Bathory

Je to jako stát natěšený na značce, v ruce třímat šipku, napjatý a soustředěný a pak netrefit ani terč. Blbé přirovnání, vím, ale blbých je dobrých 110 z celkových 138 minut. Namísto smysluplnějšího děje se kdysi zajímavý Jakubisko urval z řetězu, zmotal všechno dohromady, zahrál si na poetu a ztopil obrovské peníze ve směšnou báchorku. Velká ramena nestačí.. Jakubisko si utrhnul moc velké sousto!! A mnozí v sále dostanou záchvat dávivého kašle.. (02.07.2009)

Ono je hrozně jednoduché hodit Bathory do jednoho pytle s ostatním odpadem. Já s tímhle filmem nejsem spokojená na 100%, ani na těch 80%, které mu nakonec uděluji... Snesl by o dobrou půl hodinku kratší stopáž, příběh mohl být trošku přehlednější a víc ucelený, úplně bych vypustila rádoby vtipnou linii s vynalézavými mnichy. Na druhou stranu ale jde o v našich končinách celkem nevídaný projekt, protože do historických velkofilmů se pustil naposledy snad František Vláčil. Nádherná kamera vynikne zejména v exteriérech, hlavně úvodní bitva v zlatavém poli a ranní mlze, nebo zimní záběry, to byla radost pohledět, zvlášť na velkém plátně. Hudba Jana Jiráska je krásně epická a po dlouhé době mi přišla v nějakém v českém filmu opravdu na úrovni. Hodně se povedl i casting, jemuž vévodí Anna Friel a pěkně záporný Karel Roden. Sečteno a podtrženo - znova už se na Bathory asi nepodívám, jednou v kině mi to stačilo, nicméně jsem byla celkem spokojená hlavně s tím, že měl někdo odvahu se pustit do takhle velkého projektu a pokusil se ho dostat na trochu výpravnější úroveň, než je v našich končinách zvykem a navíc tento cíl i splnit. (24.04.2009)

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

No, dopadlo to lépe než Jánošík, zaplaťjakubisko za to. Ale ne o moc. Narozdíl od zmíněného zbojníka jsem neměl takový problém Bathory sledovat až do konce, neboť většinu času alespoň bylo co a koho sledovat. Především tedy Annu Friel a Karla Rodena. Díky Brabcově kameře sice nemálo scén působilo, jako by si je režisér půjčil z Kytice nebo ještě hůře z Máje, ale člověk měl alespoň dojem, že do filmu většina z nich patří a že nejde jen o režisérův "Jé, podívejte na ty krásné obrázky" rozmar. Největšími minusy jsou rozhodně "vtipné" postavy mnichů (Bolku, Bolku, ach jo...), otravné sny a halucinace... A Franco Nero. Jeho fanoušci prominou, ale ten tady vůbec být nemusel a nic by se nestalo. Jenže zřejmě bylo třeba lákat na "hvězdná" jména. Nu což. Nakonec mi z toho vycházejí tři lehounce, lehounce nadprůměrné hvězdy. (15.11.2011)

Jakubisko dokázal neuvěřitelné - skutečně se mu podařilo natočit velkofilm, který nepůsobí coby další "milý malý český film". K jeho škodě nicméně úplně jiný, než mnozí očekávali, což se náležitě podepisuje na některých ohlasech. Za 1) se Jakubisko vzdal svých obvyklých okázalých vizí a pomineme-li tak několik málo "ujetých" výletů, je Bathory vesměs velice střízlivou a konvenční podívanou. Za 2) je to komorní drama o osudové šachové partii dvou postav a ne "české Statečné srdce", takže akčních scén je málo a jsou vloženy čistě z toho důvodu, aby bylo co dát do trailerů. A za 3) je tu ona proklínaná fabulace, což považuji za zdaleka nejzábavnější výtku, neboť Jakubisko nikdy netvrdil, že bude točit film podle dostupných pramenů a upřímně, o Čachtické paní jich moc není, tak proč se bránit jinému úhlu pohledu? Bez debat drhne následující - Jakubisko neumí točit akční scény (v podstatě mi přišlo, že to ani umět nechce a proto vypadají, jak vypadají), dvojice mnichů je po Wahlbergovi mluvícímu ke kytce ve Stalo se druhé největší WTF letošního roku (podobný styl odlehčení už z principu nemůže v historickém kostýmním dramatu fungovat), maketa hradu je jak vystřižená z Ábíčka a na výsledku je rozhodně znát to, že jde o zkrácenou verzi čtyřhodinové podávané. Rozdělení na kapitoly je trochu sporné, neboť nejsou řádně pojmenovány (divák si tak sám musí najít ten klíč, že v první fázi jde o lásku, v druhé o strach a ve třetí o politickou hru). V rámci atmosféry nejlépe funguje prostřední "transylvánská" část, dramatičností zase strhne třetí část, ve které se emoce derou silně na povrch. Dějově tu rozhodně chybí pevnější uchopení. Jakubisko se snaží o co nejrozsáhlejší fresku, což je spíše ke škodě - kdyby se zaměřil jen na politické hrátky, možná by udělal líp. Každopádně to ve výsledku funguje nad očekávání dobře, což je zcela jasná zásluha fantastické Anny Friel, která podala jeden z nejlepších ženských výkonů, co jsem v posledních letech viděl. A Karel Roden? Ten je bezchybný jako vždy a na konci mě dokonce dojal. Bathory není milník, nicméně je fajn důkazem toho, že i u nás dokáže někdo natočit velký příběh s excelentními hereckými výkony. Že to občas dře levností? To se stává i jiným s většími rozpočty. Nevidím důvod, proč za to trhat Jakubiskovi hlavu jen proto, že to šlo z pokladny pro domácí scénu… (27.07.2008)