Životy těch druhých

Výborný film, bohužel jsem to vzal tak trochu z druhé strany tím, že jsem předtím viděl Baader Meinhof Komplex. V přímém srovnání musím uznat, že Baader Meinhof vychází v součtu všech aspektů ještě tak o půl hvězdičky výše, čili se přikloním zde k nižšímu hodnocení, ačkoli pokud by Životy těch druhých byl můj první německý film odehrávající se v té době, ve které se oba filmy odehrávají, sáhl bych jednoznačně k plnému hodnocení. Vizuálně i emotivně velmi kvalitní zážitek stojící za opakované shlédnutí. (03.12.2009)

Přepnula jsem náhodou bednu, než si vyčistím zuby. Po chvilce jsem si sedla a nevěřícně čučela ,, cože, to je německej film"? Zůstala jsem přikovaná do konce titulků - zhůvěřilost ,,tajných" byla stejná v celém slavném Socialistickém bloku (21.01.2013)

Proměna kovaného čekisty v soucitného člověka je nevěrohodná. Dovedu si představit jen jeden motiv, který by nahlodal jeho služební spolehlivost - kdyby se bláznivě zamiloval. Jenže tenhle prvek v příběhu není, veletoč zůstává nevysvětlen. Ulrich Mühe se konstantně tváří jako Kevin Spacey a domnívám se, že považovat tenhle přístup za herecké mistrovství je mylné. - Celkem je ale příběh dobrý, zajímavý i napínavý. --- Protože jsem na rozdíl od většiny zdejších uživatelů onu dobu zažil, a to ne jako děcko, nýbrž myslící a plně trestně odpovědný člověk, dovolím si pár vzpomínek. Je známo že německá StaSi byla početnější a výkonnější než naše StB, ale vcelku jsme si užívali totéž. Konkrétně celebrity byly pod bedlivým dohledem a drženy pěkně pod krkem. Z návštěv DDR jsem získal dojem, že tam komunismus žralo zřetelně víc lidí než u nás. Člověk tam rozhodně musel být opatrnější. Ale i u nás musel člověk neustále dávat pozor, co před kým říká. Život v atmosféře, kdy jsme na veřejnosti neustále plácali hovadiny, kterým 95% z nás nevěřilo, byl morálně zničující. Nevěřili jsme a vrchnost věděla, že nevěříme, ale i tak to lámalo charakter všem. --- Já jsem náhodou, snad díky rodičům, byl zavilý antikomunista od dětství. A věřil jsem, že jednou komunismus zdechne a pak bude svoboda. Paradoxně, teprve po pádu bolševika jsem musel o tuhle iluzi přijít; pochopit, co dodnes většina mých spoluobčanů nechápe a pochopit nechce, že totiž svoboda projevu a svobodné volby NEJSOU zárukou lidské svobody. Už koncem devadesátých let se lidé u nás jasně vyslovili pro obnovení silného, opatrovatelského a dohlížitelského státu. A já jsem ztratil naději, že se svobody v této zemi někdy dožiju. Lidé ji nechtějí, jejich svobodnou volbou je nesvoboda. (28.05.2014)

Znamenitý film o době, která již bohudíky pominula. Pro Sebastiana Kocha mám slabost pořád , Ulrich Mühe byl vynikající. O tom, že kdesi hluboko v nás jde vykřesat spravedlnost a lidství. (14.09.2016)

Tenhle film by měli především vidět všichni volači po starém režimu, všichni ti stěžovatelé, kteří volí "levicový blahobyt". Výtečný portrét toho, co dokázala Stasi, enderácká státní tajná bezpečnost, a co jistě dokazovali i naši staří "estébáci". Pomalejší expozice připraví půdu pro výborný závěr, postavy jsou dobře prokreslené (tj. žádné schematické figurky). Skvělý byl v mých očích zejména Ulrich Mühe, svému hrdinovi vdechl život do posledního procenta. Tenhle film není pro každého, určitě ne na odreagování se. Je chladný, nevlídný, stejně jako tehdejší doba. A to je dobré si připomínat. (16.12.2006)

Při sledování filmu mi bylo fakt na zvracení, jak to tenkrát chodilo a co bylo Staci za doslova zločineckou organizaci, když všem kurvila život způsobem popsaným v tomto filmu. Ulrich Müne s charakterem totalitní zrůdy (i když nakonec asi pochopil, že to, co dělá je pěkný svinstvo) se zhostil role výtečne a zahrál přesvětčivě a do detailu, jako že lidi, co pracovali v tomto povolání opravdu nemohli mít rodiny, protože by to s nimi nikdo nevydržel, a proto potěšení hledali v prostitutkách. Film skutečně nutí k zamyšlení, proč to tak bylo a proč lidé, kteří komunismus stále vyznávají a říkají, že to tak nebylo a že to je jen dnešní kapitalistická propaganda. Ale ono to tak doopravdy bylo a rozhodně by se měli nad tím vším zamyslet a podívat se na tento snímek. Zajímavá je i informace o sebevraždách, když v roce 1977 přestala NDR vést statistiky. Jak je vidět, lídé byli opravdu zoufalí a státní bezpečnost zašla až tak daleko, aby nevyšlo nic na světlo. Ale zpět k filmu. Je pravda, že děj mohl být o něco kratší, ale v tomto případě to až tak nevadilo. Na konci mě až mrazilo, když se Sebastian Koch prohrabával v archívu. To mě bylo fakt zle. Toto dílo je velice poučné a doporučuju ho všem, kdo se o tuto problematiku zajímají. (20.02.2010)

Režim? To věčné, postupně se měnící téma? Nenápadný film s poklidným průběhem a sentimentálním koncem? Tak to vůbec není můj šálek čaje. Když tady je vše takřka dokonalé, nemůžu jinak. Obzvláště herci, Mühem počínaje a blond "sexy společnicí" konče, excelovali. K natočení kvalitního snímku není třeba mnoho a nezbývá, než se těšit, jak neuvěřitelně na nás třeba budou působit snímky za dalších dvadvacet let, ve kterých nám bude zevnitř líčena prohnilá politika dnešních dnů. 90% (09.09.2011)

Přes poněkud sníženou uvěřitelnost proměně HGW XX/7 výborný film! (28.09.2012)

Když mají stěny uši---- a nejistota svírá---- vyvěšeným telefonem zazní tichý smích--- nikdo nic netuší--- dalekohled z okna zírá--- přes ulici v temný cimře sedí jeden z nich ... - text "Znouzectnost" (26.02.2007)

Je to zásadný a realistický pohľad do vnútra paranoidných praktých štátnej bezpečnosti za komunistického režimu. Keď človek ako ja, ktorý tieto veci študoval do hĺbky, a pozná presne čo sa dialo, či už s umelcami alebo veriacimi v tých časoch, a aké hrozné výsluchy museli niektorý ľudia podstupovať, tá neustála šikana zo strany štátu a nasadených ľudí, tak musí uznať, že tento film má čosi do seba. Doprajem mu ten Oscar za najlepší cudzojazyčný film z roku 2007. Je to tak realistické až to zabolí. Snímka sa začína hneď jedným extrémne emočne silným 48 hodinovým výsluchom, ktorý po chvíľke doženie obvineného až k slzám a aj tak sa prizná. Čo nás v okamžiku zavedie na univerzitu štátnej bezpečnosti, kde hlavná postava, agent, púšťa nahrávku s tohoto výsluchu študentom. Jeden z nich začne odporovať, že je to proti ľudskej dôstojnosti a už aj doštudoval. Prvá polhodina je mrazivá, skazená a človek má pocit akoby sledoval autentický dokument ktorý sa dostáva do úplného jadra tajnej polície. Potom, keď si hlavná záporná postava vstúpi do svedomia a s odpočúvacieho zariadenia začne ministerstvu tajiť o tajných akciách a spisoch jedného divadelného režiséra, už to takú hrôzostrašnú dynamiku nemá. Je to dobré ale už nie tak uveriteľné. Celkom pobavil aj naivnejší koniec. Byť tvorcom, tak by som to ukončil, chladne, pesimisticky a tvrdo, tak ako to vtedy bývavalo. Ale aj tak rozhodne, veľmi silná a nekonvenčná dráma ktorá nejde podľa šablóny.Ulrich Mühe bol skvelý herec. (20.06.2015)

Cože, 87%? Asi tak prvních deset minut jsem to považovala za velice dobré drama, ovšem ve chvíli, kdy se z vysoce postaveného (a do té doby necitelného) příslušníka Stasi stal Mirek Dušín, začala jsem mít pocit, že tady něco nehraje. A taky že ano, strašlivě vykalkulovaný a předvídatelný děj, nuda a opravdu neuvěřitelně neuvěřitelný, patetický závěr s věnováním knihy mi nedovolí dát víc. 40% za těch pár světlých momentů. (06.02.2008)

Co mi přijde jako dost zajímavý a málokdo to komentuje, je postoj špióna i dramatika k socialismu. Oni mu snad věří! Ono to ani nevyznívá jako kritika idejí socialismu, ale jako kritika praxe v reálným socialismu, kdy se k moci dostali amorální ubožáci, kterým ani o žádnej socialismus nešlo. Vždyť, proč se špión změní? Protože vidí, jak mocipán jen zneužívá svýho postavení a o ideje nejde. A dramatik pronáší vážně míněná slova o Leninovi, kterej snad nemoh´bejt špatným člověkem, když se mu líbilo kvalitní umění. To myslel autor filmu vážně, nebo to bylo zobrazení doby, kdy mnozí podlehli klamu rádoby pěkných a podmanivých idejí komunismu? Jinak filmově a vypravěčsky moc hezký, citlivý, velkej zážitek. A pan herec Mühle předvádí úžasnej výkon. (26.11.2010)

Moc dobře si pamatuji dobu, kdy tenhle film přicházel do našich kin a já na něj četla pozitivní recenze. Zaujal mě už tenkrát, ale bůhví proč jsem jeho zhlédnutí o několik let odložila. Životy těch druhých mají na první pohled silný námět, který má co říct i českému publiku. Na pohled druhý se ovšem síla námětu ztrácí a rozmělňuje. Snímek mě nedokázal strhnout a patřičně zaujmout. Chyběly mi emoce, gradace děje, tísnivá atmosféra, cokoliv. Je to škoda, podle mě šlo z námětu vytěžit mnohem více. (09.04.2012)

Další německý film po zbourání zdi. Tak raději bacha! Nejspíš v něm také najdeme snahu o přepisování dějin (zde formou pohádky o napraveném Štázystovi) i neblahý vliv "našeho doktora" (propaganda zábavou), který lpí na nových německých filmech jako čarodějnice na koštěti. Na rozdíl od vyspělých kinematografií (poblíž je maďarská nebo rumunská) se zde pro vyjádření nosné myšlenky používá složitých "aparátú", zbytečných "odboček", "nadměrná paleta "charakterů", zkrátka příliš mnoho toho, co je standardně etablováno a ukázalo se jako prospěšné. Fascinace legem a puzzlem! Poznámka: Za začátku 70. let jsem studoval v NDR polygrafii. S Ministeriem für Staatssicherheit jsem do kontaktu (na rozdíl od STB) do kontaktu téměř nedostal. Během čtyř prázdnin jsem obešel jeho pobřeží včetně ostrovů a poloostrovů, tam kde jsem jeden rok skončil, tak jsem druhý rok začal. Spal jsem vždycky tam, kam jsem došel. Ještě než jsem stačil rozdělat oheň a ohřát večeři, už u měl byli. Představili se, prohlédli si pas a odešli. Teď mě napadá, že t omohli být i pohraničníci. (04.07.2019)

Povinně pouštět českým filmařům jako příklad silného, mezinárodně srozumitelného filmu účtujícího s totalitní minulostí bez rádoby komediálních berliček a manýr. (06.01.2008)

Tohle je mimořádně dobrý snímek. Obrovské ocenění si zaslouží scénář, který se obešel bez všemožných klišé, a to i přestože některé scény po tradičním klišé přímo křičely. Největší originalita tohoto snímku je právě v tom, že ve zdánlivě známých scénách nebyl překvapivě použit ani náznak jakéhokoli klišé. Ale i kdyby tam to klišé bylo, tak by z toho byl výborný snímek. Jsem strašně rád, že se v Německu konečně objevil někdo, kdo dokáže napsat a také natočit opravdu dobrý film. Jsem hodně zvědavý na další Donnersmarckovu tvorbu, rád bych věřil tomu, že si udrží kvalitu i v příštích snímcích a že nepodlehne popkulturnímu tlaku. (31.05.2008)

"Zabalit jako dárek?" - "Ne to je pro mě..." - Velký film, z kterého mě mrazilo a na konci hřálo u srdce. Herecké výkony skvělé u všech, ale Ulrich Mühe byl doslova fenomenální. Klobouk dolů...100% bez debat. (11.09.2009)

Kdo postrádá staré dobré časy komunismu, nechť si laskavě pustí tento film. Žádná svoboda, žádné soukromí - no nic jim nebylo svatý! Skvělá ukázka toho, jak demagogie dokáže ospravedlnit, co vyhovuje, a odvrhnout vše, co se nehodí do krámu. Donnersmarck do světa bezcitné Stasi umístil člověka, který po letech práce bez otázek, kdy nechával mizet lidi, podlehne okouzlujícímu životu párečku umělců, které odposlouchává. Už tahle zápletka sama o sobě vypadá slibně. Ale to, co z ní vykouzlila originální režie, fantastičtí herci a nádherná hudba Gabriela Yareda, je něco úžasného. Tenhle film ve mě zanechal hořkosladký pocit, slzičky jsem měla na krajíčku, ale ve své podstatě je pro mě oslavou lidskosti. Meisterstück! (22.12.2009)

I když tento snímek vyvolává jako celek spíše smířlivé pocity, na rozdíl od většiny (ne-li všech) českých tematických variací neprojevuje snahu o konečnou diváckou letargii. Nepomáhá si lehkým sklouznutím do žánru laskavé komedie, na druhou stranu nebaží po diváckých citech srdcervoucí tragičností. Hlavní antihrdina sice vzbuzuje jisté sympatie, ale konečným očištěním neprochází ve vlastních očích - je ponecháno na divákovi, zda mu je poskytne. Životy těch druhých jsou velmi komorním příběhem vývoje jednoho lidského charakteru na pozadí barvitého vzoru charakterů ostatních. Kdyby mě to jenom o trošičku víc bavilo, neváhal bych s pěti hvězdičkami. (09.08.2010)

Poněkud rozpačité pocity. To je můj vjem po shlédnutí. Žádná katarze, šok, uvědomění ani parodie. Zajímavá zápletka a slušní herci. Ale co bylo cílem filmu? Ilustrace doby, hodnej/posedlej "stbák", nechutnost systému? Vlastně bylo skoro jedno, jak to dopadne ( vyjma té hérečky ) a ten nastavovanej konec byl nějak navíc. Chápu, že se to muselo líbit v zemích, kde "reálný socialismus" nezažili, ale tohle mělo mnohem větší potenciál! Pan Cival to pro mě vystihl... (16.11.2010)