Síť

Čím více se zamýšlím nad tímto filmem, tím více se přikláním k názoru, že "na každém šprochu, pravdy trochu". Se zavedením elektronických zdravotních knížek, el. platebních karet a ostatních eloktronických vymožeností, zpřístupníme své soukromí lidem, kteří to né vždy s námi musí myslet dobře ... a to není dobře. Nejsem proti pokroku, ale musím varovat před "hurá" pokrokem / viz. "dokonalá" CS privatizace/. K filmu - jedna z nejlepších rolí S.Bullock a i myšlenka je velmi zajímavá. Jen ten závěr je jako od B.Němcové. (14.06.2010)

V rámci thrillerového žánru nie je SIEŤ ničím výnimočná, ale ani neskĺzava do podpriemeru. Je to film typický pre 90. roky, ktorý stojí na hereckej hviezde, tentokrát sympaťáčke Sandre Bullockovej a ktorý dokáže stále zabaviť. V dobe svojho vzniku sa mi SIEŤ páčila natoľko, že sme si s bratom kúpili i originálku, no dnes je iba filmom, pri ktorom už veľa ľudí premýšla, či sa oplatí pozrieť si ho v telke. Ale večer strávený v spoločnosti SIETI nebude podľa mňa nikdy stratený. (03.11.2005)

Film z dětství pamatuji jako jeden z prvních filmů se "silnou ženskou hrdinkou", takže do jisté míry definoval moje předpoklady a očekávání v tomto poli a dnes tedy vyvolává jednak nostalgické vzpomínky na čas malin nezralých a zároveň i na urputnou práci ve snaze takovou sbírku klišé vytěsnit z paměti. Dál mám v poznámkách napsaných několik "nejvíc děsivých/nejsmutnějších" věcí, o kterých bych se chtěla zmínit. První je ta, že za dvacet let, co od vzniku filmu uběhlo, se to s postavením ženských postav v blockbusterech neposunulo nijak výrazně k lepšímu. Další je žánrová nevyhraněnost. Dnes film působí jako fantasy komedie odehrávající se v alternativním vesmíru, což je dané množstvím technologického pokroku, který se mezi tím udál. Ale myslím si, že i v době svého vzniku musel film víc působit spíš jako alegorie/podobenství thriller-krimi-drama. Velké množství prostoduchosti v logice příběhu totiž příliš nedovoluje navodit pocit reálnosti a strachu "může-se-to-stát-i-vám". Je to spíš abstraktní pohádka o boji s větrnými mlýny, o tom, že opravdové větrné mlýny jsou lidé kolem nás, a o nemožnosti autentických osobních činů mezi takovými lidmi. Škoda, že film trochu víc neakcentuje to, co mi dnes přijde jako nejsilnější moment Sítě. Ne to, jak někdo během pár vteřin přepíše druhému člověku život tak, že se zdá být někým jiným. Ani ne úplně to, že lidé, kteří ty údaje z obrazovek předčítají, nad nimi žádným způsobem nepochybují (Tady ve filmu jsou to policisté a lidé v nemocnici. Chápu frustraci hlavní hrdinky, která ví, že fakta jsou ve skutečnosti jiná, ale vykonavatelé svých profesí se musí spoléhat na své nástroje, ať už jdou digitální nebo ne.) Ale to, že lidé v reálném světě si fakta, která jsou jim předkládána, nedávají do kontextu s tím, co znají ze včerejška a předvčerejška... Takhle funguje mediální masáž (na mysl se krade 1984) a modelovou situaci v Síti představuje scéna z kanceláří Katedrály končící požárním poplachem, kdy kolegové a sekuriťáci na falešnou Angelu mluví jejím křestním jménem a vtipkují s ní a vůbec s ní jednají, jako by tam opravdu pracovala roky a přitom ji tam vidí asi třetí den a je to úplně jiný člověk, než by měl být. Já vím, že to je pravděpodobně jenom další chyba v nelogickém scénáři, ale když už to tam takhle je, tak to člověka zkrátka nutí takovou věc nějak interpretovat. Už tam opravdu chybí jenom scéna, ve které by přišla za svou matkou do jejího pečovatelského domu, který často a pravidelně navštěvovala posledních několik let, a tamní personál by s chováním typickým pro postavy ze skečů Monty Python policii řekl, že ji nepoznávají. Místo toho dostáváme v závěru informaci, že děsivý démon neměl žádnou identitu a tak se mu podařilo i po smrti vymknout systému, a také vtípek se symbolem pí, který je stejně úsměvný jako děsivý; zkrátka naše civilizace je odsouzena k zániku. (17.08.2015)

Takhle po letech znovu viděno a jo, fakt tomu napařím pět hvězd. Dokonale splněná pravidla žánru, spousta subscén, kdy žádná netrvá zbytečně dlouho a jde se dál, je tu další problém k řešení. Navíc to zcela splňuje Hitchcockovu úlitbu v nespravedlivě odsouzených nebo pronásledovaných, kteří musí očistit své jméno. Pravda, čekal jsem vychytanější finále (přece jen Hitch alespoň třeba pohaněl sochy amerických prezidentů nebo jsme čekali netrpělivě na činely), ale celkově to nenudí, zvraty se objevují tak akorát a tak akorát dávají smysl, a v té souvislosti je mi skutečně jedno, jestli někdo získá heslo přes telnet (což by mu v reálu asi moc nešlo) nebo disketou zaviruje vzdálený počítač přes velmi pravděpodobný firewall - logické nesmysly měl i ten Htichcock a bylo mu to jedno, protože chtěl lidi bavit a napínat. Z dnešního pohledu je navíc ten film nadčasový - tehdy šlo o prd, ale dnes vládnou všude nejen počítače, ale mobilní technologie obecně, a Velký bratr si čte pohodlně věci, o kterých se tehdy pretoriánům ani nesnilo, z FB nebo TW. (30.07.2018)

Ze zacatku se sice nic moc nedeje, ale nekdy v 30 minute zacnou nejaky naznaky a v 40, kdyz ma hlavni hrdinka vymazanou totoznost, tak zacne hodne zajimavej a napinavej thriller, kterej od ty chvile jede v docela slusnym tempu az do konce. Navic Sandru mam rad a tady je fakt dobra a celkove je film docela dobre natocenej, takze si 4* zaslouzi. (21.09.2008)