Při vší úctě k námětu, skutečnému příběhu, který sloužil jako předloha, i k autorům, tenhle film mě nevzal. Hry se subjektivní kamerou jsou zajímavé chvíli, ale postupem doby jsou pořád stejné až do fádnosti a hlavně unavují. Jestli člověk odmítne bezmála dvě hodiny permanentně žasnout nad předváděným uměním a zachce se mu sledovat film, tak zjišťuje, že mu to tvůrci jednoduše neumožňují. (18.04.2009)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Prostředí 8/10/// +poutavé, zajímavý námět, příběh k zamyšlení -občas dlouhé záběry a zdlouhavé/// Náročný snímek, který mě ale dostal a zasáhl minimálně takovým způsobem, že jsem o něm ještě dlouho přemýšlel. Rozhodně bych se však na takovou depku nemohl dívat každý den./// Celkem 76%/// (12.01.2010)

Hrôza pomyslieť, že by mal človek prežiť to, čo tento statočný chlapík. Plný života, bohatstva a skvelej kariéry no zrazu je tu jedna osudná sekunda a človek nemá nič... len jedno oko a mrknutia. Príšerný, ale príšerný osud byť väzňom vlastného tela... Dejová linka síce miestami strácala tempo a topila sa v nepodstatných veciach, no potešila ma kamera a výborní herci. A záver so sebou priniesol aj peknú melodrámu. Vlastne sa to dá chápať aj ako taká metafora o motýľovi - konečne voľnosť... Spokojnosť, nadpriemer. 75/100 (31.05.2018)