Shake Hands with the Devil

malorozpoctove ale poctive. (28.01.2018)

Zde je ten rwandský průser zobrazen z pohledu velícího důstojníka jednotky OSN , takže ta beznaděj , kdy tam tak akorát mohli sedět a koukat se,  na to co se děje ,  je zachycena pro evropského diváka skutečně silně  autenticky. Za mě z těch 3 filmů věnujících se této genocidě, které jsem viděl ,  je tento nejsilnější , 2. Shooting dogs , 3. Hotel Rwanda . Ale to je můj soukromý žebříček. (06.10.2021)

3* za samotný film, který (jakkoliv je zajímavý) se nese ve velmi pozvolném tempu, které má blízko spíše dokumentárnímu. 4* za příběh, který zpracovává a za fantastický výkon Roye Dupuise. Smutná kapitola světových dějin, stojí za shlédnutí. (24.12.2022)

Film často srovnávaný s Hotelem Rwanda. Je pravdou, že Shake hands with the devil se rwandskou genocidou zabývá obecněji než Hotel Rwanda (kde je vyprávěn příběh jedné rodiny, resp. jednoho člověka). Na druhé straně Hotel Rwanda si prostřednictvím tohoto konkrétního příběhu mohl dovolit zaběhnout do detailů, jít více do hloubky, zatímco snímek Shake hands with the devil, který si kladl za cíl pojmout tyto události v jejich celosti, se jich nakonec stačil dotknout jen velmi okrajově a povrchně. (09.01.2011)

Tu môžeme vidieť to pokrytectvo dnešného sveta, OSN, NATO.... ako sa v 94 v Rwande prizerali na státisícové masakre a dnes si Muammar Gaddafi "prdne" a už to celý svet ide riešiť. Prečo je to tak si už domyslíte. Na sto pro to vystihla posledná veta z komentára od užívateľa Zeck. (09.05.2011)

tento príbeh je skvelý a to celé je o to strašnejšie že sa to skutočne stalo. Filmársky to nie je žiadny skvost ale autenticita príbehu to celé zatieňuje ! 90% (20.07.2011)

Evropané se mezi sebou zabíjeli po staletí a semena nenávisti zaseli postřednictvím někdejší belgické kolonie i ve Rwandě. Byli, jsou a budou mezi námi lidé, pro které je jejich historie, náboženství, rasa, kultura a další aspekty natolik zásadní, že jakýkoliv odlišný a cizí prvek pro ně bude něčím jako infekce, kterou je potřeba do základu vymítit. OSN si vznikem po 2.světové válce stanovila za cíl nedopustit ve světě opakování válečných hrůz a kontrolu nad dodržováním míru a stability ve světě. Tento film názorně ukazuje, jak jsou v praxi tyto v jádru ušlechtilé myšlenky uskutečňovány v praxi tzv. mírovými misemi. Do postižených krizových oblastí hrozících přerůst v regulerní válku, genocidu či etnické čistky se vyšlou pod záštitou OSN mírové sbory, které však s velmi omezenými pravomocemi a nedostatečně vyzbrojenými mezinárodními jednotkami nedokáží v těchto lokalitách mír zajistit, ani udržet. S velmi omezeným mandátem se tato demonstrace síly zcela a opakovaně míjí s účinkem. Zdráhali se to nazvat genocidou, aby nemuseli zasahovat zazní ve filmu . Ne ti vyslaní vojáci, nýbrž ti kteří je do těchto ohnisek nepokojů vyslali, to oni se stávají spoluviníky těchto genocid a válek a špatným svědomím našeho technicky vyspělého světa. Představitelé světových mocností byli předem informováni, k čemu se ve Rwandě schyluje, přesto ponechali tamní obyvatelstvo bez ochrany napospas krutému rozsekání mačetami - muže, ženy, děti. Možná se pletu, ale nebyla ministryní zahraničí USA v té době jistá česká rodačka ? Je rozdíl něco vědět a sledovat v televizi a vidět to a zažít na vlastní oči. Já po shlédnutí filmu budu dál v životě fungovat, ale tisíce vojáků mírových jednotek zanechaným napospas nečinnému přihlížení nepředstavitelných zvěrstev a krutostí takové štestí nemá. Jak nepředstavitelnou bezmoc, frustraci a traumata musejí tito vojáci zažívat na těchto misích a po zbytek svého života. Právě o tom vypovídá tento film. Romeo Dallaire vzal na svá bedra zodpovědnost za selhání své i našeho civilizovaného světa. Podařilo se mu zachránit tisíce lidských životů, bohužel jako ve většině případů byla to jeho osobní angažovanost ( neuposlechnutí rozkazu ) a hrdinství, které zachránilo těmto lidem životy a nikoliv organizace, která má toto v popisu práce. Jeví se nemožné udržovat mír nenásilnými prostředky někde, kde strůjci konfliktu nemají nejmenší zájem být mírumilovní. Kdy toto konečně pochopí mírotvůrci v OSN a kdy začne mít lidský život větší hodnotu než sobecké zájmy některých zemí a jejích politiků a byznismenů... Bývá tu často zmiňován Hotel Rwanda, kde má postava generálporučíka Dellaira vedlejší roli a tento film tak vhodně doplňuje rwandskou genocidu o další rovinu pohledu. (18.08.2011)

Zatraceně dobrej film o tomhle svinstvu! Rómea Dallaira obdivuju, protože ten chlap měl koule na to snažit se něco změnit a nepodlehnul tomu, co chtěla OSN. Přes pro mne poměrně utahanej začátek, mi film utek nějak rychle, pro mne výborně natočená věc o kanadském kontingentu UN a jednom úžasným chlapovi co se nesmířil s tim co mu bylo nabídnuto a díky svojí tvrdohlavosti zachránil spoustu lidí. Fakt mně to bavilo sledovat, recenzi píšu po druhým dokoukání v rámci 7 dnů, protože tohle mi prostě nedalo. Hotel Rwanda jsem viděl až po Shake Hands with Devil, ale přestože ho někteří hodnotí lépe, já si to nemyslím. Teď jen zkouknout Sometimes in April a myslím si že silnou trojku filmů o Rwandě jsem viděl. Pro Shake Hands with Devil 5 z 5 hvězd a šel bych dál, kdyby bylo kam!!! Jednoznačně doporučuji. (18.09.2011)

Výborně zpracovaný film o strašných věcech. (31.10.2011)

těžko komentovat. Osobně beru spíše jako dokument. Pro Dallaira asi další z pokusů jak se vyrovnat s něčím, s čím se prostě vyrovnat nelze. Myšlenku tento film předává dokonale, jen škoda že ho 99% lidí nikdy neuvidí. (03.11.2011)

Uvěřitelné! Dokumentárně natočený film, ve kterém není přehršel akce. Děj není přehnaně dojímavý, natožpak vyumělkovaný. Drsná podívaná které pomalé tempo, které by člověk u jiných filmů kritizoval přidává na reálnosti. Plný počet za dokumentární podstatu. (24.02.2012)

Velmi silný snímek, ve schopnosti přiblížit zvěrstva rwandské genocidy daleko lepší nežli Hotel Rwanda. Pečlivě zpracované autobiografické vnitřní drama člověka, který ač se snažil ze všech sil, byl pouhou loutkou ve světě mocných a zájmů. Vynikající výkon hlavního představitele. (06.12.2012)

Pro mě silnější než hotel rwanda. (13.02.2013)

jeden z nejlepších ♣ (29.03.2013)

Chtěl jsem něco napsat, ale nejde to. To se prostě musí vidět, ptž tolik dojmů co ve mě film zanechal nejsem schopnej přenést na klávesnici. (25.04.2014)

Tento film je v dnešní době ještě důležitější, než kdy předtím. Afghánistán, Irák, Sýria, Libye a teď masová migrace lidí nám mohou stejně neuváženými politickými kroky přivést něco velmi podobného i do našich končin. Politika, touha po moci a penězích dělají ze světa jedno velké bojiště, lidé už se raději dívají na filmy, na zábavu, kterou se v dnešní době stala i média, informovanost občanů je téměř nulová, ač se to zlepšuje. Ale nejautentičtější podání často nacházíme až v dokumentech či filmech (ač i ty jsou výjimkou). S Hotelem Rwanda film srovnávat nelze, tento ve vás zanechá něco skutečného, pocit bezmoci, který cítíme i my, ač v mnohem menším měřítku, na mnohem menších problémech. Ale problémy rostou, necháme je dojít tak daleko, jako ve Rwandě? (03.10.2015)

Ve filmu je znázorněno přesně to, co mně chybí ve známějším Hotelu Rwanda. 1. větší historičnost a méně mystifikujících faktů. 2. působivější věrohodnost. 3. větší proniknutí do děje hlavně díky popisnosti děje a celkově lepší seznámení diváka s tehdejšími událostmi. Ve výsledku se mi film Shake hands with the Devil jeví v mnohem lepším světle (což asi zapříčinila hlavně menší pompéznost samotného ztvárnění) než zmiňovaný Hotel Rwanda, ale dozajisté nutno dodat, že oba filmy si zaslouží velkou pochvalu. (29.12.2015)

Roy Dupuis tady po Nikitě dost dobrý výkon... na začátku filmu konstatuje, že Rwanda je krásná země. Bohužel, uvnitř ní to ale vřelo a zemřelo přes milion lidí. Je to v tomto příběhu více než pravda,ta bezmocnost,když nesmíte použít zbraň,jen v sebeobraně a před vašima očima se tam vraždí lidé a vy máte svázané ruce rozkazy s politickou mocí. Jeden z hodně dobrých filmů...... (30.10.2017)